Portál:Otázky z patologie (1. LF UK, VL)/59. Otázka

Z WikiSkript


Leukémie


Leukemie je heterogenní skupina zhoubných nádorových chorob krvetvorby, vycházejících z jednotlivých elementů hematopoézy a lymfopoézy. Existují však i typy leukémií, u kterých nejsou známa normální analoga leukemických buněk.

Leukemie (hemoblastosy) jsou nejčastějším nádorovým onemocněním dětského věku (následují nádory CNS, lymfomy a neuroblastomy). Incidence je 13 nových případů na 100 000 obyvatel za rok. Leukemické buňky ztrácejí schopnost diferenciace, ztrácí fenotyp výchozí buňky. Udržují si nebo i zvyšují proliferační potenciál. U nemocného s leukémií pak existují vedle sebe dvě populace buněk:

  • vycházející z normálních kmenových buněk,
  • vycházející z kmenových buněk maligně transformovaných (defekt maturace a diferenciace) – tyto nezralé buňky (blasty) jsou vyplavovány do periferní krve a nacházejí se jako difusní nebo nodulární infiltráty v různých orgánech. Tvoří histohomologní metastazování do jater, sleziny, uzliny, ale i jiné.

Klinické příznaky

Klinické příznaky leukemie.

Leukemická populace postupně vytlačuje normální buňky. Navíc leukemické buňky bývají funkčně méněcenné, což vysvětluje některé klinické příznaky:

Dělení

Hematopoéza.

Podle toho, postihuje-li maligní transformace buňky myeloidní (konečnými stadii jsou granulocyty, monocyty, erytrocyty a trombocyty) nebo lymfoidní (konečnými stadii jsou T a B-lymfocyty, plasmocyty a NK buňky) řady dělíme leukemie na dvě skupiny:

  • myeloidní (myelosy) – nejčastěji vycházejí z elementů granulocytopoesy,
  • lymfoidní (lymfoblastické, lymfadenosy) – nejčastěji vycházejí z prekurzorů B-lymfocytů.

Může však dojít k maligní transformaci pluripotentní kmenové buňky, z níž vycházejí prekurzory myeloidní i lymfoidní řady. Tato transformace je příčinou CML.

Podle klinického průběhu dělíme myelosy i lymfadenosy na akutní (neléčené končí smrtí během několika měsíců) a chronické (nemocní mohou přežívat i několik let):

  • ALL – nejčastější u dětí (tvoří 80 % akutních leukemií u dětí).
  • AML – může se vyskytnout v kterémkoli věku, více u starších lidí.
  • CLL – nejčastější leukemie dospělého věku, vyskytuje se u starších dospělých (nad 40 let), přežití až 20 let.
  • CML – postihuje především dospělý věk, vrchol výskytu ve 30 a v 60 letech. Před zavedením specifické léčby byl medián přežití kolem 4 let. Od zavedení inhibitorů tyrozinkinázy do léčby je prognóza mnohem příznivější, pětileté přežití je kolem 90 %.

U dětí je nejčastější ALL, u dospělých CLL.

Příčiny vzniku

Jako příčiny leukemií se mohou uplatňovat:

Obrázky

Lymfom

Lymfatické uzliny nejčastěji postižené lymfomy.
Dělení lymfomů

Lymfomy jsou maligní nádory z lymfoidních buněk. Na rozdíl od leukemie (tzv. "tekuté nádory"), jsou lymfomy obvykle solidní nádory. Typicky vznikají v lymfatických uzlinách, ale jejich původ může být i extranodální.

Lymfomy dělíme na dva základní typy: Hodgkinův lymfom a non-Hodgkinovy lymfomy (NHL).

Jednotlivé druhy lymfomů rozlišujeme podle typické morfologie a imunofenotypických znaků (tzv. CD). Dále je charakterizujeme podle cytogenetických, někdy i molekulárně-biologických znaků (genová translokace a produkce proteinů).[2]

Nejčastější typy lymfomů Podíl (%)
Difuzní velkobuněčný B-lymfom 30
Folikulární lymfom 22
MALT-lymfom 8
Chronická B-lymfatická leukémie / lymfocytární lymfom 7
Lymfom z plášťové zóny (mantle cell lymphoma) 6

Všechny lymfomy se mohou prezentovat tzv. B příznaky. Je to trojice systémových příznaků, které su typické, ale ne speifické, pro lymfomy. Jsou to:[2]

  • úbytek hmotnosti (10 % / půl roku),
  • subfebrilie / febrilie,
  • noční pocení.

Maligní lymfomy u dětí

  • 15% zhoubných nádorů dětí a dospívajících - 3. nejčastější skupina malignit
  • incidence stoupá s věkem:
    • NHL častější u dětí mladších 10 let
    • HL 2x častěji než NHL u dospívajících starších 15 let

Nehodgkinské lymfomy

  • heterogenní skupina nádorů lymfatického systému
  • u dětí převážně nádory s vysokým stupněm malignity
  • častěji u chlapců
  1. B-lymfomy (80 %, většinou příznivější průběh).
  2. T-lymfomy.
  3. NK-lymfomy.[2]

Etiologie a patogeneze

  • vznik lymfomu jako následek genetických aberací ovlivňujících proliferaci, diferenciaci a apoptózu lymfocytu
  • vyšší výskyt u dětí s primárními i sekundárními imunodeficiencemi
  • Burkittův lymfom - asociován s EBV infekcí, endemicky v rovníkové Africe
    • sporadický Burkittův lymfom - děti v Evropě a Americe, nemá vztah k EBV infekci, má odlišné klinické projevy

Klinický obraz

Lymfoblastický lymfom z T-buněk
  • dušnost v důsledku nádoru mediastina
  • zaujetí ortopnoické polohy
  • obstrukce HDŽ - příznaky syndromu HDŽ
  • často napadena i dutina břišní - hepatosplenomegalie a infiltrace ledvin
Lymfoblastický lymfom z B-prekurzorů
  • většinou lokalizovaná nemoc na kůži skalpu, kosti a periferní lymfatické uzliny
Sporadický Burkittův lymfom
  • postižení břišní dutiny
    • u 1/4 dětí ileocekální intususcepce
      • bolesti v P dolním kvadrantu
      • dif.dg. apendicitidy u těchto pacientů obtížná
      • kompletní resekce a anastomoza end-to-end
      • masivní infiltrace mezenteria, retroperitonea, peritonea, ledvin, ovárií
Dif.velkobuněčný lymfom
  • postihuje periferní mízní uzliny, mediastinum, ledviny, perikard a plíce
  • projev syndromem HDŽ
Anaplastický velkobuněčný lymfom
  • horečka, hubnutí
  • postižení periferních mízních uzlin, mediastina
  • postižení kůže, měkkých tkání a kostí

Diagnostika

  • cytomorfologie, histomorfologie, imunofenotypizace
  • biopsie uzlin či extranodálních oblastí, punkce pleurálního nebo peritoneálního výpotku, aspirace kostní dřeně
  • dušný pacient se sy HDŽ - !! velmi rizikový pro invazivní diagnostický výkon - odložení výkonu, 24-48 hod. terapie kortikosteroidy, event. v kombinaci s cyklofosfamidem
  • určení rozsahu nemoci - CT hrudníku a břicha, PET, vyšetření likvoru k vyloučení infiltrace mening

Diferenciální diagnostika

  • Hodgkinův lymfom
  • postransplantační lymfoproliferativní onemocnění
  • autoimunitní lymfoproliferativní onemocnění

Terapie

  • děti s lymfoblastickými lymfomy - uplatnění protokolů terapie ALL
  • Burkittův lymfom, B-ALL, DLBCL - krátké a opakující se bloky intenzivní terapie (cyklofosfamid, MTX, vincristin)
  • komplikace terapie:
    • urátová nefropatie - trp. rasburikáza (rekombinantní urátoxidáza)
    • akutní infekce

Hodgkinův lymfom

  • výskyt u obou pohlaví stejný
  • většina pacientů má vysoké titry EBV protilátek - aktivace EBV infekce může předcházet rozvoji HL
  • dělení HL:
    • klasický - nádor lymfatické tkáně z Hodgkin.buněk (jednojaderné) a vícejaderných buněk Reedové-Sternberga; 4 subtypy
    • HL s lymfocytární proliferací - z B-lymfocytů, s nodulární proliferací izolovaných velkých nádorových buněk
Klinický obraz
  • nebolestivé zduření supraklavikulárních a krčních uzlin
  • postižení mízních uzlin v mediastinu
  • systémové projevy
    • únava, nechutenství
    • B-symptomy: horečka, noční poty, úbytek na váze více než 10% za 6 měsíců před diagnózou
  • svědění kůže (projev pokročilého onemocnění)
Diagnostika
  • biopsie mízních uzlin + histologie
  • CT hrudníku, CT/MR břicha, PET
  • staging: Ann Arbor klasifikace
Terapie
  • kombinovaná CHTR a RTR postižených oblastí
  • používaná cytostatika: cyklofosfamid, vincristin, kortikosteroidy, antracykliny


  1. LISSAUER, Tom a Graham CLAYDEN. Illustrated Textbook of Paediatrics. 3. vydání. Spain : Elsevier, 2007. s. 350-351. ISBN 978-07234-3398-9.
  2. a b c DÍTĚ, P., et al. Vnitřní lékařství. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-496-6.