Hormony štítné žlázy

Z WikiSkript


Tyroxin a trijodtyronin
Koloběh proměn tyroxinu, trijodtyroninu a tyreoglobulinu
Koloběh proměn tyroxinu, trijodtyroninu a tyreoglobulinu
Prekurzor tyreoglobulin
Žláza štítna žláza
Struktura jodované tyrozolové diméry
Receptor jaderné tyroidné receptory
Účinky viz článek

Hormony štítné žlázy – 3, 5, 3´- trijodtyronin (T3) a 3, 5, 3´, 5´- tetrajodtyronin (T4-tyroxin) – jsou jodované aminokyseliny. V krvi jsoutransportované převážně ve vazbě na plazmatickou bílkovinu a v cílovémm orgáně působí přes jádrové receptory. Regulují genovou expresi, tkáňovou diferenciaci a celkový vývoj. V organismu regulují genovou expresi podobnými mechanismy jako steroidní hormony.

Tyreoglobulin[upravit | editovat zdroj]

Syntéza hormonů štítné žlázy

Tyreoglobulin je prekurzorem T4 a T3. Je to velký jódovaný glykosylovaný protein. Skladá se ze 2 podjednotek. Obsahuje až 115 tyrozínových zbytků, ze kterrých každý může být iodovaný. 70 % jodidu je ve formě inaktivních prekurzorů – monojódtyrozín (MIT), dijódtyrozín (DIT). 30 % ve formě jodtyronylových zbytků – T4 a T3. Při dostatku jódu je převaha T4 vůči T3. Tyreoglobulín se syntézuje v bazálních častech thyreoideálních buněk a pohybuje se do lumen folikulů štítné žlázy, kde je skladovaný jako extracelulární koloid. Potom znova vstupuje do buněk a přitom nastává jeho hydrolýza (kyselými peptidázami a proteázami) na aktivní hormony T4 a T3. Ty se uvolňují z bazálních častí buněk zřejmě pomocí facilitované difúze. Iodid z inaktivních prekurzorů – monojódtyrozínu (MIT), dijódtyrozínu (DIT) je uvolňovaný dejodázou (NADPH–dependentní enzym).

Metabolizmus jodu[upravit | editovat zdroj]

Skládá se z několika kroků:

  1. Koncentrace jodidu – štítná žláza je schopná koncentrovat I i proti silnému elektrochemickému gradientu. Je to proces vyžadující energii a je spojen s Na+/K+ pumpou. Malé množství iodidov vstupuje do žlázy také difúzí. Transportní mechanismus je inhibován: perchlorátem, perhenátem, pertechnátem (kompetitivní inhibice – hromadí se ve žláze) a thiokyanátem (kompetitivní inhibice – nehromadí se ve žláze).
  2. Oxidace – I dokáže oxidovat do vyššího oxidačního stupně (jako jediná tkáň). Enzymem je thyreoperoxidáza (tetramer) – jako oxidační činidlo vyžaduje hydrogenperoxid.
  3. Jodizace tyrozinu – oxidovaný iodid reaguje s tyrozylovými zbytky v thyreoglobulinu. Nejprve se jóduje v pozici 3. a poté v pozici 5. – organifikační reakce.
  4. Kondenzace jódtyrozylů – spojení dvou molekul DIT na T4 anebo jedné MIT a jedné DIT na T3.
  5. Hydrolýza thyreoglobulínu – stimuluje ji TSH, inhibuje I.

Transport krví[upravit | editovat zdroj]

Většina T4 a T3 je v krvi vázaná na thyroxín vážící globulín (TBG-významnější) a na thyroxín vážící prealbumín (TBPA). Vazba na transportní bílkoviny je nekovalentní. TBG se tvoří v játrech a jeho syntéza se zvyšuje po stimulaci estrogeny. S vaznou T4 a T3 na TBG kompetují fenytoin a salicyláty. T3 se váže na receptory cílových buněk s desetkrát větší afinitou než T4, a proto se považuje za hlavní metabolicky aktivní hormon. Na periferii se na T3 nebo na reverzní rT3 kovertuje asi 80% cirkulujícího T4. Další cesty metabolismu hormonů spočívají v úplné dejodizaci a v inaktivaci deaminácií a dekarboxylací.

Mechanismus účinku[upravit | editovat zdroj]

Hormony se váží na vysoce afinitní specifické receptory v jadře cílových buněk. Významným účinkem je zvyšování celkové proteosyntézy a vyvolávánípozitivní dusíkové bilance. Tak jako steroidy, thyreoidální hormony indukují nebo reprimují proteiny zvyšováním nebo snižováním genové transkripce. T3 a glukokortikoidy zesilují transkripci STH genu. Velmi vysoké koncentrace T3 inhibují proteosyntézu a způsobují negativní dusíkovou bilanci.

Patofyziologie[upravit | editovat zdroj]

  • Gravesova choroba – hyperthyreóza – příčinou je tvorba thyreoideu stimulujícího imunoglobinu, který aktivuje thyreoidální TSH receptory. Nálezy – zvýšení srdeční frekvence, nervozita, nespavost, ztráta na váze, nechuť k jídlu, rozšíření pulsní amplitudy.
  • Kretenismus – intrauterinní nebo neonatální hypotyreóza vede ke kretenismu – mnohočetné kongenitální defekty + ireverzibilní mentální retardace


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • TROJAN, Stanislav a Stanislav TROJAN, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha : Grada, 2004. 435 s. ISBN 80-247-0630-X.