Difusní záněty pobřišnice

Z WikiSkript

Etiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Difusní peritonitida je těžké zánětlivé postižení pobřišnice. Peritonitidy mohou být vyvolány mikroby (mikrobiální zánět) nebo látkami chemickými (aseptické záněty) – krev, žluč, moč, pankreatická šťáva. Mikrobiální záněty jsou nejčastěji vyvolány mikroflórou střevní – E.coli, aerobní i anaerobní streptokoky, Bacteroides, Clostridium Welchii. Vzácnějšími původci jsou stafylokoky (spíše sekundárně), pneumokok, gonokok.

Cesty šíření peritonitidy
  1. přímou cestou – při perforaci, otevřeným poraněním, během operace;
  2. per continuitatem – prostup stěnou střevní, bez perforace;
  3. hematologicky – nejvzácnější způsob, při celkových infekčních chorobách (pneumonie, chřipka, tonzilitida, …), spíše u dětí.
Novorozenecká nekrotizující enterokolitida (pitevní nález): střevní nekróza a hemoragie, perforace jako původce peritonitidy.

Nejčastější příčinou peritonitidy je tedy perforace GIT v určité jeho části: žaludku při vředové chorobě, appendixu při jeho zánětu nebo tlustého střeva při divertikulitidě. Zánět pobřišnice může být rovněž komplikací jiných chorob, a to Crohnovy choroby nebo ulcerózní kolitidy.

Akutní difúzní peritonitida[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Většinou vzniká perforací orgánů dutiny břišní;
  • čím nižší úsek perforuje, tím horší prognóza;
  • vážnost situace podmiňuje resorpce bakteriálních toxinů z obrovské plochy a jejich působení na další orgány;
  • úmrtnost je 5–10 %;
  • vážnost onemocnění určuje množství a virulence mikrobů, stav nemocného v době vzniku, typ orgánu, který perforoval, včasnost léčby;
  • vrcholný rozvoj příznaků je 3. den po perforaci, pokud se neléčí, do týdne nastává smrt za příznaků kardiorespirační nedostatečnosti na bakteriální toxémii a sepsi.

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • U perforačního zánětu – náhlý začátek;
  • u neperforačních – pozvolný, stav se trvale zhoršuje;
  • bolest – v celé břišní dutině, trvalá a postupně se zhoršuje, pravidelně je přítomno zvracení (nejprve reflexní, později z ochrnutí GIT);
  • zástava odchodu plynů, říhání;
  • pacient zaujímá úlevovou polohu vleže s pokrčenými končetinami, je nápadně bledý, bolestivý výraz obličeje;
  • na čele má studený pot, suchý jazyk, tep zrychlen, teplota zpočátku v normě, pak stoupá, dýchání zrychleno, povrchní;
  • místní nález na břiše:
    • nejsou patrny dýchací pohyby, défense;
    • Blumberg – bolest vyvolá i oddálení ruky po zatlačení;
    • Rowsing – bolest v místě zánětu se objeví i po zatlačení na místo, kam se zatím zánět nerozšířil;
    • Plenies – bolest se snadno vyvolá poklepem na břicho;
  • poslech – postupné vymizení střevních zvuků (paréza kliček);
  • per rectum – bolestivost či vyklenutí Douglase;
  • postupně se rozvíjí septický šokový stav, stoupá tep, klesá tlak;
  • pokročilé stádium vidíme naštěstí dnes jen vzácně – facies Hippocratica – zapadlé oči, zašpičatělý nos, propadlé tváře, lepkavý pot.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Nejdůležitějším krokem je chirurgické odstranění příčiny, odstranění infekčního výpotku a prevence následných komplikací dokonalou toaletou břišní dutiny;
  • výplach je problematická otázka – hrozí zanesení infekce do míst, kde předtím nebyla;
  • je vhodné zavést krátkodobý dren – pro opakovanou aplikaci ATB;
    • odvádění výpotku není často účinné kvůli ucpávání fibrinovými nálety v okolí;
  • dobré je zavést nazogastrickou sondu k odčerpání žaludečního obsahu (je tam paréza);
  • výživu parenterálně s úpravou vnitřní prostředí, nasazení ATB, někdy jsou nutné transfúze, kyslík, kortikoidy;
  • je vhodné předcházet trombembolické nemoci.

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.