Astrocytom

Z WikiSkript

Astrocytom je nejčastějším gliomem mozku, lokalizován může být i v míše. Má řadu histologických forem s různým stupněm malignity. Vyskytují se hlavně supratentoriálně (dospělí), u dětí převažuje infratentoriální lokalizace (astrocytomy zastupují asi třetinu infratentoriálních tumorů u dětí). Astrocytární maligní tumory běžně nemetastázují, ačkoliv k tomu dojít může [1].

Spinální astrocytomy zastupují nejčastější intramedulární tumor u dětí, u dospělých pacientů v incidenci zastupují druhou pozici (hned po ependymomech). Dále je spinálním astrocytomům věnován detailní popis v článku pojednávajícím o spinálních nádorech.

Diagnóza[upravit | editovat zdroj]

Z CT a MRI lze určit stupeň malignity, důležité je použití kontrastu. Často je vhodné použití funkční MRI, DTI – esenciální jsou tyto zobrazovací metody primárně v případech, kdy se tumor vyskytuje v těsné blízkosti eloquentních oblastí.

Dále se využívá angiografie pro zobrazení cév zásobujících tumor. Jak u low-grade, tak u high-grade astrocytomů je typicky vidět obrazec konzistentní s avaskulární hmotou, která má tendenci vytěsňovat okolní cévy. Zejména u glioblastomů lze angiograficky sledovat silnou vaskularizaci.

Mimo zmíněných se může využít pro detailnější diagnostiku PET, EEG či examinace likvoru pro vyloučení jiné diagnózy (např. metastáz, lymfomů, medulloblastomů apod.). [2][3]

Klasifikace[upravit | editovat zdroj]

Glioblastom s expanzí vně corpus callosum

WHO grade I[upravit | editovat zdroj]

Tato skupina astrocytárních gliomů reprezentuje poměrně neagresivní a benigní tumory. Souhrnným označením je tzv. pilocytární astrocytom – jedná se o benigní, pomalu rostoucí tumor. Nejčastěji je diagnostikován u dětí a mladistvých, typicky roste infratentoriálně (převažuje výskyt v mozečku a mozkovém kmeni), může se ale vyskytovat i v lobární oblasti. Jako jediný z astrocytomů se nechová expanzivně, roste ohraničeně. [4][5][6]

Pilocytární astrocytom může poměrně často vyskytovat v okolí optického nervu – v případě chirurgické resekce není postoperativně na dané straně zrak zachován.

WHO grade II[upravit | editovat zdroj]

Difuzní astrocytom zastupuje přibližně 10–15 % veškerých astrocytomů, není agresivní, může se ale postupně vyvíjet do malignější podoby, a proto je zahrnut do skupiny WHO grade II. Typický je svým infiltrativním růstem v bílé hmotě, vyskytuje se převážně u mladších pacientů. Průměrná doba do počátku progrese do vyšších stupňů astrocytomů je cca 4–5 let (možné oddálení proliferace je možné zejména u mladších pacientů docílit radikální chirurgickou resekcí). [7]

MRI – glioblastoma multiforme

WHO grade III[upravit | editovat zdroj]

Mezi difuzním astrocytomem a glioblastomem stojí s ohledem na prognózu jednotlivých pacientů anaplastický astrocytom. Jedná se o maligní tumor, v porovnání s difuzním astrocytomem se anaplastický astrocytom vyskytuje častěji (jedná se asi o 25 % veškerých astrocytomů). Nejčastěji se vyskytuje u osob mezi 40–50 lety. Na rozdíl od glioblastomů tento tumor nedemonstruje známky nekrózy či vaskulární proliferace. [8][9]

WHO grade IV[upravit | editovat zdroj]

DO WHO grade IV řadíme glioblastom je maligní tumor, nejčastěji diagnostikován u dospělých pacientů, zastupuje přibližně 50–60 % veškerých astrocytomů (celkově 15 % primárních neoplazií mozku). Glioblastom má vysoce agresivní chování, prognóza je velmi nepříznivá, k léčbě je stále značně rezistentní, nejčastěji roste kolem tractus corticospinalis, typická je expanze do corpus callosum (tzv. butterfly glioblastom). Vždy po možné chirurgické resekci následuje onkologická léčba. [10][11][12]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Glioblastoma multiforme.

Další klasifikace[upravit | editovat zdroj]

Kromě klasifikace dle WHO můžeme astrocytomy rozřadit na dvě skupiny: low-grade a high-grade.

  1. Do low-grade řadíme pilocytární a difuzní astrocytom, pro něž je charakteristická jejich neagresivní biologická podstata, poměrně dobrá prognóza v případě okamžité léčby. Typicky rostou mezi zachovalými buňkami mozku, jsou málo buněčné, bez mitóz.
  2. Anaplastický astrocytom a glioblastom jsou řazeny do high-grade astrocytomů – jsou maligní, invazivní, s buněčnými atypiemi a četnými mitózami, silně vaskularizované, často obsahují cysty (nekróza je typická zejména pro glioblastomy.


Low-grade astrocytomy výskytem převládají u mladších pacientů s přibývajícím věkem jsou častější high-grade astrocytomy. Tento fakt tedy podporuje teorii, že benignější (low-grade) se maligně zvrhávají a přecházejí v další formy, až do sekundárního glioblastomu (pouze pilocytární astrocytom je čistě benigní tumor).

Astrocytom PET scan

Symptomatologie[upravit | editovat zdroj]

Individuální symptomatologie je přímo závislá na lokalizaci tumoru, jeho velikosti, chování a biologické podstatě.

Intrakraniální astrocytomy[upravit | editovat zdroj]

Supratentoriálně se astrocytomy projevují epileptickými záchvaty, v případě výskytu v eloquentní oblasti může u pacientů docházet k poruchám řeči, fokálním neurologickým deficitům, příznakům nitrolební hypertenze (primárně vomit, nauzea, cefalea) [13][14].

Spinální astrocytomy[upravit | editovat zdroj]

Mezi nejtypičtější symptomy spinálních astrocytomů řadíme pohybovou ataxii, motorické a senzorické deficity, dysestézii a asociované sfinkterové poruchy [15][16][17].

Ačkoliv se astrocytomy vyskytují obvykle solitárně, mohou být doprovázeny jinými spinálními tumory, u některých pacientů neurofibromatózou druhého typu (NH-2) [18].

Terapie[upravit | editovat zdroj]

U benigní formy se provádí radikální resekce jen u příznivě uložených (v non-eloquentních oblastech – nepotřebné pro život). Někdy dochází k radikální grafické resekci. To je taková resekce, kdy tumor se již nezobrazuje na MRI, ale nádorové buňky tam zůstaly (nebylo odstraněno celé ložisko). Není-li možné resekovat, je možná radioterapie (RT).

U maligní formy jsou obvykle k operaci tyto tumory indikovány pro svůj velký rozsah způsobující nitrolební hypertenzi. Odstraníme co největší možnou masu nádoru, tím uděláme tzv. vnitřní dekompresi a podpoříme jiné modality onkologické léčby (RT, CHT). Využívá se často konkomitantní radiochemoterapie.

V případě lokalizace tumoru v eloquentní cerebrální oblasti se může indikovat k awake surgery pro perioperativní mapování jednotlivých funkcí mozku.

Pilocytární astrocytom v oblasti hypotalamu

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

Prognóza je značně závislá na faktorech molekulárně biologických, faktorech demografických (pediatričtí pacienti obecně mají příznivější než pacienti dospělí) aj. Faktory doby přežití u low-grade cerebrálního astrocytomu:

  • věk nad 40 let,
  • přítomnost neurologických zánikových jevů,
  • velikost ložiska nad 6 cm,
  • prorůstání do kontralaterální hemisféry,
  • difúzní forma.


Hrozící riziko progrese do glioblastomu je velké při přítomnosti tří a více těchto faktorů.

Pravděpodobnost dostavení rekurence u spinálních astrocytomů je po 10 letech přibližně 42–48 %, přičemž závisí na biologické podstatě tumoru, kompletní/parciální resekci [15]. Riziko rekurence u kompletně resekovaných spinálních astrocytomů se pohybuje kolem 6,3 %, zatímco v případě parciálních resekcí je tato hodnota asi 42,5 % v rámci 10 let po chirurgické intervenci [19][20].

U dospělých pacientů je prognóza v porovnání s dětmi lepší [18][21][22].


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BARKOVICH, A.. Diagnostic Imaging : Brain. - vydání. Amirsys, 2016. 1197 s. ISBN 9780323377546.


  • BRANT, William a Clyde HELMS. Fundamentals of Diagnostic Radiology. - vydání. Lippincott Williams & Wilkins, 2007. 1559 s. ISBN 9780781761352.


  • ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2004. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.


  • KLEKAMP, Jörg a Madjid SAMII. Surgery of Spinal Tumors. - vydání. Springer Science & Business Media, 2007. 526 s. ISBN 9783540447153.


  • SATTAR, Husain. Fundamentals of Pathology : Medical Course and Step 1 Review. - vydání. Pathoma.com, 2017. 223 s. ISBN 9780983224631.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. KEPES, J J, C M STRIEBINGER a C E BRACKETT. Gliomas (astrocytomas) of the brain-stem with spinal intra- and extradural metastases: report of three cases.. Journal of Neurology, Neurosurgery & Psychiatry. 1976, roč. 1, vol. 39, s. 66-76, ISSN 0022-3050. DOI: 10.1136/jnnp.39.1.66.
  2. BARKOVICH, A.. Diagnostic Imaging : Brain. - vydání. Amirsys, 2016. 1197 s. ISBN 9780323377546.
  3. BRANT, William a Clyde HELMS. Fundamentals of Diagnostic Radiology. - vydání. Lippincott Williams & Wilkins, 2007. 1559 s. ISBN 9780781761352.
  4. DIRVEN, C. M. F., J. J. A. MOOIJ a W. M. MOLENAAR. Cerebellar pilocytic astrocytoma: a treatment protocol based upon analysis of 73 cases and a review of the literature. Child's Nervous System. 1997, roč. 1, vol. 13, s. 17-23, ISSN 0256-7040. DOI: 10.1007/s003810050033.
  5. BELL, D, BP CHITNAVIS a S AL-SARRAJ. Pilocytic astrocytoma of the adult--clinical features, radiological features and management. British Journal of Neurosurgery. 2004, roč. 6, vol. 18, s. 613-616, ISSN 0268-8697. DOI: 10.1080/02688690400022896.
  6. JOHNSON, Derek R., Paul D. BROWN a Evanthia GALANIS. Pilocytic astrocytoma survival in adults: analysis of the Surveillance, Epidemiology, and End Results Program of the National Cancer Institute. Journal of Neuro-Oncology. 2012, roč. 1, vol. 108, s. 187-193, ISSN 0167-594X. DOI: 10.1007/s11060-012-0829-0.
  7. AJLAN, Abdulrazag a Lawrence RECHT. Supratentorial Low-Grade Diffuse Astrocytoma: Medical Management. Seminars in Oncology. 2014, roč. 4, vol. 41, s. 446-457, ISSN 0093-7754. DOI: 10.1053/j.seminoncol.2014.06.013.
  8. CACCESE, Mario, Marta PADOVAN a Domenico D’AVELLA. Anaplastic Astrocytoma: State of the art and future directions. Critical Reviews in Oncology/Hematology. 2020, roč. ?, vol. 153, s. 103062, ISSN 1040-8428. DOI: 10.1016/j.critrevonc.2020.103062.
  9. GRIMM, Sean A a Marc C CHAMBERLAIN. Anaplastic astrocytoma. CNS Oncology. 2016, roč. 3, vol. 5, s. 145-157, ISSN 2045-0907. DOI: 10.2217/cns-2016-0002.
  10. DAYANI, Fara, Jacob S. YOUNG a Alexander BONTE. Safety and outcomes of resection of butterfly glioblastoma. Neurosurgical Focus. 2018, roč. 6, vol. 44, s. E4, ISSN 1092-0684. DOI: 10.3171/2018.3.focus1857.
  11. OHGAKI, Hiroko a Paul KLEIHUES. The Definition of Primary and Secondary Glioblastoma. Clinical Cancer Research. 2012, roč. 4, vol. 19, s. 764-772, ISSN 1078-0432. DOI: 10.1158/1078-0432.ccr-12-3002.
  12. SATTAR, Husain. Fundamentals of Pathology : Medical Course and Step 1 Review. - vydání. Pathoma.com, 2017. 223 s. ISBN 9780983224631.
  13. BURGER, Peter C.. Pathology of Brain Stem Astrocytomas. Pediatric Neurosurgery. 1996, roč. 1, vol. 24, s. 35-40, ISSN 1423-0305. DOI: 10.1159/000121012.
  14. NAZZARO, Jules M. a Edward A. NEUWELT. The role of surgery in the management of supratentorial intermediate and high-grade astrocytomas in adults. Journal of Neurosurgery. 1990, roč. 3, vol. 73, s. 331-344, ISSN 0022-3085. DOI: 10.3171/jns.1990.73.3.0331.
  15. a b ARNAUTOVIĆ, Kenan a Ziya GOKASLAN. Spinal Cord Tumors. - vydání. Springer, 2019. 540 s. ISBN 9783319994383.
  16. BABU, Ranjith, Isaac O. KARIKARI a Timothy R. OWENS. Spinal Cord Astrocytomas. Spine. 2014, roč. 7, vol. 39, s. 533-540, ISSN 0362-2436. DOI: 10.1097/brs.0000000000000190.
  17. ROBINSON, Clifford G., Richard A. PRAYSON a Joseph F. HAHN. Long-term survival and functional status of patients with low-grade astrocytoma of spinal cord. International Journal of Radiation Oncology*Biology*Physics. 2005, roč. 1, vol. 63, s. 91-100, ISSN 0360-3016. DOI: 10.1016/j.ijrobp.2005.01.009.
  18. a b KLEKAMP, Jörg a Madjid SAMII. Surgery of Spinal Tumors. - vydání. Springer Science & Business Media, 2007. 526 s. ISBN 9783540447153.
  19. KLEKAMP, Jörg. Treatment of intramedullary tumors: analysis of surgical morbidity and long-term results. Journal of Neurosurgery: Spine. 2013, roč. 1, vol. 19, s. 12-26, ISSN 1547-5654. DOI: 10.3171/2013.3.spine121063.
  20. KARIKARI, Isaac O., Shahid M. NIMJEE a Tiffany R. HODGES. Impact of Tumor Histology on Resectability and Neurological Outcome in Primary Intramedullary Spinal Cord Tumors. Neurosurgery. 2015, roč. suppl_1, vol. 76, s. S4-S13, ISSN 0148-396X. DOI: 10.1227/01.neu.0000462073.71915.12.
  21. BENEŠ, Vladimír, Pavel BARSA a Vladimír BENEŠ. Prognostic factors in intramedullary astrocytomas: a literature review. European Spine Journal. 2009, roč. 10, vol. 18, s. 1397-1422, ISSN 0940-6719. DOI: 10.1007/s00586-009-1076-8.
  22. RACO, Antonino, Vincenzo ESPOSITO a Jacopo LENZI, et al. Long-term follow-up of intramedullary spinal cord tumors: a series of 202 cases. Neurosurgery [online]. 2005, vol. 56, no. 5, s. 972-81; discussion 972-81, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15854245>. ISSN 0148-396X (print), 1524-4040.