Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek

Z WikiSkript

Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek (V MKN-10 označeny pod kódy F10 - F19) jsou širokou škálou nemocí a stavů různé závažnosti, délky či symptomatiky. Jejich společnou vlastností je, že jsou přímým následkem užívání psychoaktivní látky (ať již legálních či nelegálních drog, nebo farmak).

Dělení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V tomto kontextu je nutno připomenout způsob, jak se v 10. vydání Mezinárodní klasifikace nemocí (dále jen MKN-10) používá čtyřznakové označení reflektující aktuální stav pacienta, neboť 3. a 4. znak diagnózy jsou pro další postup v psychiatrii a adiktologii vedle kompletní anamnézy velice důležitým údajem pro další intervence (medikace, ústavní léčba, substituční léčba).

Obecně je kód diagnózy ve tvaru XXX.X, přičemž:

  • Prvním znakem je písmeno označující kapitolu, tedy dotčenou orgánovou soustavu, případně proces, úraz apod. (A-Novotvary, F-Psychiatrické poruchy, K-Nemoci trávicí soustavy O-Těhotenství a s ním související procesy)
  • Druhý znak je číslice označující podkapitolu (oddíl), kde jsou další upřesňující informace; redukuje tedy kapitolu na části mající společné vlastnosti - zpravidla určitý typ nemoci, etiologii, lokalizaci apod. Tato část označuje např. konkrétní poškozený orgán či skupinu nemocí podobných vlastností apod. (F2 - schizofrenie, poruchy schizotypální a poruchy s bludy)
  • Třetí znak je číslice , které už de facto označuje diagnózu (např. F20 - Schizofrenie). U některých nemocí a procesů se může jednat o poslední znak, neboť by čtvrtý znak pozbýval smyslu (např. P60 - Diseminovaná intravaskulární koagulace u plodu nebo novorozence (DIC))
  • Čtvrtý - a poslední znak (rovněž číslice) - je od předešlých tří oddělen tečkou. Specifikuje co možná nejpřesněji další důležité informace, případně klinický obraz (např. F20.1 - Hebefrenní schizofrenie)

Třetí znak v tabulce níže (pro obecnost nahrazen symbolem "X") označuje psychoaktivní látku nebo skupinu látek, které pacient užívá/užíval (viz "související články" na konci článku). V psychiatrii se v kapitole F1, resp. oddílu F10 - F19 setkáváme s následujícím členěním na čtvrtém místě. Čtvrté místo obvykle specifikuje klinický stav.


Význam čtvrtého znaku u kódů F10 - F19 Definice
F1X.0 Akutní intoxikace Stav po aplikaci látky vedoucí k poruchám vědomí‚ vnímání‚ myšlení, emotivity nebo chování‚ případně fyziologických funkcí. Nedojde-li ke komplikacím, zpravidla odezní bez následků.
F1X.1 Škodlivé použití Užití (či užívání) látky vedoucí k poruše zdraví. Poškození může být somatické (hepatitida při i.v. podání)‚ nebo psychické (sekundární deprese, úzkostné stavy)
F1X.2 Syndrom závislosti Soubor psychických a fyziologických stavů, objevující se po opakovaném užití látky. Samotná definice přesahuje rámec tohoto textu; detailněji je o závislosti jako takové psáno zde).
F1X.3 Odvykací stav Skupina příznaků‚ vyskytující se při absolutním vysazení či významném snížení dlouhodobě užívaných dávek. Rozvoj příznaků závisí na době poslední užité (obvyklé) dávky. U benzodiazepinů, barbiturátů či alkoholu může dojít k život ohrožujícím komplikacím (status epilepticus, delirium tremens)
F1X.4 Odvykací stav s deliriem Shodné s předchozím, přičemž stav je komplikován delirantním stavem (často s křečemi). Rovněž typické u barbiturátů, benzodiazepinu a alkoholu.
F1X.5 Psychotická porucha Soubor znaků poukazujících na přítomnost psychotické poruchy (bludy, halucinace) závislostní etiologie, která však nemá souvislost pouze s akutní intoxikací či odvykacím stavem (tedy nikoliv kokainem indukované paranoidní či halucinatorní obsahy, které odezní po akutní intoxikaci). Může se tedy objevit jak v rámci akutní intoxikace, tak po ní; často je doprovázena psychomotorickými abnormalitami (stupor, či naopak agitovanost) a abnormálními afekty. Vědomí je zpravidla jasné (případně s menším defektem), není však přítomen těžký stav zmatenosti.
F1X.6 Amnestický syndrom Syndrom s výrazným a chronickým postižením paměti (zejména na dávné události). Bezprostřední vybavování zpravidla není porušeno, nicméně krátkodobá paměť je více poškozena než paměť na starší události. Dochází k poruchám chronologického řazení minulých událostí a schopnosti učit se novému. Může být přítomno konfabulování. Jiné kognitivní funkce mohou být vcelku dobře zachovány.
F1x.7 Psychotická porucha reziduální a s pozdním nástupem U této poruchy dochází ke změnám v poznávání, afektu, osobnosti či chování a lze předpokládat jednoznačný vztah k účinku užité psychoaktivní látky. Nástup příznaků začíná při akutní intoxikaci, případně bezprostředně po ní. Diagnózu lze použít i v případech, že se jeví jako pravděpodobné a jediné logické vysvětlení exacerbace psychotické poruchy s odstupem několika dní (max. 2 týdnů) ve vztahu k užití (užívání) psychoaktivní látky. Patří zde i tzv. flashbacky, které jsou však velice krátkého trvání (sekundy až minuty) a mírné intenzity.
F1X.8 Jiné duševní poruchy a poruchy chování (V manuálu MKN-10 chybí definice)
F1X.9 Neurčené duševní poruchy a poruchy chování (V manuálu MKN-10 chybí definice)

Poznámka: Ne na každou psychoaktivní látku (skupinu látek) lze u stanovení diagnózy dle MKN-10 aplikovat 4. znak - např. odvykací stav u halucinogenů je velice vzácný, stejně tak v praxi neexistují nikotinem způsobená psychotická porucha, či odvykací stav s deliriem po užívání kofeinu.

Klinický obraz akutní intoxikace, syndromu závislosti a odvykacího stavu, resp. odvykacího stavu s deliriem po užívání psychoaktivních látek jsou podrobněji popsány v článcích o poruchách způsobených konkrétní látkou (případně skupinou látek).

Závislosti iatrogenního původu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Řada poruch plynoucích z užívání psychoaktivních látek je navozena iatrogenně, tedy neadekvátním způsobem medikace. Častým případem je dlouhodobé podávání opioidních analgetik pacientům s chronickou nenádorovou bolestí, pokud existují jiné alternativy - např. nová NSAID (často jejich kombinace s kofeinem, spasmolytiky či jinou synergicky působící látkou), případně tricyklická antidepresiva nebo antiepileptika. U některých typů dlouhodobých bolestí - zpravidla povrchových - lze s úspěchem lokálně aplikovat kapsaicin. U nádorových bolestí, resp. v paliativní medicíně je vznikající závislost, resp. vzrůstající tolerance na opioidní analgetika situací, kdy i užívání vysokých dávek opioidů (včetně jeho negativních důsledků jako je spastická obstipace a polékový útlum) je stále větším benefitem, než léčba méně účinnými analgetiky snižující kvalitu života pacienta.

Druhým - v praxi velice častým - případem je dlouhodobá medikace úzkostných poruch či insomnie pomocí benzodiazepinů. Benzodiazepinová anxiolytika, resp. hypnotika mohou být - zejména u predisponovaných pacientů - vysoce návyková a je doporučeno je podávat pouze několik týdnů (max. 2 měsíce), např. než se projeví plný efekt antidepresiv. Nespavost lze přechodně léčit pomocí "Z" hypnotik (zolpidem, zopiklon, zaleplon), jež se rovněž alostericky vážou na GABAergní receptory, ovšem výlučně na konkrétní podjednotku a obnášejí menší (byť stále vysoké!) riziko závislosti než diazepam, bromazepam a další klasické benzodiazepiny. V případě abúzu návykových látek (byť v anamnéze) je lepší se benzodiazepinům zcela vyhnout (nevyžaduje-li to např. další komorbidita - typicky epilepsie) a zvolit nebenzodiazepinová anxiolytika/hypnotika ve vyšších dávkách (hydroxyzin, guaifenesin), sedativní antidepresiva (trazodon, mirtazapin), nízké dávky atypických antipsychotik, nebo pregabalin.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]


Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

http://www.uzis.cz/cz/mkn/P00-P96.html