Endokrinní orgány

Z WikiSkript

Endokrinní orgány, neboli žlázy s vnitřní sekrecí, produkují hormony, které rozesílají do celého těla pomocí krevního řečiště. Nevylučují tedy do vnějšího systému, ale pouze dovnitř. Mezi endokrinní orgány řadíme následující orgány:

Mezi další endokrinně činné okrsky organismu se počítá difuzní endokrinní systém.

Endokrinní orgány (stručný přehled)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Štítná žláza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Obsahuje kulovité folikuly, v jejichž buňkách se tvoří oba hormony obsahující jod: tyroxin (T4), trijodtyronin (T3). Jejich syntéza a výdej je řízena hypothalamem (TRH) a potažmo adenohypofýzou (TSH). Jejich tvorba je přímo závislá na přívodu jodu. Dále obsahuje štítná žláza buňky parafolikulární (C-buňky), ve kterých je syntetizován kalcitonin (CT).

Hlavní endokrinní orgány.

Hormony štítné žlázy:

  1. tyroxin a trijodthyronin (T3 a T4),
  2. kalcitonin (CT).

Účinek T3 a T4:

  • morfogenetický (diferenciační) faktor při vývoji – zejména vývoj mozku,
  • metabolický: zvyšují přeměnu látek a spotřebu kyslíku,
  • pozitivně chronotropní (zvýšení frekvence) a pozitivně ionotropní (zvýšení síly stahů) účinek v srdci,
  • zvýšení krvetvorby,
  • potencují působení jiných hormonů (např. kortizol) v buňce,
  • zvyšují reflexní odpověď.

Účinek CT

  • snižuje hladinu vápníku v krvi.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Štítná žláza.

Příštitná tělíska[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jedná se o 4 malé žlázy uložené na horním a dolním pólu obou laloků štítné žlázy. Obsahují 2 typy buněk: hlavní a oxyfilní. Hlavní buňky secernují parathormon (PTH) a u buňek oxyfilních nám zatím funkce není známa.

Hormon přístitných tělísek

  1. Parathormon (PTH)

Účinek PTH

  • uvolňování vápníku z kostí,
  • vylučování vápníku a fosfátů ledvinami,
  • absorpce vápníku a fosfátů ve střevě.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Příštitná tělíska.

Langerhansovy ostrůvky pankreatu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Langerhansovy ostrůvky pankreatu jsou endokrinní žlázou, která je roztroušena uvnitř pankreatu. Jsou tvořeny čtyřmi typy buněk. Buňky A (alfa) produkují glukagon, buňky B (beta) inzulin, buňky D (delta) somatostatin a buňky F pankreatický polypeptid (PP), jehož funkce není známa.

Hormony Langerhansových ostrůvků

  1. glukagon,
  2. inzulin,
  3. somatostatin,
  4. pankreatický polypeptid.

Účinky hormonů Langerhansových ostrůvků

Glukagon

  • glykogenolytický (vyvolává rozpad glykogenu v játrech a následné uvolnění glukózy),
  • glukoneogenetický (vyvolává tvorbu glukózy z aminokyselin),
  • lipolytický (uvolňuje mastné kyseliny z tukové tkáně),
  • ketogenní (zvyšuje tvorbu ketolátek v játrech utilizujících mastné kyseliny.

Inzulin – snižuje glykemii – usnadňuje vstup glukózy do buněk, zvyšuje vstup AK a K do buněk, stimuluje proteosyntézu a inhibuje rozpad proteinů, zesiluje tvorbu glykogenu v játrech, stimuluje tvorbu tuku.

Somatostatin – inhibuje sekreci inzulinu a glukagonu parakrinním mechanismem.

Nadledviny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nadledviny jsou párová endokrinní žláza uložená na horních pólech ledvin. Lidské nadledviny váží kolem 8–10 g a jsou složeny ze žluté (barva je dána přítomností lipidů) kůry (90 % objemu nadledvin) a červené (dáno silným prokrvením) dřeně (10 %).

Kůra nadledvin[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kůra nadledvin se skládá ze 3 vrstev:

Účinky aldosteronu

  • ovlivňuje metabolismus minerálů (mineralokortikoid) – udržuje normální hladinu Na a K v krvi a udržuje objem ECT.

Účinky kortizolu

  • glukokortikoid – působí na metabolismus glukózy,
  • účinek na itermediální metabolismus,
  • proteokatabolický účinek,
  • protizánětlivé účinky.

Účinky korových androgenů

  • dehydroepiandrosteron a androstendiol, původně se slabým účinkem, se přeměňují v periferních tkáních na vysoce účinný testosteron a dihydrotestosteron,
  • proteoanabolický účinek.

Dřeň nadledvin[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dřeň je specializovanou součástí sympatoadrenálního systému. Aktivace dřeně vyvolává takové změny, které směřují k přežití organismu za mimořádných podmínek.

Hormony dřeně nadledvin (katecholaminy)

  1. dopamin,
  2. noradrenalin,
  3. adrenalin.

Účinky katecholaminů

  • kardiovaskulární – zvyšují dráždivost myokardu a srdeční frekvenci,
  • účinky na hladké svaly mimo cévy – vazokonstrikce, zvýšení TK,
  • účinky metabolické – zvyšování metabolismu a tvorba tepla, glykogenolýza v játrech, lipolýza v tukové tkáni.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Nadledviny.

Hypothalamus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hypothalamem rozumíme část mozku (diencephala) obsahující množství malých jader s množstvím funkcí. Jednou z hlavních funkcí je spojení nervového a endokrinního systému prostřednictvím hypofýzy.

Hormony hypothalamu

  1. hypothalamické regulační hormony (RH a IH – releasing and inhibiting) – ovlivňují sekreci adehypofyzárních tropinů,
  2. oxytocin,
  3. ADH.

Dále patří zmínka hypothalamo-hypofyzárnímu systému. Hypothalamické regulační hormony jsou prostřednictvím portálního systému dopraveny do adenohypofýzy, kde ovlivňují její další činnost. Oxytoxin a ADH jsou dopravovány prostřednitvím axonů do neurohypofýzy. Až zde se uvolňuí do krve a putují dále do organismu.

Účinky hypothalamických hormonů

Především ovlivnění funkce adenohypofýzy a transport oxytocinu a ADH do neurohypofýzy.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Hypothalamus.

Hypofýza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hypofýza se skláda ze dvou funkčně i morfologicky odlišných částí: předního laloku – adenohypofýzy a zadního laloku – neurohypofýzy. Adenohypofýza pochází z Rathkeho výchlipky orofaryngu a je ektodermového původu. Neurohypofýza je tvořena axony sekrečních neuronů a gliovými buňkami (pituicity). Adenohypofýza produkuje velké množství hormonů, její činnost je ovlivněna RH a RI hormony z hypothalamu, neurohypofýza hormony neprodukuje, pouze předává do krve hormony z hypothalamu (oxytocin a ADH).

Hormony adenohypofýzy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Somatotropin (STH),
  2. prolaktin (PRL),
  3. adrenokortikotropní hormon (ACTH),
  4. tyreotropní hormon – tyreotropin,
  5. luteinizační hormon – lutropin,
  6. folikuly stimulující hormon – folitropin.

Účinky hormonů adenohypofýzy

  • STH – stimulace růstu, proteosyntézy, pozitivní bilance dusíku a fosforu, zadržení Na+ a K+ nezávisle na aldosteronu.
  • PRL – stimulace laktace po porodu.
  • ACTH – regulace kortikoidů.
  • Tropiny – řídí další endokrinní orgány.

Hormony neurohypofýzy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jsou syntetizovány v hypothalamu, transportovány do neurohypofýzy a odtud uvolňovány do krve:

  1. oxytocin,
  2. antidiuretický hormon (ADH).

Účinky hormonů neurohypofýzy

  • Oxytocin – navozuje kontrakce dělohy při porodu a kontrakci mlékovodů při kojení.
  • ADH – zvyšuje zpětnou resorpci Na+ a vody v distálním tubulu a sběracím kanálku ledvin.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Hypofýza.

Testes[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V endokrinní funkci varlat se uplatňují především dva typy buněk: Leydigovy a Sertoliho. Leydigovy buňky představují 20 % buněčné populace testes. Tvoří několik typů pohlavních hormonů (androgenů). Nejdůležitějším pohlavním hormonem muže je testosteron. LH z adenohypofýzy stimuluje zrání intersticiálních buněk v Leydigovy. Mechanismus působení: testosteron se váže po vstupu (pasivní difuze) na androgenní receptory v buňkách mnoha tkání. Komplex hormon-receptor vstupuje do jádra, po vazbě na specifickou sekvenci DNK navozuje tvorbu nové mRNA a tím i tvorbu specifických proteinů (svalová tkáň, testes, hypofýza). Sertoliho buňky jsou stimulovány FSH a produkují hormony jako estradiol a aktivin/inhibin, které ovlivňují tvorbu FSH.

Hormony testes

  1. testosteron – Leydigovy buňky,
  2. anti Mullerian hormon – Sertoliho buňky,
  3. estradiol – Sertoliho buňky,
  4. aktivin – Sertoliho buňky,
  5. inhibin – Sertoliho buňky.

Biologické účinky testosteronu

  • zajišťuje vývoj mužského typu genitálu u plodu,
  • po pubertě navozuje růst zevních pohlavních orgánů,
  • působí na vývoj sekundárních pohlavních znaků,
  • má vliv na kůži,
  • ovlivňuje metabolismus,
  • má vliv na kosti,
  • stimulace produkce erytropoetinu,
  • ovlivňuje produkci gonadoliberinu a gonadotropinů.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Varle.

Ovaria[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V ovariích se tvoří pod vlivem gonadotropinů (FSH a LH) pohlavní hormony: estrogeny, gestageny a androgeny. Folikulární buňky produkují estrogeny, progesteron (gestageny) produkují buňky žlutého tělíska. Obě struktury tvoří malé množství androgenů.

Hormony ovaria

  1. estrogeny – estradiol, estron, estriol,
  2. gestageny – progesteron,
  3. androgeny.

Biologická aktivita estrogenů

  • trofický, růstový a diferenciační vliv na specifické cílové buňky,
  • vyvolávají proliferaci vaginálního dlaždicovitého epitelu,
  • stimulují sekreci řídkého hlenu žlázkami krčku dělohy,
  • navozují proliferační fázi menstruačního cyklu,
  • zvyšují počet receptorů pro porgesteron,
  • ovlivňují sekreci gonadotropinů,
  • zvyšují aktivitu osteoblastů u dívek na začátku puberty, facilitují uzavírání růstových štěrbin více než testosteron,
  • zvyšují zpětnou resorpci Na+ a vody v ledvinách,
  • tlumivý vliv na erytropoetin,
  • snižují hladinu cholesterolu v plazmě,
  • řídí vývoj sexuálního chování a jeho změny během cyklu,
  • protektivní účinky (mozek, srdce, kosti) a účinky antioxidační.

Biologická aktivita progesteronu

  • gestagenní – příprava a udržení těhotenství,
  • snižuje kontraktilitu gravidní dělohy,
  • snižuje produkci hlenu žlázkami děložního hrdla a zvyšuje jeho viskozitu,
  • ovlivňují sekreci gonadotropinů,
  • stimulují rozvoj lobulů a alveolů mléčné žlázy,
  • zvyšuje bazální telpotu.

Biologická aktivita androgenů

  • řídí růst axilárního a pubického ochlupení,
  • udržují libido,
  • prekurzory estrogenů.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Vaječník.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Souvisejicí články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.