Schwannom

Z WikiSkript

Schwannomy zastupují poměrně homogenní skupinu tumorů, jedná se převážně o benigní, dobře diferencované nádory periferního nervového systému. Postiženo může být jak periferní nerstvo, tak i míšní kořeny – přitom přibližně 45 % schwannomů se vyskytuje v oblasti hlavy a krku [1]. Jsou známy i vzácné maligní formy s tendencí metastázy (méně než 1 % veškerých schwannomů) [2][3].

Tyto neoplazie vyrůstají ze Schwannových buněk, není u nich typické radikálnější expanzivní chování. Některé schwannomy mohou být u některých pacientů asociovány s neurofibromatózou druhého typu (NF-2) [4]. Typicky se jedná o sporadické léze, v případě přítomnosti NF-2 mohou být diagnostikovány multiplicitní nálezy [5][6].

MRI – vestibulární schwannom

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • CT – není tak sensitivní jako MR, často se ale jedná o první provedenou zobrazovací metodu, dle které se nejčastěji následně indikuje k MR;
  • MR – definitivně jednoznačnější v porovnání s CT, nutné vyšetření k jednoznačnému potvrzení incidence tumoru.


Schwannomy se jeví jako dobře ohraničené neoplazie, je u nich poměrně obvyklá cystická složka, popř. hemoragie. Kalficikace je naprosto výjimečná.

Intrakraniální schwannomy[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Vestibulární schwannom.

Typickým a zároveň i nejčastějším schwannomem je vestibulární schwannom, vyrůstající z oblasti mostomozečkového koutu z n. vestibulocochlearis (jeho vestibulární části). Druhé místo v incidenci nitrolebních schwannomů zastávají ty postihující n. trigeminus [7].

Popsány jsou výskyty schwannomů u dalších hlavových nervů (kromě n. olfactorius a n. opticus, jež postrádají Schwannovu pochvu), například ty rostoucích z n. facialis – nejčastěji v ganglion geniculi nervi facialis. V případě expanze faciálních schwannomů do oblasti angulus cerebellopontinus se snadno zaměňují za vestibulární schwannomy. Výskyt těchto neoplazií ovšem v porovnání s výše zmíněnými schwannomy je velmi nízký až ojedinělý. [8][9]

Spinální schwannomy[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Spinální nádory.

Míšní schwannomy vyrůstají z míšních kořenů, primárně intradurálně extramedulárně. U některých pacientů jsou ovšem diagnostikovány i intramedulární schwannomy (velmi ojediněle), případně i čistě extradurální – záleží na lokalizaci a expanzi epicentra růstu léze.

MRI – schwannom interkostálního nervu

Další lokalizace[upravit | editovat zdroj]

Mezi další výskyty schwannomů mimo intrakraniální lokalizaci a míšní kořeny patří:


Léčba a prognóza[upravit | editovat zdroj]

Bližší specifika léčby a samotné prognózy jsou individuální, primárně záleží na lokalizaci tumoru – naleznete je ve specifických článcích, jež se detailněji zaměřují na jednotlivé tumory:


Nejčastěji se schwannomy resekují chirurgicky, legitimním postupem je observace v případě, že se tumor nechová expanzivně a pacientovi nezapříčiňuje vetší potíže ve formě neurologických deficitů apod. Další léčebnou alternativou je radiochirurgie. Rekurence je při radikální resekci velice ojedinělá. [10][11]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • WEISSLEDER, Ralph, Jack WITTENBERG a Mukesh HARISINGHANI. Primer of Diagnostic Imaging. - vydání. Elsevier Mosby, 2011. 792 s. ISBN 9780323065382.


  • BRANT, William a Clyde HELMS. Fundamentals of Diagnostic Radiology. - vydání. Lippincott Williams & Wilkins, 2007. 1559 s. ISBN 9780781761352.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. BISWAS, Deb, Conor N. MARNANE a Ranjit MAL. Extracranial head and neck schwannomas—A 10-year review. Auris Nasus Larynx. 2007, roč. 3, vol. 34, s. 353-359, ISSN 0385-8146. DOI: 10.1016/j.anl.2007.01.006.
  2. WANG, Jun, Mingming YU a Haobo ZHU. Retroperitoneal malignant schwannoma in a child. Journal of International Medical Research. 2018, roč. 10, vol. 46, s. 4315-4322, ISSN 0300-0605. DOI: 10.1177/0300060518787644.
  3. SINGH, Ran Vijai P., Sonia SUYS a Donald A. CAMPBELL. Malignant schwannoma of the cerebellum: Case report. Surgical Neurology. 1993, roč. 2, vol. 39, s. 128-132, ISSN 0090-3019. DOI: 10.1016/0090-3019(93)90090-n.
  4. HANEMANN, C.O. a D.G. EVANS. News on the genetics, epidemiology, medical care and translational research of Schwannomas. Journal of Neurology. 2006, roč. 12, vol. 253, s. 1533-1541, ISSN 0340-5354. DOI: 10.1007/s00415-006-0347-0.
  5. WEISSLEDER, Ralph, Jack WITTENBERG a Mukesh HARISINGHANI. Primer of Diagnostic Imaging. - vydání. Elsevier Mosby, 2011. 792 s. ISBN 9780323065382.
  6. BRANT, William a Clyde HELMS. Fundamentals of Diagnostic Radiology. - vydání. Lippincott Williams & Wilkins, 2007. 1559 s. ISBN 9780781761352.
  7. KONOVALOV, A. N., A. SPALLONE a D. J. MUKHAMEDJANOV. Trigeminal neurinomas a series of 111 surgical cases from a single institution. Acta Neurochirurgica. 1996, roč. 9, vol. 138, s. 1027-1035, ISSN 0001-6268. DOI: 10.1007/bf01412304.
  8. XU, Feng, Sida PAN a Fernando ALONSO. Intracranial Facial Nerve Schwannomas: Current Management and Review of Literature. World Neurosurgery. 2017, roč. ?, vol. 100, s. 444-449, ISSN 1878-8750. DOI: 10.1016/j.wneu.2016.09.082.
  9. MINOVI, Amir, Regina VOSSCHULTE a Erich HOFMANN. Facial Nerve Neuroma: Surgical Concept and Functional Results. Skull Base. 2004, roč. 04, vol. 14, s. 195-200, ISSN 1531-5010. DOI: 10.1055/s-2004-860948.
  10. HALLIDAY, Jane, Scott A. RUTHERFORD a Martin G. MCCABE. An update on the diagnosis and treatment of vestibular schwannoma. Expert Review of Neurotherapeutics. 2017, roč. 1, vol. 18, s. 29-39, ISSN 1473-7175. DOI: 10.1080/14737175.2018.1399795.
  11. PEKER, Selcuk. Non-Vestibular Schwannoma Radiosurgery. Progress in Neurological Surgery. 2019, roč. ?, vol. ?, s. 159-165, ISSN 0079-6492. DOI: 10.1159/000493060.