Aortální stenóza

Z WikiSkript
Aortální stenóza – revmaticky postižené srdce

Stenóza (zúžení) aorty se vyskytuje ve třech lokalizacích ve vztahu k aortální chlopni: subvalvulární, valvulární (nejčastější) a supravalvulární. Difuzní zúžení ascendentní aorty je nazývané hypoplazií.

Stenóza je nejčastěji vrozená, ale může vzniknout také na podkladě degenerativních změn (často na vrozené bikuspidální chlopni) či po prodělané revmatické endokarditidě jako součást kombinované aorto-mitrální vady. Stenóza aorty představuje překážku odtoku krve z levé komory, způsobuje koncentrickou hypertrofii levé komory, subendokardiální fibrózu a následně ischémii. Myokard je náchylnější ke vzniku maligní arytmie a to re-entry okruhu kolem vaziva. V pozdní fází AoS se levá komora dilatuje a dojde ke systolické dysfunkci.

Kritické zúžení u novorozence má podobné příznaky jako hypoplastické levé srdce:

V pozdějším věku může být aortální stenóza asymptomatická, její první projevy jsou pak až synkopy nebo náhlé úmrtí. Synkopy jsou způsobené kritickým poklesem minutového výdeje při námaze nebo obstrukcí výtokové části levé komory. Nebezpečnou známkou ohrožení náhlou smrtí je vývoj ischemických EKG projevů. V přirozeném průběhu dochází časem k aortální regurgitaci. [1]

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Zvedavý úder hrotu (hypertrofie levé komory).
  • Hmatný vír nad aortálním ústím.
  • Otupená I. ozva.
  • Časný systolický klik na hrotu a nad aortou (pokud chlopeň není kalcifikovaná).
  • Ejekční systolický šelest nad aortou, crescendo-decrescendový, s propagací do karotid.
  • Tep: puls pomalý, špatně hmatný (pulsus parvus et tardus), malé systolicko-diastolické rozpětí TK.

Mezi klinické trias patří:

  1. stenokardie,
  2. námahová dušnost,
  3. synkopy a arytmie.

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Chirurgická: náhrada aortální chlopně. Po operaci se zlepší systolická i diastolická funkce LK. Operovaní můžu být i nemocní ve vysokém věku, metodou TAVR - transkatetrální aortálni implantace aortálni chlopně. U starších jedinců se spíš využívají bioprotézy. Jejich životnost je 10-15 let a výhodou je, že pacient nemusí být dlouho antikoagulován. Mechanické protézy mají delší životnost s nevýhodou dlouhodobé antikoagulace. Další možnost, Rossova operace spočívá v zavedení implantované vlastní pacientovi chlopně do aortální pozici, s následnou bioprotézou pulmonální.
  • Medikamentózní léčba: podpůrná léčba jako při srdečním selhání. Statiny nepotvrdili studie, že by mohli bránit v progresi AoS. Arteriolodilatační léky - nitráty, iACE by mohli snížit systémový tlak.


Prevence komplikací – hlavně předcházíme komplikacím endokarditidy – důležitá je řádná léčba respiračních infektů. Dětem se nedoporučuje větší jednorázová zátěž.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroje[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor, et al. Speciální patologie. I. díl, Patologie oběhového, krevního, mízního a dýchacího ústrojí. 3. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 98 s. s. 23. ISBN 80-246-0951-7.
  • ČEŠKA, Richard. Interna. 2.. vydání. TRITON v Praze, 2015. s. 116-117. ISBN 9788073878955.