Slinivka břišní

Z WikiSkript

(přesměrováno z Endokrinní část pankreatu)

Pankreas neboli slinivka břišní je orgán, který je uložený za žaludkem a táhne se napříč po zadní stěně břišní od duodena doleva ke slezině. U dospělého člověka je dlouhý asi 12–16 cm a má hmotnost 60–90 g. Je uložen za nástěnným peritoneem, kam se přesunul během embryonálního vývoje. Proto jej považujeme za orgán sekundárně retroperitoneální.

Pankreas je složen ze dvou funkčních jednotek:

  1. pars exocrina pancreatis – exokrinní žláza produkující sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena;
  2. pars endocrina pancreatis – endokrinní žláza tvořená milionem Langerhansových ostrůvků, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni a produkují hormony.

Anatomický popis pankreatu[upravit | editovat zdroj]

Caput pancreatis – hlava pankreatu[upravit | editovat zdroj]

Hlava pankreatu je předozadně oploštělá část. Je uložena v ohbí duodena před tělem obratle L2. Zároveň je také pevně spojena s pars descendens duodeni.

  • incisura pancreatis – odděluje zdola caput et corpus pancreatis, vystupují zde a. et v. mesenterica superior (do radix mesenterii);
  • processus uncinatus – výběžek hlavy pankreatu za a. et v. mesenterica superior, za ní kmen vena portae (vznik soutokem v. mesenterica superior + v. lienalis)
  • ductus choledochus (žlučový vývod) – sestupuje od jater k pars descendens duodeni, vtiskuje se do zadní plochy hlavy pankreatu, dozadu naléhá na vena cava inferior;
  • retropankreatická membrána Treitzova – vazivově přeměněný zbytek pravého listu původního mesoduodena, odděluje pankreas od aorty.

Corpus pancreatis – tělo pankreatu[upravit | editovat zdroj]

Je užší než caput a táhne se doleva přes břišní aortu. Tělo pankreatu dosahuje až k levé ledvině, dolním okrajem se stýká s flexura duodenojejunalis, tuber omentale se stýká se zadní plochou žaludku. Při horním okraji těla pankreatu probíhá a. lienalis, po zadní ploše v rýze v. lienalis.

  • tuber omentale pancreatis = vyklenutí těla před aortu;
  • facies anterior, posterior et inferior;
  • margo superior, anterior et inferior;

Cauda pancreatis – ohon pankreatu[upravit | editovat zdroj]

Dosahuje jako protažený výběžek těla doleva ke slezině. Obsahuje nejvíce langerhansových ostrůvků.

  • lig. pancreaticolienale – řasa peritonea na zadní stěně, jde v ní a. et v. lienalis od konce kaudy do hilu sleziny.

Stavba pankreatu[upravit | editovat zdroj]

Pars exocrina pancreatis[upravit | editovat zdroj]

  • složená tuboalveolární žláza, serózní;
  • pokrytá tenkým vazivovým pouzdrem – do žlázy z něj vybíhají septa – dělí ji na lalůčky různého tvaru a velikosti;
  • lalůčky – složeny ze žlázových acinů – tvořeny serózními buňkami pyramidového tvaru;
  • vsunuté (interkalární) vývody – začáteční úseky vývodů, jednovrstevný kubický epitel, zasunuty do acinů;
  • centroacinózní buňky – pro pankreas typické;
  • produkuje: trypsinogen a chymotrypsinogen (štěpení bílkovin), amylázu (štěpení škrobů a cukrů), lipázu (štěpení tuků);
  • činnost řízena hormonálně – sekretinem, cholecystokininem (z endokrinních buněk sliznice duodena).
Vývody pankreatu

Vývody pankreatu[upravit | editovat zdroj]

  1. vsunuté vývody – začínají od acinů;
  2. intra- a interlobulární vývody – jednovrstevný plochý epitel;
  3. hlavní vývody pankreatu – dvojvrstevný cylindrický epitel.
Ductus pancreaticus (Wirsungi)[upravit | editovat zdroj]
  • hl. vývod pankreatu, průměr 2–3 mm;
  • od cauda pancreatis do caput pancreatis – tudy do pars descendens duodeni;
  • papilla duodeni major – místo, kde vyúsťuje, v 77 % případů spolu se žlučovodem;
  • musculus sphincter ductus pancreatici – svěrač z hladké svaloviny, v papile na společném ústí pankreatického a žlučového vývodu.
Ductus pancreaticus accessorius (Santorini)[upravit | editovat zdroj]
  • sbírá se jen z caput pancreatis;
  • probíhá do pars descendens duodeni nad hl. vývodem (ve 33 % s ním anastomozuje);
  • papilla duodeni minor – místo, kde vyúsťuje, kraniálně od papilla duodeni major. Nachází se asi 2 cm kraniálně od papilla duodeni major.

Pars endocrina pancreatis[upravit | editovat zdroj]

  • tvoří ji Langerhansovy ostrůvky (insulae pancreaticae) – skupiny buněk roztroušené v exokrinní složce pankreatu, velikost: 0,1–0,5 mm, počet: 1–2 miliony, nejvíce v cauda pancreatis, obklopeny krevními sinusoidami, povrch ohraničen: vazivový obal, retikulární a kolagenní vlákna;
  • v ostrůvcích A-buňky při periferii, produkující glukagon; početnější B-buňky centrálně uložené, produkující inzulin;
  • hormony pankreatu: inzulin (snižuje hladinu glukózy v krvi), glukagon (zvyšuje hladinu glukózy v krvi).

Poloha a vztahy pankreatu[upravit | editovat zdroj]

Slinivka břišní (po odstranění žaludku)
  • uložen v bursa omentalis – prostor za nástěnným peritoneem, ohraničen:
vpředu – žaludkem a jeho závěsy (nad žaludkem: omentum minus, pod žaludkem: lig. gastrocolicum);
vzaduperitoneum parietale – za ním duodenum a pancreas, přichází tudy jícen ke kardii;
nahořejátry, bránicí (dále doleva);
dole – mesocolon transversum, colon transversum;
vlevoslezinou a jejími závěsy;
vpravo – řasami peritonea, ohraničují foramen epiploicum (vstup do bursa omentalis);
tuber omentale pancreatis – zužuje předozadně bursu (isthmus bursae omentalis);
na zadní stěně bursy – vyzdviženy nápadné řasy nástěnného peritonea, vycházejí od okrajů pankreatu a obsahují hlavní tepny vystupují z truncus coeliacus, jsou to:
plica hepatopancreatica – od horního okraje tuber omentale, obloukovitě doprava vzhůru do lig. hepatoduodenale, obsahuje: a. hepatica communis;
plica gastropancreatica – ze stejného místa jako předchozí řasa, obloukovitě doleva směrem k jícnu, obsahuje: a. gastrica sinistra;
ligamentum pancreaticolienale – řasa od cauda pancreatis k hilu sleziny, obsahuje: a. et v. lienalis.

Preparační přístupy k pankreatu[upravit | editovat zdroj]

  1. horní přístup – mezi játry a curvatura minor žaludku, po protětí omentum minus; zpřístupní se jen hlava a část těla pankreatu;
  2. střední přístup – mezi žaludkem a colon transversum, po protětí lig. gastrocolicum a vyklopení žaludku vzhůru; zpřístupní se celý pankreas; v cestě jsou cévy omenta;
  3. dolní přístup – skrze mesocolon transversum po vytažení colon transversum vzhůru; zpřístupní se celý pankreas, v mesocolon transversum však cévy pro colon transversum (anastomosis magna).

Cévy a nervy pankreatu[upravit | editovat zdroj]

Tepny a žíly[upravit | editovat zdroj]

Truncus coeliacus[upravit | editovat zdroj]

  1. a. pancreaticoduodenalis superior → rr. pancreatici (caput)
  2. a. lienalis → rr. pancreatici (corpus + cauda)

Arteria mesenterica superior[upravit | editovat zdroj]

  • a. pancreaticoduodenalis inferior → rr. pancreatici (caput)

Vena mesenterica superior[upravit | editovat zdroj]

  • vlévá se do ní v. lienalis

Mízní cévy[upravit | editovat zdroj]

Odtékají do uzlin třemi směry:

  1. do nodi lymphatici hepatici (doprava kraniálně);
  2. do nodi lymphatici coeliaci (kraniálně a dorzálně);
  3. do nodi lymphatici pancreaticolienales.

Nervy pankreatu[upravit | editovat zdroj]

  • obsahují vlákna parasympatická, sympatická a senzitivní
  • přicházejí z plexus coeliacus
  • jdou k pankreatu jako plexus pancreaticus podél tepen

Transplantace pankreatu[upravit | editovat zdroj]

Nejčastější indikací k transplantaci slinivky břišní je kombinovaná transplantace slinivky a ledvin, kdy se pacientům s terminální diabetickou nefropatií transplantují oba orgány současně nebo v případě, kdy pacienti již transplantaci ledvin prodělali. V obou případech se využívá výhod jednotné imunosupresivní terapie. Izolovaná orgánová transplantace je indikována především v případě diabetes mellitus 1. typu s rychlým rozvojem mikrovaskulárních komplikací anebo v případě časté život ohrožující špatně rozeznatelné a kompenzovatelné hypoglykemie.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.