Onemocnění vyvolaná enteroviry

Z WikiSkript

Enteroviry[upravit | editovat zdroj]

  • Vyskytují se celosvětově, způsobují velmi často onemocnění.
  • spolu s rinoviry a aphtoviry patří do čeledi RNA virů Picornaviridae.
  • Dělí se na:
    1. Polioviry,
    2. Coxsackie,
    3. ECHO viry.
    4. EV 68 − 71[1]

Zdroj nákazy a symptomy[upravit | editovat zdroj]

  • Člověk, přenos hlavně fekálně-orální cestou;
  • často v letních obdobích;
  • nejčastěji infikovaní – předškolní děti;
  • místo pomnožení – sliznice nosohltanu, mandlí nebo tenké střevo → uzliny → primární virémie→ do různých orgánů, množí se → sekundární virémie;
  • nejvýraznější patogenní vlastnost – neurotropnost (hlavně polioviry);
  • myotropnost (coxsackie) – myozitidy, dermotropnost;
  • nákaza může být zastavena na různé úrovni imunitou – často hned v místě prvního pomnožení,
  • po nákaze se rozvíjí dlouhodobá imunita;
  • klinické projevy velmi pestré, cca 90 % je inaparentních;
  • týž sérotyp může u různých jedinců vyvolat úplně jiné symptomy (ECHO9 může vyvolat u jednoho horečku, u druhého serózní meningitidu a u dalšího exantém);
  • EV 70 patří k původcům akutní hemorhagické konjunktivitidy[2]
  • EV 71 patří k původcům aseptických meningitid, encefalitid, polyneuritid a respiračních onemocnění[3]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. MAREK, Bednář. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. Marvil, 1999. s. 432. 
  2. MAREK, Bednář. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. Marvil, 1999. s. 436. 
  3. MAREK, Bednář. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. Marvil, 1999. s. 436.