Onchocerkóza

Z WikiSkript

Onchocerca volvulus
Secernentea
Onchocercidae
Larvičky vlasovce kožního
Larvičky vlasovce kožního
Výskyt Afrika a Střední Amerika
Onemocnění Onchocerkóza
Infekční stadium a způsob nákazy mikrofilárie, bodnutí nakažené muchničky
Diagnostika mikroskopie
Terapie ivermektin
MeSH ID D009855

Onchocerkóza je onemocnění vyvolané Onchocerca volvulus (česky vlasovec kožní), který patří mezi filárie. Přenašečem infekce je muchnička, která je zároveň mezihostitelem. Definitivním hostitelem a rezervoárem infekce je člověk. Onemocnění se vyskytuje v tropické Africe (99 %) a ve Střední Americe kolem tekoucích řek. V endemické oblasti je infikováno 18 milionů lidí, z toho 4 milióny mají kožní projevy a 2 milióny mají vážné poškození zraku nebo jsou slepí. Ročně v důsledku onchocerkózy oslepne kolem 270 000 osob. [1]

Životní cyklus[upravit | editovat zdroj]

Životní cyklus vlasovce podkožního

Muchnička do kůže nebodá, ale nahlodává – vytvoří si jezírko, ze kterého líže krev. Během krmení muchničky se larvy dostávají do podkoží člověka. V podkoží larvy dorůstají v dospělce a kopulují. Dospělci kolem sebe vytvoří kolagenní obal, který prominuje do kůže (tzv. onchocerkom). Dospělci žijí 15–18 let a samička může produkovat živé larvičky (mikrofilárie) až 10 let. Mikrofilárie žijí až 2 roky a vyskytují se v podkoží nebo v lymfatických uzlinách. Mohou se ale dostat i do kůže a do oka (tzv. říční slepota).

Klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]

Říční slepota

Onchocerkóza má inkubační dobu kolem 8 měsíců. [1] Klinické příznaky zprvu nejsou příliš výrazné.

Onchodermatitida[upravit | editovat zdroj]

Je vyvolána dermatotoxickým účinkem metabolitů parazita. V kůži a mízních uzlinách se vyskytují mikrofilárie, které produkují alergenní metabolity. Metabolity vyvolávají v místě působení zánět, svědění a sekundární infekce. V akutní fázi se dermatitita projevuje jako drobné svědící papulky, vesikulky až pustuly na trupu a horních končetinách. Chronická fáze je spojená s depigmentací (tzv. leopard skin) a lichenizací kůže − tzv. tissue paper skin či lizard skin. Kožní depigmentace („leopardí kůže”) jsou typické ve východní Africe. [1]

Onchocerkomy[upravit | editovat zdroj]

Tvorba onchocerkomů nastupuje po dermatitidě. Po dospění larev v podkoží nacházíme nemigrující noduly, které rostou 3–4 roky až do velikosti o průměru 8 cm. Onchocerkomy obsahují desítky až stovky dospělých červů ve vazivovém pouzdře obklopeném tekutinou a leukocyty. Jsou nebolestivé a umístěné v tlakových bodech nad kostními výběžky nad páteří, křížovou kostí, na loktech a kolenou.

Onchocerciáza – říční slepota[upravit | editovat zdroj]

V oku probíhají zánětlivé změny kolem mikrofilárií. Zpočátku se infekce projevuje jako světloplachost, slzení, otok víček a blefarospasmus. Následuje poškození rohovky a sítnice, která může vyústit až v atrofii zrakového nervu – tzv. říční slepota.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Mapa onchocerkózy podle WHO z roku 2012
  • Larvičky se nenacházejí v krvi, ale jsou v podkoží, proto se provádí biopsie kůže – tzv. skin snip test. Vzorek se odebírá z místa nejpravděpodobnějšího výskytu:
    • Afrika a Jižní Amerika – hýždě, hřeben kyčelní, lýtko,
    • Mexiko, Guatemala – záda, trup,
    • Jemen – dolní končetiny.
  • Zpracování vzorku pro mikroskopii: inkubace při 37 °C ve fyziologickém roztoku.
  • Následuje mikroskopický průkaz larev.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • Lékem volby je ivermektinStátní úřad pro kontrolu léčiv: ivermektin. Léčbu je nutné opakovat každých 6–12 měsíců po dobu 15–20 let (doba života dospělých červů). [1] Alternativou je diethylkarbamazinStátní úřad pro kontrolu léčiv: diethylkarbamazin.
  • Chirurgické odstranění nodulů.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d STEJSKAL, František. Systémové helmintické infekce a syndrom eozinofílie u cestovatelů. Příspěvek na konferenci Cestovní medicína: paraziti stále aktuálnější. Praha. 7. dubna 2009. Dostupné také z <http://www.parazitologie.cz/akce/doc/sbornik/sbornik.pdf>. 

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Triton, 1996. 560 s. ISBN 859-4-315-0528-0.
  • CHANOVÁ, Marta. Nákazy vyvolané hlísticemi III (Filárie) [přednáška k předmětu Parazitologie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF Univerzita Karlova]. Praha. 23. 11. 2015.