Germinální nádory

Z WikiSkript

(přesměrováno z Tumory ze zárodečných buněk)

Germinální nádory jsou definovány jako nádory vznikající z multipotentních kmenových buněk, které se mohou dále diferencovat v buňky pohlavní nebo v jiné tkáně, somatické i extrasomatické.

  1. Nádory z prvopohlavních buněk (gonocyty – jejich dělením vznikají spermie a vajíčka) – seminomy.
  2. Nádory z kmenových buněk, které se diferencují v jiné tkáně (non-seminomové nádory = teratomy v širším smyslu):
    • somatické – embryonální karcinom, polyembryom, teratomy v užším smyslu;
    • extrasomatické – nádor ze žloutkového váčku, choriokarcinom.

Nejčastějším místem výskytu germinálních nádorů jsou gonády (hlavně nesestouplá varlata). Mohou se vyskytovat ale i v jiných místech, kam za vývoje migrovaly kmenové buňky – podél axiální osy v retroperitoneu, předním mediastinu, sakrokokcygeální krajině, při bazi lební a v oblasti epifýzy. Vyskytují se především u dětí a v mladším věku a většinou se jedná o nádory maligní (s výjimkou zralých diferencovaných teratomů). Seminom je sice maligní, ale velmi dobře odpovídá na radioterapii.

Seminom (mikroskopie)
Seminom vyplňující celé varle

Seminom[upravit | editovat zdroj]

  • V ováriu a extragonadální lokalizaci se nazývá dysgerminom;
  • vyskytuje se hlavně u mužů středního věku, v ovariu u dětí;
  • maligní.

Mikroskopie: Tvoří jej pruhy nebo solidní ložiska buněk podobných gonocytům (velké, zaoblené polygonální buňky s velkými jádry s jedním až dvěma jadérky, světlá cytoplazma s obsahem glykogenu a výraznými mezibuněčnými hranicemi). Stroma tvoří charakteristická fibrovaskulární septa s lymfocytární infiltrací. Buňky stromatu se mohou přeměňovat v epiteloidní buňky a velké mnohojaderné buňky Langhansova typu – až vytváří tuberkuloidní granulomy (jejich přítomnost je spolu se zánětlivou infiltrací dobrým prognostickým znakem). Kromě této tzv. klasické varianty se vyskytuje ještě seminom anaplastický, trofoblastický a spermatocytární. U gonadoblastomu se kromě seminomových struktur nacházejí také Sertoliho buňky.

Makroskopie: Projevuje se až mnohonásobným zvětšením varlete. Nádor je solidní, homogenní, šedorůžový, případně s nekrózami. Často bývá postiženo celé varle, ve kterém nádor roste destruktivně. Většinou se vyskytuje pouze ve varleti, ale v pokročilých stádiích prorůstá do rete testis, nadvarlete, semenných vaků a obalů varlete. Metastazuje do lumbálních uzlin.

Prognóza: do 3 cm dobrá, nad 6 cm podstatně horší[1].

Spermatocytární seminom[upravit | editovat zdroj]

  • Nevyskytuje se mimo varle;
  • muži ve věku kolem 55 let;
  • maligní, ale tvoří pouze okolo 2 % všech nádorů varlat.

Mikroskopie: Nádor je složený ze tří typu buněk, které jsou navzájem promíšené, malé, střední a velké. Největší zastoupení mají střední buňky. Chromatin je vláknitý.

Makroskopie: Spermatocytární seminom se nevyskytuje mimo varle, ale není příbuzný se seminomem a mikroskopicky neprokážeme IGCNU (intratubulární germinální neoplazie neklasifikovaného typu – výchozí léze ostatních germinálních nádorů) v zachovaných kanálcích varlete. Nádor může být oboustranný – druhé varle je postiženo metachromně. Roste pomalu a je lokálně agresivní. Prorůstá do tunica vaginalis, nadvarlete, případně i do cév, ale nemetastazuje. Na průřezu má charakteristický hlenovitý vzhled.[2]

Nádor ze žloutkového váčku[upravit | editovat zdroj]

Patognomická Schillerova-Duvalova tělíska
  • Vysoce maligní;
  • v čisté formě je nejčastějším maligním germinálním nádorem nadvarlete u kojenců a malých dětí (kolem cca 18 měsíců);
  • u dospělých v čisté formě vzácný;
  • často součástí smíšených nádorů.

Mikroskopie: Nádorové buňky jsou podobné epitelu žloutkového váčku (polygonální buňky s kulatými jádry vyklenující centrální část cytoplasmy), tvoří jej systém komunikujících štěrbin vystlaných nádorovými buňkami, nádorové buňky se také radiálně řadí kolem tenkostěnných cév, které pak prominují do epitelových mikrocyst – struktury připomínající primitivní glomerula (tzv. Schillerova-Duvalova tělíska), důležitým znakem nádoru je produkce α1-fetoproteinu, který je diagnostickým markerem a ukazatelem úspěšnosti terapie, v buňkách tvoří hyalinní kapénky.

Makroskopie: Nádor je neohraničený, žlutý.

Embryonální karcinom[upravit | editovat zdroj]

  • Vysoce maligní, krajně nediferencovaný;
  • většinou se vyskytuje ve smíšených nádorech (kde je jeho přítomnost nepříznivým diagnostickým znakem).

Mikroskopie: nádor epitelový (pozitivní na cytokeratiny, na rozdíl od seminomu). Tvoří jej velké bazofilní buňky s hyperchromními jádry a s velkými jadérky. V cytoplasmě je přítomen glykogen. Buňky jsou většinou solidně uspořádané a buněčné hranice mezi nimi jsou málo zřetelné. Ve stromatu nejsou lymfocyty, přítomny jsou vícejaderné buňky produkující hCG − sarkomatoidní bb i syncytiotrofoblast.

Makroskopie: Nádor je malý (do 4 cm), šedobílý, prokrvácený, neohraničený s ložisky nekróz. V časném stadiu se šíří per continuitatem – do rete testis, nadvarlete, chámovodu.

Choriokarcinom[upravit | editovat zdroj]

Vysoce maligní choriokarcinom
  • Maligní;
  • nádor vycházející z trofoblastu (může se vyskytovat jednak jako germinální nádor, jednak jako součást trofoblastické nemoci, kdy ve 1/3 případů navazuje na hydatidózní nebo proliferační molu);
  • produkuje hCG, jehož hladina v krvi je diagnostickým markerem a ukazatelem úspěšnosti terapie;
  • metastazuje hematogenně (plíce, mozek, kosti, játra).

Mikroskopie: nádorový parenchym má podobu trofoblastu (syncytiotrofoblast – basofilní vícejaderné elementy, cytotrofoblast – světlé Langhansovy buňky), chybí však uspořádání do klků, není přítomno stroma, časté je prokrvácení (zachována fyziologická vlastnost invaze trofoblastu, dělí se do několika typů:

  • Disociovaný;
  • nediferencovaný;
  • diferencovaný.


  • Syncytiotrofoblastický;
  • cytotrofoblastický;
  • smíšený.

Makroskopie: Nádor je měkký, prokrvácený.

Prognóza: U ženy v souvislosti s těhotenstvím je prognóza dobrá, i s metastázami v plicích reaguje na chemoterapii, ale bez souvislosti s těhotenstvím je prognóza špatná.

Polyembryom[upravit | editovat zdroj]

  • Vzácný v čisté podobě;
  • maligní;
  • bývá součástí smíšených nádorů teratomové řady.

Mikroskopie: Nádorový parenchym je uspořádán do tzv. embryonálních tělísek uložených v řídkém pojivu. Tělíska připomínají somatické tkáně zárodečného terčíku z 8. dne vývoje embrya. Čistý polyembryom obsahuje více jak 90 % tělísek.

Teratom v užším smyslu (teratomy diferencované)[upravit | editovat zdroj]

Diferencovaný teratom ovária (makroskopie)
Diferencovaný cystický teratom ovária (mikroskopie)

Jedná se o nádory, v nichž jsou zastoupeny somatického tkáně jednoho, dvou nebo všech tří zárodečných listů různého stupně diferenciace. Podobá se smíšenému nádoru, ale nádorový parenchym nelze odvodit z místních tkání (teratomy jsou nádory heterologní). Podle stupně zralosti se dělí na:

  • teratom diferencovaný zralý (maturum, koetánní) – zralost tkání odpovídá věku nositele;
  • teratom diferencovaný nezralý (immaturum, embryonální);
  • teratom nediferencovaný (výše zmíněné non-seminomové nádory se somatickou diferenciací – embryonální karcinom + polyembryom).

Stupeň zralosti nádoru, pohlaví jedince a lokalizace nádoru rozhodují o zvolené terapii, která může být pouze chirurgická, případně zahrnovat i chemoterapii.[3]

Koetánní teratom[upravit | editovat zdroj]

  • „Ko“ = stejný, „aetas“ = věk, složky nádoru jsou stejně vyzrálé jako organizmus;
  • většinou benigní (např. v ovariu), ale u mužů po pubertě nejčastěji maligní;
  • častý u žen v ováriích (když je tvořen pouze kůží nazývá se dermoidní cysta), u novorozenců v sakrální oblasti nebo vyrůstá z dutiny ústní.

Mikroskopie: Mohou být přítomny jakékoli diferencované tkáně (kůže a adnexa, zuby, respirační a střevní epitel, žlázy slinné, štítná žláza, hlenotvorný epitel, hladké a kosterní svaly, tukové vazivo, chrupavka, kost, …). Pokud výrazně převažuje jedna tkáň nad ostatními (které pak mohou být těžko prokazatelné), hovoříme o tzv. monodermálních teratomech, příkladem je tzv. struma ovarii, kdy v ovariálním teratomu převažuje tkáň thyreroidey (může být zdrojem ektopické thyreotoxikosy).

Makroskopie: unilokulární cystický útvar, nejčastěji obalený často kůží obrácenou pokožkou do dutiny, s jejími deriváty.

Teratom diferencovaný s maligním zvratem[upravit | editovat zdroj]

Označení pro koetánní teratom, původně benigní, u nějž došlo k malignizaci některé z jeho původně dobře diferencovaných tkání (nejčastěji epitelu dermoidní cysty – vznik dlaždicobuněčného karcinomu).

Teratom nezralý[upravit | editovat zdroj]

Podobá se diferencovanému zralému teratomu, ale diferenciace jednotlivých komponent (nebo pouze některé z nich) není na nejvyšší úrovni. Jsou přítomny znaky malignity až k obrazu sarkomu.

  • Makroskopie: Nádor má často solidní strukturu.
  • Prognóza: Biologické chování je maligní, prognóza je špatná. Nádor rychle roste, šíří se hematogenně, lymfogenně a po protržení pouzdra i implantačně.

Smíšené germinální nádory[upravit | editovat zdroj]

Jsou častější než čisté germinální nádory, sestávají alespoň ze dvou struktur nádorů výše uvedených. Prognóza: prognózu zhoršuje příměs nediferencovaných struktur (typu embryonálního karcinomu) nebo struktur extrasomatických (typu choriokarcinomu a nádoru ze žloutkového váčku), prognosticky se uplatňuje i jejich kvantitativní zastoupení.

Alternativní rozdělení

  1. Nádory vycházející z nejprimitivnějších kmenových buněk – embryonální karcinom, polyembryom.
  2. Nádory ze tkání poněkud vyšší diferenciace:
    • extrasomatické tkáně – nádor ze žloutkového váčku, choriokarcinom;
    • somatické tkáně – teratomy v užším smyslu;
    • nádory z embryonálního základu gonád – seminom (dysgerminom).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Pavel DUŠEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
  2. PANDEY, Vinita, Yasmeen KHATIB a Archana Laxman KHADE, et al. Spermatocytic seminoma with rhabdomyoblastic differentiation: Case report and review of literature. Indian J Pathol Microbiol [online]. 2018 Jul-Sep, vol. 61, no. 3, s. 437-439, dostupné také z <https://doi.org/10.4103/IJPM.IJPM_243_17>. ISSN 0377-4929 (print), 0974-5130. 
  3. MICHALSKI, Wojciech, Joanna JONSKA-GMYREK a Grazyna PONIATOWSKA, et al. Testicular teratomas: a growing problem?. Med Oncol [online]. 2018, vol. 35, no. 12, s. 153, dostupné také z <https://doi.org/10.1007/s12032-018-1215-3>. ISSN 1357-0560 (print), 1559-131X.