Schistozomóza
(Redirected from Schistosoma mansoni)
Schistosoma | |
Trematoda | |
Schistosomatidae | |
Schistosoma | |
Výskyt | dle druhu; tropy a subtropy, sladká voda |
---|---|
Onemocnění | kožní projevy, horečka, bolesti, průjmy, zduření jater, sleziny, lymfatických uzlin, zánětlivé reakce kolem akumulace vajíček(projevy dle orgánové soustavy) |
Infekční stadium a způsob nákazy | cerkárie; aktivně vyhledává hostitele |
Diagnostika | cestovatelská anamnéza, biopsie, ELISA, mikroskopie (moč, stolice), patologické změny na RTG, SONO |
Terapie | Praziquantel, Oxamnichin |
MeSH ID | D012547 |
Schistozomóza (též bilharzióza, schistosomóza či schistosomiáza) je onemocnění, které vyvolává parazitická motolice schistosoma – Schistosoma haematobium, S. mansoni, S. japonicum. Schistosomy žijí až 35 let a patří mezi medicínsky nejvýznamnější rod motolic. Jsou to drobní tencí červi, kteří mají oddělené pohlaví. Žijí pouze ve sladkých vodách tropů a subtropů, ve kterých se vyskytují jejich typičtí přenašeči – plži. Na toto onemocnění každý rok zemře více než 200 tisíc lidí
[1]
a celosvětově je nejčastější příčinou rozvoje plicní hypertenze.
[2]
Formy:
- Střevní: S. mansoni, S. japonicum, S. mekongi.
- Močová: S. haematobium.
- Rektální: S. intercalatum.
Výskyt[edit | edit source]
Schistosomy se vyskytují převážně v tropech a subtropech, pouze ve sladké vodě, kde žijí jejich mezihostitelé. Celosvětově je infikováno 200 milionů lidí, přičemž 85 % infekcí je v subsaharské Africe [3] a z toho 20 % jsou gravidní ženy. [4]
- S. mansoni: Afrika, JV Amerika.
- S. haematobium: Afrika, Střední východ.
- S. intercalatum: Afrika.
- S. japonicum: Čína, Filipíny, ojediněle Japonsko a Indonésie.
- S. mekongi: JV Asie.
Rizikové místo infekce: jezero Malawi, kde je více než 75% šance na infekci.
Životní cyklus[edit | edit source]
Vajíčko se z hostitele dostává do vody, kde se vylíhne miracidium, což je plovoucí larvička s brvami, která aktivně proniká do sladkovodních plžů. Jednotlivé druhy plžů jsou specifické pro jednotlivé druhy schistosom. V plžích se mění na sporocystu, která se mnohonásobně množí. Následně se mění na furkocerkárii, larvu s vidlicovitým ocáskem, která plže opouští. Tyto larvy při styku s člověkem pronikají do kůže nebo do sliznic. V krvi poté fukocerkárie ztrácí ocásek a mění se na schistosomuly, které se uhnízdí v plicích a dále rostou. Aby dozrály v dospělce, musí se krví dopravit do portálního řečiště. Zde se dospělci spojí a společně se přesunou do pro ně typické lokalizace. Samička pak začne produkovat vajíčka, která odchází buď stolicí, nebo močí znovu do vody.
- Ve stěně urogenitálního traktu se uhnízdí samička S. haematobium.
- Ve stěně střeva a v játrech jsou samičky S. mansoni, S. japonicum a S. mekongi.
- Ve stěně tlustého střeva a rekta cizopasí S. intercalatum.
Patogeneze[edit | edit source]
Vnímavost k infekci není ovlivněna věkem ani pohlavím osob. Infekce není přenosná z člověka na člověka.
- Infekční stadium: cerkárie, které stačí minuty, aby pronikla kůží.
- Patogenní agens: vajíčka.
Samička cizopasí v žilním systému, kde klade vajíčka. Vajíčka produkují lytické enzymy pro průnik z žil do stěny GIT (hl. střeva) nebo urogenitálního traktu (hl. močový měchýř), kde se hromadí a způsobují lokální obstrukci. Vajíčka se navíc cirkulací dostávají do jater, plic a jiných orgánů (hematogenní rozsev), a tím se onemocnění dostává do chronické fáze. Dospělci jsou schopni žít a produkovat vajíčka až 35 let. Na druhou stranu vajíčka mají omezenou životnost (1 měsíc), a proto ve tkáních často nacházíme viabilní i mrtvá vajíčka, která kalcifikují. [3]
Antigeny a enzymy uvolňované z vajíček aktivují imunitní systém hostitele. Kolem vajíček se rozvíjí lokální zánětlivá reakce, při které se tvoří granulomy, fibróza.
U S. haematobium může lokální reakce vyústit v dysplastické změny epitelu i karcinom močového měchýře.
Klinické příznaky[edit | edit source]
Klinické příznaky závisí na intenzitě infekce a na fázi infekce. Počátek je často asymptomatický, klinické příznaky se rozvíjejí pozvolna. Onemocnění má vážnou prognózu. Faktory ovlivňující závažnost infekce jsou délka trvání, množství motolic, lokalizace parazitů a stav imunity daného jedince.
Kožní fáze[edit | edit source]
- Tzv. cerkáriová dermatitida.
- Vyrážka se objevuje do 12–48 hodin po pobytu v rizikových vodách („vyrážka po koupání“).
- Lokalizace vyrážky je pouze v místě kontaktu kůže s cerkáriemi.
- Doprovodné příznaky: velmi intenzivní svědění, edém, zduřelé lymfatické uzliny, teplota.
- Vymizení příznaků i bez terapie během 14 dní po infekci (pro zmírnění příznaků: antihistaminika).
Kožní projevy vyvolané cerkáriemi ptačích a lidských schistosom nelze od sebe odlišit.
Subakutní a akutní schistosomóza[edit | edit source]
- Tzv. toxické stadium.
- Objevuje se 2–16 týdnů po infekci a projevuje se jako tzv. Katajama syndrom (hyperergická reakce):
- horečka, únavnost,
- bolesti v končetinách, hlavy, břicha,
- průjmy,
- eosinofilie,
- urtikárie,
- kožní edémy,
- zduření jater, sleziny a lymfatických uzlin. [3]
Chronická schistosomóza[edit | edit source]
- Tzv. traumatické stadium.
- Projevuje se 3–6 měsíců až několik let po infekci. Je důsledkem akumulace vajíček ve tkáních, proto záleží, který druh pacienta infikoval.
- S. mansoni, S. japonicum, S. mekongi a S. intercalatum: střevo + ektopické lokalizace (játra, slezina, ledvina, plíce, srdce, CNS).
- S. haematobium: močový měchýř, močová trubice, pohlavní orgány + ektopická lokalizace.
- Zánětlivá reakce kolem vajíček se může projevit jako:
- průjem (někdy krvavý), hematurie,
- abdominální bolesti, hepatosplenomegalie,
- anorexie,
- portální hypertenze,
- neurologické potíže – granulomatické reakce kolem vajíček v mozku a míše (u S. japonicum zaznamenána atypická migrace dospělých motolic do mozku).
Diagnóza[edit | edit source]
Důležitá je cestovatelská anamnéza. Schistosomy mají dlouhou inkubační dobu, proto jsou důležité i několik let staré anamnestické údaje.
- Mikroskopie: nativní preparát stolice (3 vzorky), močový sediment.
- Biopsie: u cerkáriové dermatitidy lze udělat do 3 dnů po infekci, biopsie močového měchýře a střeva může dát falešně negativní výsledek.
- Sérologie: ELISA.
- Detekce patologických změn na RTG, SONO, kolposkopie cervixu a stěny vaginy.
Terapie[edit | edit source]
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Externí odkazy[edit | edit source]
- Přehled diagnostiky a terapie střevních parazitóz (článek z časopisu Interní medicína pro praxi)
- Schistosoma – motolice v lékařské praxi (článek z časopisu Interní medicína pro praxi)
- 10 facts about schistosomiasis (online stránky WHO)
Reference[edit | edit source]
- ↑ ŠINDELÁŘ, R. Parazitární onemocnění [online]. FVZ UP Katedra epidemiologie Hradec Králové, [cit. 2017-05-14]. <http://www.pmfhk.cz/Prednasky/%C5%A0indel%C3%A1%C5%99-Parazit%C3%A1ln%C3%AD_onemocn%C4%9Bn%C3%AD.pdf>.
- ↑ ASCHERMANN, Michael. Nová verze klasifikace plicní hypertenze [online]. Česká internistická společnost, ©8. 4. 2015. [cit. 2017-05-14]. <http://wp.interna-cz.eu/nova-verze-klasifikace-plicni-hypertenze/>.
- ↑ a b c d NĚMEČKOVÁ, Veronika a Libuše KOLÁŘOVÁ. Schistosoma – motolice v lékařské praxi. Interní medicína pro praxi. 2004, roč. 6, vol. 5, s. 235, ISSN 1803-5256.
- ↑ KOLÁŘOVÁ, Libuše. Schistosomóza a schistosomózy [přednáška k předmětu Parazitlogie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF Univerzita Karlova]. Praha. 2. 12. 2015. Dostupné také z <http://tropy.lf1.cuni.cz/Data/files/TROPY/Prezentace_EN/schistosomoza.pdf>.
- ↑ FÖRSTL, Miroslav, Vladimír BUCHTA a Libuše KOLÁŘOVÁ. Přehled diagnostiky a terapie střevních parazitóz. Interní medicína pro praxi. 2004, roč. 6, vol. 4, s. 206, ISSN 1803-5256.
Použitá literatura[edit | edit source]
- BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Triton, 1996. 560 s. ISBN 859-4-315-0528-0.
- NOHÝNKOVÁ, Eva. Nákazy vyvolané motolicemi (Fasciola, Paragonymus, Clonorchis, Opisthorchis, Schistosoma) [přednáška k předmětu Parazitologie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF Univerzita Karlova]. Praha. 23. 11. 2015.