Hepatitida E

Z WikiSkript

Hepatitis typu E
Hepeviridae
Virus hepatitidy E
Virus hepatitidy E
Typ NK RNA
Přenos fekálně-orální cesta
Výskyt střední a východní Asie, Afrika, Střední Amerika
Onemocnění průběh většinou akutní, vzácněji chronický, výraznější žloutenka a vyšší riziko selhání než u HAV
Diagnostika průkaz anti-HEV IgG, IgM, průkaz HEV RNA v krvi nebo ve stolici
Původce

Původcem je RNA virus z čeledi Hepeviridae (dříve řazeno ke Caliciviridae)[1]. Je odolný k vnějšímu prostředí a má několik genotypů[2]:

  • Genotyp 1 v Asii a Africe – epidemický,
  • genotyp 2 v Africe,
  • genotyp 3 (USA) a 4 (Čína) i u prasat; může mít charakter zoonózy a způsobuje sporadické případy u člověka (i v Evropě),
  • genotyp 5 a 6 u divokých prasat,
  • genotyp 7 a 8 u velbloudů.
Epidemiologie

Vzácná infekce vyskytující se v rozvojových zemích s nedostatečnou úrovní zásobování nezávadnou vodou – ve střední a východní Asii, Africe (i Středomoří), střední Americe. V ČR se objevuje nejen jako importovaná infekce. Jsou popsány i případy přenosu transfuzí.

Klinický obraz

Virus se přenáší fekálně–orální cestou. Klinicky se podobá HAV, ale průběh je těžší – žloutenka je výraznější, selhání je častější. U imunokompetentních probíhá akutně, do chronicity přechází pouze u imunosuprimovaných. Nejnebezpečnější v graviditě, kdy letalita při nákaze ve 3. trimestru dosahuje až 20 %[3]. Ve zbytku populace se letalita pohybuje mezi 0,5 a 4 %[3].

Diagnostika

Průkazem anti–HEV a průkazem protilátek IgG a IgM. Průkaz RNA viru ve stolici nebo v krvi je možný na konci inkubační doby. Není zcela známo, zda infekce zanechává dlouhodobou imunitu[2].

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. International Committee on Taxonomy of Viruses (ICTV). Virus Taxonomy: 2009 Release [online]. Poslední revize 2009-xx-xx, [cit. 2012-01-14]. <https://talk.ictvonline.org/taxonomy/>.
  2. a b ŽAMPACHOVÁ, Eva. Přednášky a materiály dr. Žampachové ke stažení [online]. [cit. 2012-01-14]. <http://mujweb.cz/zampach/motol/?redirected=1521314685>.
  3. a b WHO. Hepatitis E [online]. Poslední revize 2005-01-xx, [cit. 2012-01-14]. <http://www.who.int/?ReturnUrl=http%3a%2f%2fwww.who.int%2fen%2fnews-room%2ffact-sheets%2fdetail%2fhepatitis-e>.

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
  • LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.