Kryptosporidióza

Z WikiSkript
Cryptosporidium parvum
Conoidasida
Cryptosporidiae
Cryptosporidium parvum
Cryptosporidium parvum
Výskyt Celosvětově, zdrojem jsou zvířata
Onemocnění

imunokompetentní – krátkodobé průjmové onemocnění, enterokolitis;

imunokompromitovaní – choleriformní průběh, další orgánové komplikace
Infekční stadium a způsob nákazy průjmové onemocnění; orofekální nebo pohlavní přenos
Diagnostika mikroskopický průkaz oocyst ve stolici
Terapie symptomatická, specificky účinná terapie neznámá
MeSH ID D016785

Kryptosporidióza je průjmové onemocnění vyvolané prvokem Cryptosporidium parvum. Infekce probíhá buď asymptomaticky, nebo jako krátkodobý průjem, který sám odezní (tzv. self-limited disease). Manifestuje se především u pacientů s AIDS jako těžký vodnatý průjem.

Životní cyklus Cryptosporidium spp.

Vznik onemocnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Cryptosporidium parvum je kokcidie vyskytující se u zvířat a přenáší se fekálně-orálně, např. kontaminovanou vodu oocystami. Jedná se tedy o antropozoonózu, ale je možný i přenos z člověka na člověka hlavně při análním styku. V tenkém střevě se po ingesci vyvíjejí ve sporozoity, které se dále množí a ve stolici jsou vylučovány odolné infekční oocysty.

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Inkubační doba je běžně 2–10 dní, po uplynutí této doby vzniká vodnatý průjem. Ten může být při těžkém průběhu choleriformní s rychlým vznikem závažné dehydratace. Průjem může doprovázet zvracení, lehká horečka, abdominální křeče, nechuť a únava.

Chronický a život ohrožující průběh nabírá infekce u pacientů s AIDS. Průjmy u 10% navíc doprovází i sklerotizující cholangitida, pankreatitida, hepatitida a vzácně pneumonie.

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Přímý mikroskopický průkaz oocyst ve stolice Ziehl-Neelsenovým barvením. Prepatentní doba je sedm dní (od infekce po průkaz parazita ve stolici). Oocysty jsou velmi odolné, umírají až po zahřátí >65° vodou, po dobu alespoň 30 minut.

Diferenciální diagnóza zahrnuje:

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kauzální terapie není, u AIDS pacientů je stěžejní dobré nastavení antiretrovirové terapie. U komplikovaných infekcí používáme chemoterapeutika proti toxoplasmóze, ale nemají žádoucí účinek (pyrimetamin, sulfadiazin, spiramycin). Zkouší se též paromomycin a azitromycin (Sumamed).

Symptomatická léčba – rehydratace, antidiarotika, inhibitory střevní motility, somatostatin (blok sekrečních bb.), chlorpromazin (blok sekrece chloridů).

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • GROSS, Uwe. Kurzlehrbuch Medizinische Mikrobiologie und Infektiologie. 3. vydání. Georg Thieme Verlag, 2009. 513 s. s. 212. ISBN 9783131416520.