Infekce v novorozeneckém věku

Z WikiSkript

Mezi infekce v novorozeneckém věku řadíme:

  • mastitidu;
  • paronychium.[1]

V novorozeneckém věku se také projevují prenatální infekce:

Příčiny úmrtí novorozenců

Rizikové faktory[upravit | editovat zdroj]

Vystavení plodu infekci (akutní infekce matky, osídlení porodních cest) a nezralá imunita dítěte (absence IgM, nízká hladina komplementu). Dále prematurita nízká porodní hmotnost, předčasný odtok plodové vody, infekce matky kolem porodu (infekce močových cest), zkalená plodová voda (chorioamnionitis), špatné sociální poměry matky, děti s defekty imunity a metabolickými vadami.[1] Vstupní branou infekce bývá obvykle ascendentní cesta při odtoku plodové vody (vdechnutí, potřísnění sliznice, spojivky) a pupečník.

Nejčastější agens: Streptococcus agalactiae (GBS), Enterobacter, Chlamydia, Mycoplasma, Virus varicella-zoster (VZV), Virus Herpes simplex (HSV), Enteroviry.

Postnatální sepse[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Sepse u novorozence.

Novorozenecká sepse je bakteriální onemocnění charakterizované klinickými příznaky s bakteriemií. Ve 25 % případů postihuje i mozkové pleny (meningitida) a významně se podílí na morbiditě a mortalitě novorozenců. Postihuje zhruba 2 % živě narozených (incidence stoupá s nezralostí), při předčasném odtoku plodové vody (PROM) je incidence 3−5 %.[2]

Časná sepse
Do 3. dne, vysoká mortalita, fulminantní průběh.
Agens: nejčastěji GBS a Escherichia coli, dále Staphylococcus aureus, Streptococcus pneumoniae a Listeria.
Pozdní sepse
Po 3. dni, často při pobytu na JIP. Častěji jsou lokalizované (pneumonie, meningitida, pyelonefritida).
Agens: hlavně G− (E. coli, Klebsiella, Pseudomonas), ale i S. aureus a S. epidermidis, Serratia, Candida albicans, Listeria, Haemophilus influenzae.

Rizikovými faktory pro vznik infekce jsou nezralost, infekce matky, předčasný odtok plodové vody (PROM), adnátní infekce, stavy po KPR, asfyxii, aspiraci mekonia, invazivní výkony. Hlavní vektorem přenosu infekce bývají ruce personálu. Infekce může pronikat hematogenně, transplacentárně, při aspiraci infikované plodové vody, osídlení kůže nebo střeva novorozence, vertikálním přenosem z matky na novorozence během porodu.[2]

Klinické projevy
Nespecifické, variabilní – změny chování, termonestabilita, tachypnoe, tachykardie, hypotenze, špatné periferní prokrvení, kožní projevy (bledost, ikterus, krvácivé projevy), nechutenství/zvracení/průjem, metabolické příznaky.
Terapie
Zpočátku empirická (do výsledků kultivace a citlivosti), používáme dvojkombinace ATB (ampicilin + cefotaxim). K tomu podáváme podpůrnou terapii k zajištění vitálních funkcí (komplexní intenzivní péče, monitoring) a stabilizaci vnitřního prostředí.
Na časnou sepsi – aminopenicilin + aminoglykosid 7–10 dní i. v. (Augmentin + Gentamicin).
Na pozdní sepsi – snažíme se cíleně dle osídlení oddělení, příp. širokospektrá ATB.

Meningitida[upravit | editovat zdroj]

Zánět mozkomíšních plen v důsledku perinatální bakteriální, vzácně virové (HSV) infekce. Nejčastěji v 1. měsíci života. Vysoká mortalita (30–60 %), přes 50 % přeživších má trvalé následky. Pro vznik nemoci je důležitá nezralost či deficience buněčné imunity a fagocytózy (hl. nedonošenci).

Nejčastější agens bývají G− bakterie (E. coli, Klebsiella), dále G+ koky (streptokoky B (GBS), vzácně i S. aureus), Listerie a z virů HSV-2. Klinické příznaky s časným začátkem jsou podobné jako u novorozenecké sepse. Pro pozdní formu (>48 hod po narození) jsou typické: dráždivost, křeče, vyklenutí fontanely, oftalmoplegie, hemiparéza, parézy hlavových nervů a meningeální jevy. Při virové etiologii je navíc přítomná bledost, respirační insuficience, horečka, ikterus a hepatální léze.

Následkem novorozenecké meningitidy může být deficit intelektu, motorických funkcí, smyslové poruchy, epilepsie, mikrocefalie, i lehčí poruchy chování.

Lékem 1. volby je dvojkombinace ATB ampicilin + gentamicin, dále dle citlivosti (vhodné např. cefalosporiny III. generace (ceftriaxon, cefotaxim)), při virové etiologii – aciclovir. Dále zajišťujeme základní životní funkce (krystaloidy, úprava homeostázy, bilance tekutin, podpora ventilace, výživa). Jako preventivní opatření v případě známé infekce matky se provádí císařský řez.

Gonokoková novorozenecká konjunktivitida

Konjunktivitida[upravit | editovat zdroj]

Nejčastějším agens bývají chlamydie, stafylokoky, streptokoky, Haemophilus influenzae, E. coli. Jako preventivní opatření můžeme už na porodním sále vykapat oči Ophthalmo-Septonexem. Terapie u hlenové sekrece – Ophthalmo-Septonex, u hnisavé podáváme lokálně ATB (Pamycon, Floxal). Při dlouhotrvající sekreci nereagující na ATB je nutné myslet na neprůchodnost slzných kanálků. Pokud perzistuje purulentní konjuntivitida špatně reagující na lokální ATB je nutno pomýšlet na Chlamydii trachomatis (nasadit celkově makrolidy).

Nekrotizující enterokolitida novorozence

Nekrotizující enterokolitida[upravit | editovat zdroj]

Hemoragicko-nekrotický zánět střeva, který vzniká jako výsledek poruchy adaptace trávicího systému na příjem stravy. Relativně častý, bývá přítomen u nedonošených novorozenců. Původcem zánětu jsou G− tyčinky (Pseudomonas, Klebsiella) a klostridia. Vzniká při zavedení enterální výživy. Zdrojem infekce bývá matka či ošetřující personál. Obvykle propukne 3-7 dní po zahájení enterální výživy.

Může připomínat novorozeneckou sepsi (zhoršení stavu). Projevuje se distenzemi břicha, zvracením a krví ve stolici. Prognóza bývá vážná, v 10-30 % letální. Komplikací může být perforace střeva a peritonitida.

Při léčbě volíme ampicilin + aminoglykosid (gentamycin) + klindamycin. Dále vysadíme enterální výživu, kterou nahrazujeme výživou parenterální. Provádíme dekompresi střeva pomocí NGS.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Nekrotizující enterokolitida.

Ostatní infekce[upravit | editovat zdroj]

Omfalitida
Projevuje se jako zarudnutí a hnisavá sekrece z pupku, při diseminaci jsou i známky celkové infekce. Nejčastějším agens bývá S. aureus. Při léčba využíváme ATB dle citlivosti. Lékem 1. volby jsou cefalosporiny I. generace, penicilin stabilní na betalaktamázy nebo ampicilin. Dále je třeba čistit spodinu pupku a hospitalizovat novorozence.
Mastitida
Nejčastěji ve 2.–3. týdnu. Klinicky je přítomné zarudnutí, zduření, bolestivost a hnisavá sekrece prsní žlázy. Léčíme ATB dle citlivosti. V případě abscesu volíme incizi a drenáž.
Dif. dg.: nutno odlišit hormonální reakci (Halbanova reakce).
Osteomyelitida, artritida
Nejčastěji bývá postižen proximální humerus a femur. Omezení pohyblivosti končetin, bolestivost, zarudnutí či otok, příp. celkové příznaky. Typicky je vysoká sedimentace erytrocytů, rtg může být zpočátku normální.
Paronychium
Prevencí je nestříhat nehty v prvních týdnech života. Při izolovaném výskytu léčit lokálně (setřít lihem, koupele v hypermanganu, Framykoin). Při mnohočetném výskytu ATB celkově – lékem 1. volby jsou cefalosporiny I. generace.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  • JEŽOVÁ, Marta, Sylva HOTÁRKOVÁ a Katarína MŮČKOVÁ, et al. Hypertextový atlas novorozenecké patologie : Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů [online]. Portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [online], ©2010. Poslední revize 27.9.2011, [cit. 26.11.2011]. ISSN 1801-6103. <http://portal.med.muni.cz/clanek-527-hypertextovy-atlas-novorozenecke-patologie.html>.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. s. 82. ISBN 80-7262-178-5.
  2. a b MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 30-31. ISBN 978-80-247-2525-3.

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. ISBN 80-7262-178-5.
  • ROZSYPAL, Hanuš. Základy infekčního lékařství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2015. s. 566. ISBN 978-80-246-2932-2.