Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/83. Otázka

			83. Otázka
			Ductus deferens, funiculus spermaticus, vesiculae seminales
			Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)
			Předchozí • Další

Chámovod

Chámovod (ductus deferens) tvoří hranice pokračování kanálku cauda epididymidis a při ejakulaci odvádí sperma do močové trubice. Průměr chámovodu je asi 3 mm, v proximální části je stočený, záhy rovný. Lumen chámovodu je úzké, asi 0,5 mm, většina průměru totiž připadá na tloušťku svalové vrstvy stěny. Silná vrstva hladké svaloviny způsobuje charakteristickou tuhost chámovodu na pohmat.

Poloha a syntopie chámovodu

Mužské pohlavní ústrojí

Od ocasu nadvarlete chámovod běží kraniálně po zadním okraji varlete, mediálně od těla nadvarlete. Nad extremitas superior testis se stane součástí funiculus spermaticus = semenný provazec, pokračuje do canalis inguinalis. Při průchodu v canalis inguinalis se chámovod s a. ductus deferentis, která jej provází, oddělí od zbylých struktur z funiculus spermaticus. Stáčí se kolem a. epigastrica inferior, překříží vasa iliaca externa a stáčí se ke vchodu do malé pánve. V malé pánvi kříží chorda a. umbilicalis, vasa et n. obturatorius, ureter, a stočí se k zadní straně močového měchýře. Probíhá mediálně od semenných váčků, s jejichž vývody se spojí ve vstřikovací kanálek (ductus ejaculatorius). Vstřikovací kanálky prostupují prostatou a ústí na coliculus seminalis močové trubice, v průběhu za fundus vesicae se chámovod rozšiřuje, má pokroucený tvar s meandrovitými výdutěmi. Toto rozšíření se označuje jako ampulla ductus deferentis, trigonum interampullare – prostor, který vymezují obě ampullae ductus deferentis na močovém měchýři, dobře hmatný per rectum

Stavba stěny

Hislologie vas deferens

Tunica mucosa

Sliznice vytvářející podélné řasy (kromě ampulárního úseku – tam mají retikulární uspořádání). Kryta cylindrickým, dvouřadým epitelem, složeným z cylindrických buněk (proximálně bez stereocilií, distálně se stereociliemi) a z bazálních buněk. V epitelu je velké množství sekretoricky aktivních buněk. Lamina propria mucosae – slabá vrstva řídkého kolagenního vaziva, které obsahuje mnoho elastických vláken.

Tunica muscularis

Silná vrstva svaloviny, která se skládá ze 2 případně 3 vrstev hladkých svalových buněk. Rozlišujeme hlubší cirkulární a povrchnější longitudinální uspořádání svalových vláken. V proximální části se nachází i třetí longitudinální vrstva. Vrstvy jsou nepřesně ohraničené. Smrštěním zajišťuje transport spermií do močové trubice.

Tunica adventitia

Tenká vazivová vrstva na povrchu, která přechází do vaziva funiculus spermaticus.

Cévní zásobení

Tepny

Přímo z a. umbilicalis nebo a. vesicalis superior odstupuje a. ductus deferentis.

Žíly

Odtékají do plexus pampiniformis a do plexus venosus vesicalis a plexus venosus prostaticus.

Mízní cévy

Vedou do nodi lymphatici iliaci externi et interni.

Inervace

Větévky plexus deferentialis přicházejí cestou plexus hypogastricus inferior. Obsahují vlákna sympatická (nn. splanchnici lumbales) a parasympatickou složku z míšních segmentů S₂–S_4.

Provazec semenný

Provazec semenný (funiculus spermaticus) je svazek struktur nacházející se u muže, který jde od cauda epididymis v šourku skrze canalis inguinalis do dutiny břišní.

Obaly

Obaly funiculus spermaticus jsou shodné s obaly varlete (vyjma tunica vaginalis testis). Vznikly jako deriváty břišní stěny při sestupu varlat. Mezi jednotlivými vrstvami provazce semenného můžeme najít ramus genitalis nervi genitofemoralis a v průběhu tříselným kanálem n. ilioinguinalis a a. cremasterica.

• tunica dartos
• fascia spermatica externa
• m. cremaster ve své fascia cremasterica
• fascia spermatica interna

Obsah

• vestigium processus vaginalis peritonei
• mízní cévy

ventrálně:

• a. testicularis (větev aorta abdominalis)
• nervový plexus testicularis
• žilní plexus pampiniformis

dorsálně:

• ductus deferens
• a. ductus deferentis (větev a. iliaca interna)
• nervový plexus deferentialis

Glandulae vesiculosae

Mužský pohlavný systém

Glandulae vesiculosae, vesiculae seminales neboli semenné vačky jsou měchýřkovité žlázky, které jsou tvořeny systémem nepravidelně rozšířených tubulárních útvarů. Představují přídatné pohlavní žlázy s rozměry 4–5 cm x 1,5 cm a s průměrem tubulů 3–4 mm. 

Obě glandulae vesiculosae mají vývody, ductuli excretorii, které se spojují s ductuli deferentes, a tím vytváří ductuli ejaculatorii, které ústí v pars prostatica urethrae. Jsou uloženy subperitoneálně, laterálně od ampul ductus deferens, pod zanořením uretrů do fundus vesicae.

Na jejich fixaci se podílí septum rectovesicale a kraniálně se dotýkají excavatio rectovesicalis.

Histologie

Glandulae vesiculosae jsou složené ze tří vrstev:

• tunica mucosa;
• tunica muscularis;
• tunica adventitia.

Tunica mucosa je tvořena početnými větvícími se řasami tvořenými jednovrstevným až dvouvrstevným cylindrickým epitelem. Ve sliznici jsou zanořené pohárkovité buňky, jejichž úlohou je sekrece části ejakulátu. Součástí tunica mucosa je lamina propria mucosae tvořená řídkým kolagénním vazivem. Pod sliznicí se nachází hladká svalovina, tunica muscularis, složená ze dvou vrstev. Povrchová, longitudinální a vnitřní, cirkulární. Poslední vrstvou je tunica adventitia, která pokrývá glandulae vesiculosae a přivádí nervy a cévy.

Cévní zásobení

Glandulae vesiculosae nemají vlastní cévní zásobení, proto je tepenná krev přiváděna arteriemi z okolních orgánů, a. vesicalis inferior (a. iliaca interna), a. rectalis media (a. mesenterica inferior – a. illiaca interna) a a. ductus deferentis (variant odstupu: a. vesicalis inferior/ a. umbilicalis /a. iliaca interna).

Odkysličená krev je odváděna do plexus venosus vesicalis a plexus venosus prostaticus, které navzájem komunikují (v. iliaca interna). Lymfa odtéká do nodi lymphatici iliaci interni et externi.

Anatomickou inervaci zabezpečuje plexus hypogastricus inferior.

Funkce

Hlavní funkcí glandulae vesiculosae je tvorba alkalického sekretu, který tvoří více než polovinu ejakulátu (cca 70 %) a upravuje pH vhodné pro pohyb spermií. Obsahuje fruktózu jako zdroj energie pro pohyb spermií, citrát, inositol a prostaglandiny působící na hladkou svalovinu pohlavních cest u žen. Za jeho sekreci je zodpovědný testosteron.