Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/174. Otázka

			174. Otázka
			Hlavový a sakrální parasympatikus
			Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)
			Předchozí • Další

Hlavový parasympatikus

Sympatikus (červeně) a parasympatikus (zeleně)

Hlavový parasympatikus je součást autonomního nervového systému parasympatiku. Systém obsahuje visceromotorická a viscerosensitivní vlákna, zajišťuje vnímání útrobní bolesti a je důležitou aferentní drahou některých reflexů (kašlací, vyprazdňovací atd.). Mediátorem je acetylcholin.

Jádra a funkce

Parasympatikus v oblasti hlavy vychází z několika jader v mozkovém kmeni, mezencefale a rombencefale:

Nucleus oculomotorius accessorius

• (Edinger-Westphalovo) – parasympatické jádro n. oculomotorii
• uložené v mezencefalu
• pregangliová vlákna ramus ad ganglion ciliare do ganglion ciliare (Schacheri) přes r. inferior nervi oculomotorii
• postgangliová vlákna vedou jako nn. ciliares breves do očního bulbu, kde inervují m. sphincter pupillae spolu s m. ciliaris
• Funkce: parasympatická vlákna způsobují miózu (zúžení) a akomodaci čočky na blízko, (sympatiková způsobují mydriázu (rozšírení))
• ggl. ciliare dostáva také senzitivní vlákna z oční koule, která inervují rohovku

Nucleus salivatorius superior

• dorsální jádro n. facialis uložené v rhombencefalu v středu fossa rhomboidea
• pregangliová parasympatická vlákna jdou cestou:

• ganglion pterygopalatinum ve fossa pterygopalatina pod basis cranii externa

1. n. petrosus major, který se dostává do ganglion pterygopalatinum (Meckeli), zde se přepojí a pokračuje postgangliově skrze n. zygomaticus a spojkou do n. lacrimalis. Inervuje slzní žlázy, sliznice nosní dutiny a slizniční žlázy a cévy tvrdého a měkkého patra.
2. n. petrosus profundus – sympatikové vlákna z plexus caroticus internus spojením vznikne n. canalis pterygoidei, který skrz canalis pterygoidei směřuje do ggl. pterygopalatinum přicházejí do něj také viscerosenzitivní chuťová vlákna z isthmus faucium, ale gangliem jen projdou a jdou do n. facialis a přes něj do ncl. tractus solitarii

1. chorda tympani, spolu s parasympatikem vedou i senzorická vlákna chuti, vstupují do n. lingualis (větev n. V) a do ganglion submandibulare, postgangliová inervace zahrnuje sublinguální a submandibulární slinné žlázy

• ganglion submandibulare – 2–3mm, při horním okraji gl. submandibulare pod n. lingualis, z n. lingualis se oddělí rami ganglionares ad ganglion submandibulare

• funkce: parasympatikus stimuluje sekreci slizničních žláz nosní dutiny, patra, dutiny ústní a slinných žláz (sublinguální a submandibulární)

Nucleus salivatorius inferior

• jádro n. glossopharyngeus v mozkovém kmeni pod spodinou 4. mozkové komory na rozhraní medulla oblogata a pons
• pregangliová vlákna jdou v n. tympanicus procházející středoušní dutinou, přibírá sympatická vlákna nn. caroticotympanici, pokračuje jako n. petrosus minor až do ganglion oticum (Arnoldi) u n. mandibularis
• Postgangliově do n. auriculotemporalis pro glandula parotis a do n. buccalis pro tvářové žlázky sliznice

• ganglion oticum - pod basis cranii externa při foramen ovale, mediálně od n. mandibularis z n. trigeminus
• funkce: stimulace sekrece slin ve žlázách

Nucleus posterior nervi vagi

• jádro vagu v dolní části fossa rhomboidea
• pregangliová vlákna probíhají s n. vagus až k cílovým orgánům, v jejichž stěně se přepojují na postgangliová vlákna

• zahrnuje tak rr. pharyngei, rr.cardiaci, rr. oesophagei, rr. tracheales, rr. bronchiales, rr. pulmonales, rr. gastrici, rr. coeliaci, rr. hepatici a rr. renales
• směřují k dýchacím cestám a do plic – n. laryngeus superior a reccurrens
• rr. coeliaci jdou spolu se sympatikem ve smíšené pleteně kolem cév (plexus aorticus abdominalis apod.)
• n. vagus a jeho parasympatická vlákna končí v úrovni flexura coli sinistra – tzv. Cannonův-Boehmův bod, navazuje zde sakrální parasympatikus
• samostatná parasympatická vlákna jdou k srdci – rr. cardiaci cervicales superiores et inferiores a rr. cardiaci thoracici, končí v plexus cardiacus

• Funkce: parasympaticky ovlivňuje činnost inervovaných orgánů, tj. především zvyšuje aktivitu trávicího traktu a zpomaluje srdeční aktivitu. Také vede viscerosensitivitu srdce a počátku aorty, kde vnímá receptorově hladinu krevního tlaku

Sakrální parasympatikus

Vegetativní nervový systém

Sakrální parasympatikus je součást autonomního nervového systému parasympatiku. Systém obsahuje visceromotorická a viscerosenzitivní vlákna, zajišťuje vnímání útrobní bolesti a je důležitou aferentní drahou některých reflexů. Mediátorem je acetylcholin. Parasympatikus běží vzhůru až po Cannonův-Boehmovův bod, kde končí inervace skrz n. vagus.

Jádra a pleteně

Jádra sakrálního parasympatiku jsou uložena v nucleus intermediolateralis S2–S4 - ncc. parasymphatici sacrales

Axony perikaryí opouštějí míchu přes fila radicularia anteriora a skrz přední kořeny se dostávají do sakrálních spinálních nervů S2-S4. Odtud vysílá pregangliová vlákna jako nn. splanchnici sacrales (někdy označované nesprávně jako nn. erigentes nebo nn. splanchnici pelvici). Tyto nervy jdou do sympatických pánevních pletení, které jsou od horní části plexus hypogastricus inferior smíšené.

Pleteně jsou utvářeny kolem orgánů v břišní dutině a pánvi:

• plexus rectalis;
• plexus vesicalis;
• plexus deferentialis a plexus prostaticus – muž;
• plexus uterovaginalis – žena;
• nn. cavernosi penis/clitoridis – pleteně a nervy do erektilních tkání.

V pleteních jsou drobná ganglia pelvica, která fungují jako přepojovací místo parasympatiku.

Funkce: zvyšuje motilitu střeva, zvyšuje kontrakci m. detrusor močového měchýře a zároveň uvolňuje svěrače, zvyšuje produkci moči, v genitálu navozuje vazodilataci a naplnění erektilních těles.