Kampylobakterová enteritida

Z WikiSkript
Kampylobakterová enteritida
Campylobacter enteritis
Campylobacteriosis
Kampylobakter
Kampylobakter
Původce Campylobacter jejuni
Přenos alimentárně
Inkubační doba 2-11 dnů
Klinický obraz vzestup teploty a bolesti hlavy, bolesti břicha v pravém dolním kvadrantu, krvavé průjmy
Diagnostika klinický obraz, pitevní nález
Léčba hydratace, spasmolytika, antibiotika
Komplikace reaktivní arthritida, Reiterův syndrom nebo erythema nodosum
Klasifikace a odkazy
MKN A04.5
MeSH ID D002169
MedlinePlus 000224
Medscape 213720

Campylobacterová enteritis neboli kampylobakterióza je celosvětově rozšířená zoonóza projevující se jako akutní průjmové onemocnění. Původcem je bakterie Campylobacter jejuni.

Epidemiologie a patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o nejčastější bakteriální průjmové onemocnění v ČR.

Patogenní mikrob je na člověka přenášen přímo ze zvířat nebo nepřímo ze zvířecích produktů a vody. Nejčastější cesta šíření infekce je alimentární, tzn. požitím kontaminovaného nepasterizovaného mléka a výrobků z něj, vody a nedostatečně tepelně zpracovaného masa − hlavně drůbežího a hovězího (steaky, tatarské bifteky). Campylobacter proniká sliznicí jejuna, ilea a duodena a vyvolává enterokolitidu. Pokud mikrob pronikne do krevního oběhu, vzniká generalizované onemocnění. Faktory virulence jsou invaze (v membránách kampylobakterů je zakotven proteinový a lipopolysacharidový antigen) a enterotoxiny aktivující adenylátcyklázu.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Po uplynutí inkubační doby (2–11 dnů)[1]se objevují typické klinické příznaky – vzestup teploty a bolesti hlavy, po dalších 12–24 hodinách nastupují kolikovité bolesti břicha, často v pravém dolním kvadrantu (syndrom pravé jámy kyčelní) – mohou se jevit jako apendicitida, krvavé průjmy s příměsí leukocytů a hlenu a nausea. Většina nemocných nezvrací. Tyto příznaky obvykle trvají od dvou do šesti dnů. Hlavní komplikací je dehydratace. S odstupem několika dnů až týdnu může na imunopatologickém podkladě vzniknout reaktivní arthritida, Reiterův syndrom nebo erythema nodosum.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Při mírném průběhu není třeba léčba, hlavní význam má hydratace, příp. náhrada ztrát minerálů. Při kolikovitých bolestech břicha lze podat spasmolytika. U imunodeficitních osob nebo při závažnějším průjmu a déletrvajících příznacích nemoci jsou vhodná antibiotika (makrolidy: erytromycin, azitromycin) a při systémovém onemocnění aminoglykosidy nebo ciprofloxacin, meropenem, imipenem… Zejména u dětí může mít velmi těžký průběh.[2][3]

Pro stabilizaci pomáhá dieta bez tuků a jednoduchých cukrů - mrkev, rýže...

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. Rozsypal, Hanuš. . Základy infekčního lékařství. - vydání. Charles University in Prague, Karolinum Press, 2015. 572 s. s. 189. ISBN 8024629321.
  2. KLIEGMAN, Robert M., Karen J. MARCDANTE a Hal B. JENSON. Nelson Essentials of Pediatrics. 1. vydání. China : Elsevier Saunders, 2006. 5; s. 513-518. ISBN 978-0-8089-2325-1.
  3. http://www.szu.cz/tema/prevence/infekcni-nemoci

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1.vydání vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.