Imunomodulancia
Imunomodulancia jsou léky stimulující činnost imunitního systému. Modifikují přirozenou obranu vůči nákaze, nádorům. Podávají se jako podpora při nádorech, infekcích, zánětech, autoimunitních chorobách, u AIDS.
Nespecifická imunomodulancia[edit | edit source]
Nestimulují jen reakci na konkrétní antigen, ale jejich působení je komplexní. Přesný mechanismus působení není obvykle objasněn.
Syntetické imunomodulátory[edit | edit source]
- Inozin
- Imunomodulační a protivirový účinek. Inhibuje replikaci virů a působí stimulačně na maturaci a diferenciaci T-lymfocytů a produkci cytokinů (hl. INFγ). Používá se k léčbě imunodeficientních pacientů s těžkými či recidivujícími virovými chorobami (HSV, CMV, EBV, HPV), spalničkami či subakutní sklerozující panencefalitidou.
- Nejčastějším nežádoucím účinkem je zvýšení hladiny kyseliny močové v séru (reverzibilní). Dále GIT obtíže, exantémy, bolesti hlavy a artralgie. Kontraindikací je přecitlivělost ke kyselině močové či dna. Neměl by být podáván spolu s imunosupresivy, léky zvyšujícími urémii a léky, které mohou vyvolat dysfunkci ledvin.
- Imikvimod
- Antivirové a protinádorové účinky. Po kožní aplikaci dochází k aktivaci Langerhansových buněk. Indukuje apoptózu. Určen k léčbě malých povrchových bazaliomů, kondylomat a keratóz, kde není možná jiná terapie.
Bakteriální imunomodulátory[edit | edit source]
Skupina léčiv, která jsou vyrobena z těl usmrcených bakterií nebo jejich částí. Lze je využít i v protinádorové léčbě (léčba adjuvantní).
- Léčba recidivujících infekcí
- Používají se tzv. autovakcíny, které jsou vyrobeny z těl patogenů setřených z ložiska infekce pacienta. Ovlivňují slizniční imunitní systém. Indikují se jako prevence recidivujících infekcí.
- Léčba nádorů
- Využívá se schopnosti mykobakterií stimulovat imunitní systém. Používají se suspenze atenuovaných kmenů Mycobacterium bovis (BCG). Také lze využít analogy součástí buněčné stěny mykobakterií mifamurtid. Nespecificky aktivují protizánětlivou odpověď, což nepřímo vyvolává i odpověď na nádor.
- Využívají se k lokální léčbě karcinomů močového měchýře a resekovatelného osteosarkomu bez metastáz.
Produkty imunitního systému[edit | edit source]
Do této skupiny řadíme látky produkované buňkami imunitního systému, fibroblasty, endotelem apod., které můžeme souhrnně nazvat cytokiny.
- Transfer faktor
- Extrakt z leukocytů periferní krve. Velmi komplexně stimuluje imunitní systém. Aktivuje chemotaxi a fagocytózu, indukuje tvorbu cytokinů (protizánětlivý účinek) a normalizuje počet T-lymfocytů.
- Používá se především u sekundárních poruchách imunity.
- Cytokiny
- Důležité regulátory imunitních reakcí. Většinou jsou vyráběny rekombinací lidské DNA. Využívá se například IL-2 (aldesleukin).
- Interferon-α (IFN-α)
- Léčba chronické hepatitidy B a C, protinádorová léčba (leukémie, lymfomy, mnohočetný myelom, karcinoid, karcinom ledviny a maligní melanom).
- Tumor nekrotizující faktor α (TNF-α)
- Adjuvantní nebo paliativní terapie sarkomů měkkých tkání. Např. tasonermin.
- G-CSF (filgrastim)
- Faktor stimulující granulocyty. Využívá se k léčbě závažných neutropenií (febrilní, cyklická, idiopatická, po chemoterapii, u pacientů s pokročilou HIV infekcí). Dále se používá ke zkrácení doby trvání neutropenie u pacientů s myeloablativní léčbou před transplantací kostní dřeně.
Specifická imunomodulancia[edit | edit source]
Zvýšení obranyschopnosti jedince vůči konkrétnímu antigenu. Nejčastěji se využívají vůči infekčním chorobám.
Metody použití lze rozdělit na imunizaci aktivní a pasivní.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
- Cytokiny
- Interleukiny
- Imunosupresiva
- Aktivní imunizace
- Pasivní imunizace
- Simultánní kombinovaná imunizace
Použitá literatura[edit | edit source]
- LINCOVÁ, Dagmar, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vydání. GALÉN, 2002. 601 s. ISBN 80-7262-168-8.
- ŠVIHOVEC, Jan, et al. Farmakologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-2150-2.