Kraniofaryngeom

Z WikiSkript

Kraniofaryngeom je druhý nejčastější tumor selární krajiny (první je adenom hypofýzy). Představuje asi 4 % intrakraniálních tumorů, 50 % jich je u dětí – nejčastěji mezi 10–15. rokem. Vyrůstá ze zbytků Rathkeho výchlipky, často zasahuje vysoko do III. komory. Nádor je to biologicky benigní, ale může být maligní vzhledem ke své lokalizace a vztahu k životně důležitým strukturám, jako je hypotalamus, cévy, chiasma opticum.

Histologický preparát

Téměř vždy má dvě složky – solidní a cystickou.

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • MRI.
  • CT – ohraničený útvar s kalcifikacemi.

Diferenciační diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je usnadněna tím, že jsou na rozdíl od adenomů obvykle cystické a kalcifikované.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Primárně chirurgická – obvykle subfrontálně, oproti adenomům se odstraňuje o dost hůře, protože srůstá s útvary kolem. Proto operace často nebývá radikální a tumor recidivuje (dá se ozářit, ale u dětí je to komplikované).
  • Radioterapie – inkompletně odstraněné nádory pooperačně ozařujeme malými poli, které jsou cíleny jen na oblast nádoru. Celková dávka je okolo 50–55 Gy za 5–6 týdnů.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2010. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2004. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.
  • SAMEŠ, Martin, et al. Neurochirurgie : Učebnice pro lékařské fakulty a postgraduální studium příbuzných oborů. 1. vydání. Praha : Maxdorf, 2005. 127 s. s. 79. ISBN 80-7345-072-0.
  • PETRUŽELKA, Luboš a Bohuslav KONOPÁSEK. Klinická onkologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 274 s. ISBN 80-246-0395-0.