Onemocnění sleziny

Z WikiSkript

Vrozené vady sleziny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Ageneze – vzácná, často doprovází jiné vady (VSV),
  • akcesorní sleziny – časté, dokonce až u 7–11 % osob,
  • změny v uložení – relativně málo časté,
    • situs viscerum inversus – uložena vpravo,
    • bloudivá slezina – nedostatečná fixace frenikolienálním ligamentem – může padat až k pupku,
    • dystopie,
      • získaná vada daná vytažením ligamenta patologicky změněnou slezinou,
      • dystopie může vznikat i fixací na jiný orgán (např. se přilepí na těhotnou dělohu a ta ji pak stáhne),
  • splenosis,
    • termín pro mnohočetné implantace slezinné tkáně v různých částech břišní dutiny důsledkem dilacerace,
    • může způsobovat ileus,
  • polysplenie,
    • velmi vzácná,
    • původní slezina chybí nebo je malá, ale v různých lokalizacích je spousta menších slezin,
  • perisplenitis cartilaginosa – hyalinóza pouzdra,
  • jiné – při DMP (Gaucher, Niemann-Pick..), SLE, apod.

Záněty sleziny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ruptura sleziny a její diafragmatická herniace na rtg

Akutní septický pseudotumor sleziny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Septická slezina,
  • reakce sleziny na celkové projevy bakteriální infekce,
  • slezina je zvětšená (200–400 g, i více), měkká, snadno zranitelná,
  • může být zdrojem peritonitidy nebo krvácení,
  • čím sepse trvá déle nebo čím častěji se opakuje, tím bývá slezina větší,
  • největší je slezina u parazitárních infekcí (malárie), a dále – tyfus, mor, endokarditida, kala-azar.

Absces sleziny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Buď metastaticky nebo přestupem z okolí,
  • rizikový terén – infarkt, cysta, pseudocysta, poúrazový hematom,
  • množství hnisu – až stovky ml, bývá obvykle vyzrálý,
  • na absces se obvykle nalepí omentum,
  • klinický obraz,
    • obě tyto jednotky se vyznačují celkovými septickými projevy a malým místním nálezem,
    • důležitý příznak – indukovaná pleuritida, vyšší stav bránice.

Ostatní[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • tbc – dnes vzácná,
  • sarkoidóza – střední splenomegálie (500–700 g), také velmi vzácná, často jen náhodný histologický nález při splenekotomii z jiné indikace,
  • aktinomykóza – obvykle jako součást nemoci v jiné lokalizaci,
  • parazitární splenomegálie,
    • malarická slezina – obrovská, náchylná k ruptuře i minimálním traumatem,
    • echinokoková cysta – ve slezině je vzácně, více v plicích a játrech,
  • virová – např. při mononukleóze.

Chirurgické zákroky na slezině[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Záchovné metody[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Sutura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • U nerozsáhlých ruptur, hlavně u dětí (pouzdro je pevnější, míň se prořezávají stehy),
  • šijeme atraumaticky, výhodné je stahy podkládat teflonovou destičkou nebo tam přišít kus omenta (i tamponu).

Komprese slezinny síťkou[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • U mnohočetných trhlin, kdy sutura by byla náročná a krvácení není tak velké.

Resekce sleziny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • U trhlin, které postihují horní nebo dolní část sleziny,
  • podvaz segmentových větviček v hilu, tím dojde k demarkaci ischemizované části, kterou pak resekujeme,
  • ranou plochu je výhodné ošetřit lepidlem nebo omentem,
  • neanatomické resekce – pomocí některých moderních staplerů.

Implantace slezinné tkáně (autotransplantace)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tmavěčervené uzlíky jsou implantovanou slezinnou tkání po splenektomii z důvodu úrazové ruptury sleziny
  • Když není možné slezinu zachovat,
  • pokoušíme se o to u dětí a mladých osob,
  • nejčastěji se tkáň implantuje mezi listy omenta, pod peritoneum, vzácněji i mimo břišní dutinu,
  • je ale nutno implantovat minimálně 1/3 původního orgánu.

Splenektomie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

CT úrazové ruptury sleziny
Slezina po splenektomii. Dvoudobá ruptura se subkapsulárním hematomem
Splenomegálie u CLL
  • Pokroky ve farmakologii krevních malignit trochu omezily indikace splenektomie,
  • začíná se využívat též nových postupů (laparoskopie apod…).

Indikace ke splenektomii

  • V indikační oblasti jsou velké změny (jak se začíná brát na vědomí, k čemu že to ta slezina vlastně slouží),
    • zatímco u dětí do dvou let je prakticky kontraindikovaná, u straších se provede skoro vždy (menší pooperační rizika při odebrání celé sleziny než při snaze o uchování),
  • poranění – pokud není možný záchovný výkon,
  • hematologické indikace – iniciuje to hematolog,
  • řada indikací je relativních – musíme brát v úvahu, zda efekt splenektomie vyváží riziko výkonu a asplenismu,
  • bývá též prováděna jako součást rozsáhlých radikálních operací pro malignity GIT,
  • indikace hematologické – hypersplenismus, hemolytické anémie, primární thrombocytopenie (selže-li konservativní léčba kortikoidy), lymfomy,
  • indikace traumatické – těžká dilacerace parenchymu, poranění sleziny u polytraumatu, poškození hilových cév,
  • indikace ostatní – absces sleziny, cysta, součást resekčních výkonů pro karcinomy orgánů GITu, torse sleziny, ileus z tlaku zvětšené sleziny, portální hypertense – proximální splenorenální spoj.

Taktika a technika operace

  • Přístup,
    • liší se dle indikace,
    • u traumat – musí být rychlý a musí zajistit exploraci celé dutiny – horní střední laparotomie,
    • u plánovaných – můžeme koukat i na hlediska estetická – subkostální řez,
  • musíme se zbavit všech závěsů sleziny:
    • lig. pankreatikolienale (obsahuje a. et v. lienalis),
    • lig. gastrolienale (krátké gastrické cévy),
    • lig. phrenicolienale,
    • lig. lienorenale (slabé),
  • operace je snazší, pokud můžeme slezinu vyluxovat z lože do operační rány,
  • ideální je slezinnou tepnu a žílu ošetřovat, až když jsou ostatní závěsy ošetřeny,
    • podvazujeme dvojitě, ošetřujeme větévky do pankreatu a snažíme se neporanit kaudu,
  • složitá je operace při portální hypertenzi – je nutné neustále kontrolovat hemostázu, drénovat Redonem.

Komplikace

  • Časné pooperační komplikace,
    • krvácení, lokální infekce, nitrohrudní komplikace (omezení pohyblivosti bránice…), pooperační pankreatitida, trombóza porty…,
  • Pozdní – postsplenická sepse.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]