Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/38. Otázka


			38. Otázka
			Vzorec dočasného a stálého chrupu, prořezávání, druhy skusu
			Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)

Zuby

[ upravit vložený článek

]

Zuby (dentes) jsou složeny z tvrdých tkání, tvoří dva oblouky: arcus dentalis superior et inferior.

Funkce: uchopování, dělení a rozmělňování potravy.
Chrup člověka heterodontní = různě tvarované, funkčně specializované zuby.

Stavba zubu

Anatomická stavba zubu (dens)

corona dentis (korunka) – část vyčnívající z dásně, pokryta hladkou sklovinou (enamelum), rozlišujeme plochy – facies – podle zubu a polohy na něm:
1. facies occlusalis – kousací plocha, u jednotlivých druhů zubů různý počet kousacích hrbolků – cuspides dentales (podle jejich počtu zuby bez hrbolů, zuby s jednoduchým hrotem, zuby s více hrbolky – dvou a vícehrbolkové),
2. facies vestibularis – obrácená do vestibulum oris (tj. proti rtům a tvářím), patrná zvenčí,
3. facies lingualis – přivrácená k jazyku,
4. facies contactus – styčné plochy mezi sousedními zuby, při pořadí zubů zpředu dozadu se rozlišuje: facies mesialis (obrácená dopředu) a facies distalis (dozadu),
collum dentis (krček) – malý úsek mezi korunkou a kořenem, pokryt měkkými tkáněmi dásně, gingivodentální uzávěr (mezi epitelem dásně a zubem),
radix dentis (kořen) – část uložená v kostěném alveolu čelisti – připojen ozubicí (periodontium), jednoduchý / větvený (jedno- až tříkořenové zuby), zakončený hrotem – apex radicis dentis,
cavitas (cavum) dentis (dřeňová dutina) – rozšířená v korunce (cavitas coronalis) a zužuje se krčkem do kořenového kanálku (canalis radicis dentis) – ústí na hrotu jako foramen apicis dentis, v dřeňové dutině je obsažena pojivová zubní dřeň – pulpa dentis – s cévami a nervy (po jejím obvodu odontoblasty).

Anatomický popis zubu

Zuby dolního zubního oblouku

Cévy a nervy zubů

Tepny

Tepenné zásobení vytvářejí rr. dentales – vystupují z horní čelisti z arteria alveolaris superior posterior (větev arteria maxillaris) + arteriae alveolares superiores anteriores (z arteria infraorbitalis – větev arteria maxillaris), v dolní čelisti z arteria alveolaris inferior (větev arteria maxillaris).

Žíly

Žíly zubů se sbírají podél tepen do plexus pterygoideus + venae maxillares.

Mízní cévy

Mízní cévy z pulpy zubů dolní čelisti odcházejí kořenovým kanálkem a sbírají se do nodi lymphatici submandibulares, zpředu do nodi lymphatici submentales.

Nervy

Zuby horní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. maxillaris (2. větev trigeminu), v alveolech zubů je vytvořen plexus dentalis superior, z něhož odcházejí nervy dvěma (někdy třemi) cestami – z tuber maxillae nn. alveolares superiores posteriores a vstupují do hlavního kmenu n. maxillaris do fossa pterygopalatina, nn. alveolares superiores anteriores odvádějí senzitivitu z předních zubů a jdou maxillou do n. infraorbitalis, někdy jsou i nekonstatní nn. alveolares superiores medii.

Zuby dolní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. mandibularis (3. větev n. trigeminus), konkrétně jeho větve n. alveolaris inf.

Tkáně zubu

Enamelum (sklovina):

kryje povrch korunky, nejtvrdší hmota v lid. těle,
složení: prismata enameli (sklovinná prizmata) – vlnovitě probíhající sloupečky, sousední do sebe zapadají,
povrch kryje cuticula enameli (Nasmythova membrána) – nezvápenatělý povrch sklovinné hmoty, ale po prořezání zubu rychle abraduje
hranice skloviny proti dentinu jemně hrbolatá.

Dentinum (zubovina, dentin):

hlavní hmota zubu, tvrdší než kost,
vznik činností odontoblastů – naléhají na dentin z nitra dřeňové dutiny a vysílají do něj Tomesova vlákna – v kanálcích dentinu dosahují až k povrchu dentinudentinu,
vstup nervových vláken z dřeňové dutiny, cévy chybí,
Czermakovy lakuny (korunka), zrnitá vrstva Tomesova (hranice dentinu a cementu).

Cementum (cement):

vláknitá kost spojená kolagenním vlákny s povrchem dentinu,
pokrývá krček a kořen zubu,
na krčku tenká, na kořenech tlustá vrstva,
Sharpeyova vlákna – spojují cement s kostí zubního alveolu.

Pulpa dentis (dřeň zubní):

měkká, růžová tkáň,
složení: řídké vazivo s nervy, krevními a mízními cévami (vstupují a vystupují hrotovým otvorem),
po obvodu dřeně vrstva odontoblastů,
dřeňová dutina se zmenšuje tvorbou sekundárního dentinu.

Zub

Závěsný aparát zubu

Kořen zubu je upevněn v alveolu pomocí dentoalveolárního spojení – tvořeno systémem vaziva = periodontium (ozubice) – gomphosis, základem Sharpeyova vlákna (z kosti alveolu pronikají do cementu kořene a krčku), podle směru a funkce několik systémů vláken:

vlákna gingivální – ligamentum circulare – paprsčitě od krčku do vaziva dásně,
vlákna transseptální – ligamentum horizontale – propojují zubní řadu,
vlákna alveolární – od stěny alveolu k cementu zubu probíhají jako tři systémy:
1. vlákna alveolárního hřebene – pokračování ligamentum circulare, paprsčitě napříč a šikmo sestupně od krčku na kost okraje alveolu,
2. horizontální vlákna – v návaznosti na ligamentum horizontale vodorovně od okraje alveolu k začátku kořene,
3. vlákna šikmá – ligamentum obliquum – nejvíc, ze stěny alveolu ke hrotu kořene, znemožňují vtlačování hrotu kořene do alveolu a převádějí kousací tlak na zub v tah za stěnu alveolu,
vlákna apikální – od hrotu kořene ke dnu alveolu, brání kývání zubu,

mezi vlákny ještě propletena intersticiální spirálovitá vlákna – ligamentum tangentiale,
fce systémů vláken: stabilizace zubu, převedení tlaku na zub v rovnoměrný tah na celou stěnu alveolu,
periodontum – cévy a nervy oddělené z cév a nervů zubu, rovněž z alveolu,
parodont = všechny tkáně a útvary kolem krčku a kořene,
gingivodentální uzávěr.

Popis zubů

Lidský chrup vzniká ve 2 generacích zubů:

dentes decidui (zuby mléčné, dočasné) – 20 ks, v každé ½ horní a dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 stoličky,
dentes permanentes (zuby stálé) – 32 ks, v každé ½ horní a dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 zuby třenové, 3 stoličky.

Názvy zubů:

řezáky – dentes incisivi ("I" u dospělého, "i" u dětského chrupu), špičáky – dentes canini (C,c), třenové zuby – dentes premolares (P), stoličky – dentes molares (M,m).

Vzorec chrupu

viz dále.

Popis a rozlišení jednotlivých zubů definitivního chrupu:

dentes incisivi (řezáky) – dlátovitá korunka (vpředu mírně konvexní), 1 kořen, horní řezáky širší korunky a kořeny ze stran stlačené, tuberculum dentale – hrbolek při krčku 1. horního řezáku,
dentes canini (špičáky) – 1 kořen, korunka s 1 hrotem, horní mohutnější než dolní,
dentes premolares (zuby třenové) – zuby dvojhrbolkové (dentes bicuspidati) – hrbolek vestibulární a linguální, 1 kořen (u horního P1/P2 někdy rozdvojen), oba kousací hrbolky horních premolárů stejné, u dolních premolárů linguální hrbolek menší, korunka dolních nakloněna linguálně,
dentes molares (stoličky) – vícekořenové, horní stoličky 3 kořeny (2 vestibulárně, 1 linguálně), dolní 2 kořeny (mesiálně a distálně), hroty všech kořenů stoliček odkloněny distálně, kousací plochy horních stoliček kosočtverečné – 4 kousací plochy v úhlech kosočtverce, odděleny rýhou ve tvaru „H“, korunky dolních stoliček kousací plochu tvaru zaobleného obdélníku,
dentes decidui (zuby dočasné, mléčné) – menší, bílé s průsvitnou sklovinou, tvarově podobné definitivním zubům, avšak mají nižší korunky, kořeny stoliček více divergují.

Vzorec chrupu

Vyjadřuje pořadí zubů při pohledu do úst
označení zubů: písmeno dle latinského názvu a číslo dle pořadí ve skupině,
vzorec rozdělen vodorovnou čarou – hranice horních a dolních zubů + svislou čarou – označuje střední čáru,
mléčný chrup se značí malými, definitivní velkými písmeny,
označení jednotlivých zubů: označení zubu a vodorovná linka (hranice horních a dolních zubů, nahoře / dole) a svislá linka (směr ke středu čelisti, vpravo / vlevo) – označení pravé a levé strany se řídí pravou a levou stranou pacienta,
další možnost značení: pořadové číslo zubu od střední čáry a linky (dočasné zuby římskými číslicemi),
dnes nejčastěji klinicky používaný typ zubního vzorce:
- zuby označujeme dvěma číslicemi, kdy první znamená číslo kvadrantu a typ chrupu a druhé číslo je pořadové číslo daného zubu v kvadrantu,
- pro stálý chrup mám první písmena 1–4 (1 je vpravo nahoře a poté číslujeme kvadranty dokola dle směru hodinových ručiček),
- pro mléčný chrup máme písmena 5–8, systém je stejný,
- příklad: číslo 82 znamená druhý mléčný řezák vpravo dole, číslo 24 znamená první premolár vlevo nahoře atd.

Chrup jako celek

Podrobnější informace naleznete na stránce Druhy skusu.

Chrup

Zuby horní čelisti sestaveny v oblouku – arcus dentalis superior – má tvar ½ elipsy,
oblouk dolních zubů – arcus dentalis inferior – tvar paraboly,
příčný předozadní rozměr dolního oblouku menší než u horního → při skusu vestibulární hrbolky horních stoliček a premolárů přesahují zevně a přední zuby horní čelisti zpředu mírně překrývají zuby dolní,
ortodentní postavení – normální, vertikální postavení horních a dolních předních zubů,
prodentní postavení – zuby vykloněny dopředu (málo časté),
ortodentní / prodentní postavení zubů odpovídá ortognátnímu / prognátnímu typu čelistí.

Skus – okluze

Skus označuje vzájemný styk a postavení zubů při normálním sevření čelistí:

nůžkovitý skus (psalidodontie) = normální skus, horní řezáky se staví těsně před dolní,
klešťovitý skus (labidodontie) = méně častý styk kousacích hran řezáků,
artikulace = způsob styku zubů (v celé zubní řadě, horní s dolními),
antagonisté = zuby, s nimiž se každý zub při artikulaci stýká (horní řada posunuta poněkud distálně proti dolní – proto s výjimkou dolního I1 a horního M3 artikuluje každý zub se 2 zuby protější řady, stejnojmenný zub v tomto styku je antagonista hlavní, další zub v artikulaci je pak antagonista vedlejší),
čára okluse a artikulace zubů – vytváří křivku (Speeova okluzní křivka), která klesá od řezáků k M1 a pak stoupá až k M3, v pokračování by prošla čelistním kloubem, vzniká jako výslednice sil žvýkacích svalů vůči M1, což je nejzatíženější zub.

Prořezávání zubů – erupce

Zuby dočasného chrupu

Prořezávání zubů = průnik zubů z čelisti a dásní na povrch a růstový postup zubu až do zaujetí pracovní polohy,
souvisí s růstem vyvíjejících se zubů do délky,
těsně před prořezáváním korunka hotova, avšak kořen zůstává otevřen a roste do délky,
místo na dásni, kde bude zub prořezávat zduřelé → bílý hrot zubu pod epitelem → perforace epitelu → tkáně nad korunkou zanikají,
vytvoření kostěné stěny alveolu, periodontia a cementu se dokončuje až po prořezání zubu,
prořezávání dočasných zubů v časovém sledu:

i1 – 8. měsíc, nejdříve dolní,
i2 – 12. měsíc, nejdříve horní (po horním i1),
m1 – 16. měsíc, nejdříve dolní,
c – 20. měsíc, nejdříve dolní,
m2 – 24. měsíc, horní a dolní současně.

Výměna zubů

Zuby stálého chrupu

Řezáky, špičáky a premoláry stálého chrupu se zakládají linguálně a hlouběji pod zuby dočasnými,
všechny tři stoličky stálého chrupu se zakládají v pokračování zubní lišty vzadu,
korunky stálých zubů se vytvářejí již v době prořezávání dočasných zubů, od konce 1. roku života postupuje jejich kalcifikace,
do konce 5. roku života kalcifikovány hroty korunek všech zubů mimo M3,
korunky premolárů v rozestupu kořenů dočasných stoliček,
rostoucí stálé zuby tlačí na zuby dočasné → zmizí kostěná přepážka mezi korunkou stálého zubu a kořenem zubu dočasného,
na místě přepážky zůstane vazivo s cévami – ve vazivu osteoklasty – odbourávání kořene dočasného zubu,
v dásni zůstane jen otevřený zbytek kořene a uvolněný dočasný zub vypadává – jeho odstranění sledováno prořezáním zubu stálého,
prořezávání stálých zubů v časovém sledu:

M1 – 6. až 8. rok, dříve dolní,
I1 – 6. až 7. rok, dříve dolní,
I2 – 7. až 9. rok, dříve dolní,
P1 – 9. až 11. rok,
C – 9. až 14. rok,
P2 – 11. až 14. rok (P2 někdy předbíhá špičák),
M2 – 10. až 15. rok,
M3 – 17. až 30. rok (protože M3 prořezávají zpravidla až v době dospělosti, označují se jako „zuby moudrosti – dentes sapientiae“).

Druhy skusu

[ upravit vložený článek

]

Skus neboli okluse je vzájemný styk a postavení zubů při sevřených čelistech. Rozměry dolního zubního oblouku jsou menší než rozměry horního oblouku. Horní oblouk má eliptický tvar, zatímco spodní oblouk má parabolický tvar.

Antagonisté jsou zuby, se kterými se při skusu jednotlivý zub stýká. Řezáky horní čelisti jsou širší než řezáky čelisti dolní. Proto jsou zuby horní čelisti posunuty distálně proti zubům dolní čelisti a tedy je každý zub (kromě dolního I₁ a horního M₃) ve styku se dvěma zuby protější řady (má dva antagonisty). Hlavní antagonista je stejnojmenný zub druhé čelisti, zatímco vedlejší antagonista je sousední artikulující zub druhé čelisti.

Rovina okluse je rovina, která je tvořená kousací plochou všech zubů. Kontaktní čáru, ve které se stýkají zuby horní a dolní čelisti nazýváme Speeova kontaktní (oklusní) křivka. Je konvexní vůči dolní čelisti a její protažení vede do mandibulárního skloubení.

Rozlišujeme jednotlivé druhy skusu: psalidodoncie, labidodoncie, opistodoncie, prognatodoncie, stegodoncie a hiatodoncie.

Druhy skusu	Popis	Obrázek
Psalidodoncie	Označení pochází ze slova psalis = nůžky. Jedná se o nejběžnější druh skusu (80 % případů). Přední zuby horního zubního oblouku se kladou před zuby dolního oblouku.
Labidodoncie	Toto označení pochází ze slova labis = kleště. Jedná se o méně častý typ skusu, horní i dolní řezáky se dotýkají svými kousacími hranami.
Opistodoncie	Při tomto skusu je krátká mandibula a dolní řezáky jsou dále vzadu za řezáky horními.
Prognatodoncie	Při prognatodoncii je dlouhá mandibula (progenie) a dolní řezáky jsou vpředu před řezáky horními.
Stegodoncie	Střechovitý skus nastává, když horní řezáky míří šikmo vpřed, před řezáky dolní. Jedná se o vzácnější druh skusu.
Hiatodoncie	Tento skus se popisuje v případě, že mezi horními a dolními řezáky zůstává mezera, i když míří proti sobě.