Portál:Otázky z patologie (1. LF UK, VL)/9. Otázka

			9. Otázka
			Hyperémie a hemoragie
			Otázky z patologie (1. LF UK, VL)
			Předchozí • Další

Hyperémie

Hyperémie v dutině ústní

Hyperémie (překrvení, kongesce) je stav, kdy jsou kapiláry roztažené (dilatované) a vyplněné krví.

Fyziologická hyperémie

• Cévy, které jsou normálně v klidu uzavřené, se otevírají a rozšiřují nebo propouštějí pouze plazmu (vasa serosa).
• Jde o jev čistě funkční vznikající např. v pracujícím kosterním svalu.

Patologická hyperémie

Peristatická

• Vzniká v okolí zánětlivého ložiska, kdy se z poškozených buněk uvolňují mediátory (např. histamin) způsobující maximální dilataci kapilár bez příslušného otevření arteriol.
• Tok krve se zpomalí až zastaví (peristáza) a erytrocyty vyplňují celou kapiláru, rozšiřují se štěrbiny mezi endoteliemi a jimi proniká extravaskulárně tekutina s bílkovinami (exsudace) a krevní buňky (infiltrace).

Venostatická (pasivní)

• Kapiláry se přeplňují krví při omezení odtoku krve žilami (útlak žíly nádorem, trombóza). To vede ke vzrůstu hydrostatického tlaku a transudaci tekutiny bez bílkoviny (na rozdíl od zánětu zde nejsou mediátory, které by způsobovaly otevírání mezibuněčných štěrbin ve stěně kapilár);
• Vzniká tzv. venostatický otok (např. ascites u portální hypertenze podmíněné trombózou jaterních žil);
• Zastaví-li se tok krve (městnání – venostáza), podléhá příslušná tkáň hypoxemické nekróze, která se označuje jako hemorhagická infarzace (např. v tenkém střevě při trombóze portální žíly. Stejný obraz ale bude mít i hemorhagický infarkt střeva při tromboembolii mesenterické tepny);
• Nekróza se hojí fibrózou se ztuhnutím orgánu – tzv. indurace;
• Orgány mají při venostáze temně fialovou barvu (cyanotická indurace, např. sleziny při pravostranném srdečním selhání). Výjimkou jsou plíce, u kterých má kongesce při levostranném srdečním selhání podobu rezavé indurace (rozpad erytrocytů extravaskulárně a tvorba hemosiderinu, který je fagocytován alveolárními makrofágy).

Hyperémie v elektroléčbě

Hyperemizační účinků lze cíleně dosáhnout především:

• aplikací středněfrekvenčních proudů,
• aplikací interferenčních (IF) proudů,
• aplikací diadynamických (DD) proudů,
• galvanoterapií.

Hemoragie

Krvácení (haemorrhagia) je ztráta krve z cévního systému. Z praktického hlediska jej můžeme rozdělit do několika kategorií, přičemž se nejčastěji setkáváme s dělením podle typu na krvácení arteriální, venózní, kapilární, případně na smíšené krvácení. V případě první pomoci je vhodné určit typ krvácení ke stanovení příslušného postupu ošetření.

 Podrobnější informace naleznete na stránce První pomoc při krvácení.

Dělení krvácení

Petechie na dolní končetině (malé tečky)

Sufuze

V klinice a v první pomoci používáme následující rozdělení:

Podle místa krvácení rozdělujeme krvácení na zevní a vnitřní. Zevní krvácení se projevuje přímo na kůži a jako krvácení do vnitřních orgánů a systémů, které jsou spojené s vnějším prostředím. Řadíme sem krvácení do bronchů, gastrointestinálního traktu, močových cest a ženského genitálu. Vnitřní krvácení se projevuje zakrvácením do tělních dutin a měkkých tkání (např. hematomy a zakrvácení do kloubů).

Podle příčiny rozdělujeme krvácení na úrazové a neúrazové. Úrazové vzniká jako důsledek poranění, neúrazové vzniká při interních onemocnění a příčin. Patří sem např. gynekologické příčiny, ruptura aneuryzmatu, jícnových varixů aj.

Podle poranění cév dělíme krvácení na arteriální, venózní a kapilární. Při arteriální krvácení je krev světle červená, stříká, pulzuje, zatímco při venózním je krev tmavě červená a vytéká. U kapilárního krvácení krev prosakuje.

V patologii se rozděluje krvácení podle etiopatogeneze na

• per rhexin − roztržení cévy (trauma, ruptura aneuryzmatu);
• per diabrosin − nahlodání cévy patologickým procesem (nádor, vřed);
• per diapedesin – prostup krve rozšířenými póry mezi endoteliemi kapilár (toxické poškození kapilár, venostáza).

Dále podle časového nástupu na prvotní, které nastupuje bezprostředně po poranění a druhotné, které se objevuje až v dalším průběhu po poranění (uvolněním trombu, ruptura nekrotické cévní stěny, dvoudobá ruptura sleziny);
Podle makroskopie můžeme rozlišovat různé nálezy, některé z nich jsou uvedené níže.

• Petechie – tečkovité hemoragie v kůži, na sliznicích, serózách (krvácivé stavy).
• Ekchymóza – větší podkožní výron („modřina“).
• Purpura – splývající petechie.
• Sufuze – rozsáhlejší výron (větší modřina).
• Hematom – větší kompaktní ložisko vyroněné krve, stlačující okolní tkáň, v kůži a podkoží nadzvedává povrch.

Následky krvácení

Následky krvácení rozlišujeme na místní a celkové.

Subdurální hygrom frontálně a temporálně

Místní – útlak okolních struktur vytvářejícím se hematomem (epidurální hematom utlačující mozek, hemoperikard působící tamponádu srdeční, hemothorax utlačující plíci, compartment syndrom na končetinách), vznik pseudoaneurysmatu; Celkové – hypovolemie (šok), nedokrevnost tkání (ischemie), posthemoragická anémie.

Hojení krevního výronu

 Podrobnější informace naleznete na stránce Reparace.

Hematom se postupně organizuje, prorůstá do něj nespecifická granulační tkáň podél fibrinových vláken. Krevní elementy se rozpadají na základní složky a resorbují se. U větších hematomů zpravidla kolikvuje centrální část hematomu, v okolí se vytváří vazivové pouzdro a vzniká posthemorhagická pseudocysta. Tato pseudocysta může osmoticky nasávat tekutinu, tím se zvětšovat, a vytvořit tak posthemorhagický hygrom (např. u chronického subdurálního hematomu).