Portál:Otázky z patologie (1. LF UK, VL)/59. Otázka
| 59. Otázka | ||||
| Nádory hemopoetických a lymfatických tkání | ||||
| Otázky z patologie (1. LF UK, VL) | ||||
| ⏪️ ⏩️ | ||||
Leukémie
Leukemie je heterogenní skupina zhoubných nádorových chorob krvetvorby, vycházejících z jednotlivých elementů hematopoézy a lymfopoézy. Existují však i typy leukémií, u kterých nejsou známa normální analoga leukemických buněk.
Leukemie (hemoblastosy) jsou nejčastějším nádorovým onemocněním dětského věku (následují nádory CNS, lymfomy a neuroblastomy). Incidence je 13 nových případů na 100 000 obyvatel za rok. Leukemické buňky ztrácejí schopnost diferenciace, ztrácí fenotyp výchozí buňky. Udržují si nebo i zvyšují proliferační potenciál. U nemocného s leukémií pak existují vedle sebe dvě populace buněk:
- vycházející z normálních kmenových buněk,
- vycházející z kmenových buněk maligně transformovaných (defekt maturace a diferenciace) – tyto nezralé buňky (blasty) jsou vyplavovány do periferní krve a nacházejí se jako difusní nebo nodulární infiltráty v různých orgánech. Tvoří histohomologní metastazování do jater, sleziny, uzliny, ale i jiné.
Klinické příznaky
Leukemická populace postupně vytlačuje normální buňky. Navíc leukemické buňky bývají funkčně méněcenné, což vysvětluje některé klinické příznaky:
- nedostatek erytrocytů – anémie, bledost, únava,
- nedostatek trombocytů – krvácivost,
- nedostatek granulocytů a lymfocytů – náchylnost k infekcím.
- bolesti kostí,
- nechutenství,
- retikulo-endoteliální infiltrace: hepatosplenomegalie, lymfadenopatie.[1]
Dělení
Podle toho, postihuje-li maligní transformace buňky myeloidní (konečnými stadii jsou granulocyty, monocyty, erytrocyty a trombocyty) nebo lymfoidní (konečnými stadii jsou T a B-lymfocyty, plasmocyty a NK buňky) řady dělíme leukemie na dvě skupiny:
- myeloidní (myelosy) – nejčastěji vycházejí z elementů granulocytopoesy,
- lymfoidní (lymfoblastické, lymfadenosy) – nejčastěji vycházejí z prekurzorů B-lymfocytů.
Může však dojít k maligní transformaci pluripotentní kmenové buňky, z níž vycházejí prekurzory myeloidní i lymfoidní řady. Tato transformace je příčinou CML.
Podle klinického průběhu dělíme myelosy i lymfadenosy na akutní (neléčené končí smrtí během několika měsíců) a chronické (nemocní mohou přežívat i několik let):
- ALL – nejčastější u dětí (tvoří 80 % akutních leukemií u dětí).
- AML – může se vyskytnout v kterémkoli věku, více u starších lidí.
- CLL – nejčastější leukemie dospělého věku, vyskytuje se u starších dospělých (nad 40 let), přežití až 20 let.
- CML – postihuje především dospělý věk, vrchol výskytu ve 30 a v 60 letech. Před zavedením specifické léčby byl medián přežití kolem 4 let. Od zavedení inhibitorů tyrozinkinázy do léčby je prognóza mnohem příznivější, pětileté přežití je kolem 90 %.
U dětí je nejčastější ALL, u dospělých CLL.
Příčiny vzniku
Jako příčiny leukemií se mohou uplatňovat:
- ionizující záření,
- chemické látky – benzen a další aromatické uhlovodíky, cytostatika, alkylační činidla a další karcinogeny,
- některé genetické choroby – syndromy: Downův, Klinefelterův, Wiskottův-Aldrichův, Fanconiho anémie,
- viry – HTLV-1 působí vznik leukemie z T-buněk u dospělých.
Obrázky
Lymfom
Lymfomy jsou maligní nádory z lymfoidních buněk. Na rozdíl od leukemie (tzv. "tekuté nádory"), jsou lymfomy obvykle solidní nádory. Typicky vznikají v lymfatických uzlinách, ale jejich původ může být i extranodální.
Lymfomy dělíme na dva základní typy: Hodgkinův lymfom a non-Hodgkinovy lymfomy (NHL).
Jednotlivé druhy lymfomů rozlišujeme podle typické morfologie a imunofenotypických znaků (tzv. CD). Dále je charakterizujeme podle cytogenetických, někdy i molekulárně-biologických znaků (genová translokace a produkce proteinů).[2]
| Nejčastější typy lymfomů | Podíl (%) |
|---|---|
| Difuzní velkobuněčný B-lymfom | 30 |
| Folikulární lymfom | 22 |
| MALT-lymfom | 8 |
| Chronická B-lymfatická leukémie / lymfocytární lymfom | 7 |
| Lymfom z plášťové zóny (mantle cell lymphoma) | 6 |
Všechny lymfomy se mohou prezentovat tzv. B příznaky. Je to trojice systémových příznaků, které su typické, ale ne speifické, pro lymfomy. Jsou to:[2]
- úbytek hmotnosti (10 % / půl roku),
- subfebrilie / febrilie,
- noční pocení.
Maligní lymfomy u dětí
- 15% zhoubných nádorů dětí a dospívajících - 3. nejčastější skupina malignit
- incidence stoupá s věkem:
- NHL častější u dětí mladších 10 let
- HL 2x častěji než NHL u dospívajících starších 15 let
Nehodgkinské lymfomy
- heterogenní skupina nádorů lymfatického systému
- u dětí převážně nádory s vysokým stupněm malignity
- častěji u chlapců
- B-lymfomy (80 %, většinou příznivější průběh).
- T-lymfomy.
- NK-lymfomy.[2]
Etiologie a patogeneze
- vznik lymfomu jako následek genetických aberací ovlivňujících proliferaci, diferenciaci a apoptózu lymfocytu
- vyšší výskyt u dětí s primárními i sekundárními imunodeficiencemi
- Burkittův lymfom - asociován s EBV infekcí, endemicky v rovníkové Africe
- sporadický Burkittův lymfom - děti v Evropě a Americe, nemá vztah k EBV infekci, má odlišné klinické projevy
Klinický obraz
Lymfoblastický lymfom z T-buněk
- dušnost v důsledku nádoru mediastina
- zaujetí ortopnoické polohy
- obstrukce HDŽ - příznaky syndromu HDŽ
- často napadena i dutina břišní - hepatosplenomegalie a infiltrace ledvin
Lymfoblastický lymfom z B-prekurzorů
- většinou lokalizovaná nemoc na kůži skalpu, kosti a periferní lymfatické uzliny
Sporadický Burkittův lymfom
- postižení břišní dutiny
- u 1/4 dětí ileocekální intususcepce
- bolesti v P dolním kvadrantu
- dif.dg. apendicitidy u těchto pacientů obtížná
- kompletní resekce a anastomoza end-to-end
- masivní infiltrace mezenteria, retroperitonea, peritonea, ledvin, ovárií
- u 1/4 dětí ileocekální intususcepce
Dif.velkobuněčný lymfom
- postihuje periferní mízní uzliny, mediastinum, ledviny, perikard a plíce
- projev syndromem HDŽ
Anaplastický velkobuněčný lymfom
- horečka, hubnutí
- postižení periferních mízních uzlin, mediastina
- postižení kůže, měkkých tkání a kostí
Diagnostika
- cytomorfologie, histomorfologie, imunofenotypizace
- biopsie uzlin či extranodálních oblastí, punkce pleurálního nebo peritoneálního výpotku, aspirace kostní dřeně
- dušný pacient se sy HDŽ - !! velmi rizikový pro invazivní diagnostický výkon - odložení výkonu, 24-48 hod. terapie kortikosteroidy, event. v kombinaci s cyklofosfamidem
- určení rozsahu nemoci - CT hrudníku a břicha, PET, vyšetření likvoru k vyloučení infiltrace mening
Diferenciální diagnostika
- Hodgkinův lymfom
- postransplantační lymfoproliferativní onemocnění
- autoimunitní lymfoproliferativní onemocnění
Terapie
- děti s lymfoblastickými lymfomy - uplatnění protokolů terapie ALL
- Burkittův lymfom, B-ALL, DLBCL - krátké a opakující se bloky intenzivní terapie (cyklofosfamid, MTX, vincristin)
- komplikace terapie:
- urátová nefropatie - trp. rasburikáza (rekombinantní urátoxidáza)
- akutní infekce
Hodgkinův lymfom
- výskyt u obou pohlaví stejný
- většina pacientů má vysoké titry EBV protilátek - aktivace EBV infekce může předcházet rozvoji HL
- dělení HL:
- klasický - nádor lymfatické tkáně z Hodgkin.buněk (jednojaderné) a vícejaderných buněk Reedové-Sternberga; 4 subtypy
- HL s lymfocytární proliferací - z B-lymfocytů, s nodulární proliferací izolovaných velkých nádorových buněk
Klinický obraz
- nebolestivé zduření supraklavikulárních a krčních uzlin
- postižení mízních uzlin v mediastinu
- systémové projevy
- únava, nechutenství
- B-symptomy: horečka, noční poty, úbytek na váze více než 10% za 6 měsíců před diagnózou
- svědění kůže (projev pokročilého onemocnění)
Diagnostika
- biopsie mízních uzlin + histologie
- CT hrudníku, CT/MR břicha, PET
- staging: Ann Arbor klasifikace
Terapie
- kombinovaná CHTR a RTR postižených oblastí
- používaná cytostatika: cyklofosfamid, vincristin, kortikosteroidy, antracykliny
- ↑ LISSAUER, Tom a Graham CLAYDEN. Illustrated Textbook of Paediatrics. 3. vydání. Spain : Elsevier, 2007. s. 350-351. ISBN 978-07234-3398-9.
- ↑ a b c DÍTĚ, P., et al. Vnitřní lékařství. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-496-6.
