Původci infekcí krevního řečiště a septické stavy: metody průkazu původců onemocnění, vhodné klinické vzorky k průkazu agens, terapie

Z WikiSkript

Infekce krevního řečiště jsou stavy, kdy je v krevním řečišti přítomno mikrobiální agens, které způsobuje infekci. Do infekcí krevního řečiště patří sepse, septický šok a infekce srdce (infekční endokarditida, myokarditida, perikarditida). Samotná přítomnost bakterie, viru, mikromycety nebo parazita se nazývá bakteriémie, virémie, fungémie, parazitémie.

Bakteriémie znamená přítomnost bakterií v krvi (klidně i bez patofyziologických příznaků). Často se jedná o přechodný a bezpříznakový stav. Pokud dojde k silné interakci bakterií s imunitním systémem, tak může vzniknout systémová zánětlivá odpověď.

SIRS = syndrom systémové zánětlivé reakce (systemic inflammatory response syndrome)[upravit | editovat zdroj]

SIRS je akutní generalizovaná zánětlivá odpověď v celém organismu. V případě SIRS zánět ztrácí svůj obranný význam a mění se na deregulovaný proces, který organismu škodí. SIRS je stav, který je určen na základě klinických a laboratorních kritérií. Mezi hlavní kritéria patří: teplota > 38°C nebo < 36°C, tepová frekvence > 90/min, dechová frekvence > 20/min, změna počtu leukocytů. Etiologie může být infekční (septický SIRS) i neinfekční (neseptický SIRS, př. otravy, mnohočetné poranění, popáleniny).

Sepse je život ohrožující orgánová dysfunkce způsobená dysregulovanou odpovědí na infekci. Sepse může vést k septickému šoku, multiorgánové dysfunkci, selhání i smrti. Klinický obraz sepse: horečka nebo hypotermie, hypotenze, tachykardie, nálezy na kůži (petechie až ekchymózy), šelesty na srdci (projevující se hyperkinetická cirkulace), poruchy vědomí, nálezy na končetinách – septické artritidy, flebitidy, erysipel, rané infekce atd.

Septický šok je sepse s cirkulačními, buněčnými a metabolickými abnormalitami zvyšující smrtnost. Diagnostika sepse: odběr hemokultury a kultivace, krevní obraz, biochemie – zánětlivé ukazatele (CRP, prokalcitonin), zjištění infekčních ložisek (nález potenciálního zdroje septického stavu), RTG, ORL vyšetření, sono břicha, CT, neurologické vyšetření. Léčba sepse: volumoterapie, oxygenoterapie, oběhová podpora, monitorace, antibiotika, chirurgické řešení u infekčních ložisek charakteru abscesu, kortikosteroidy v úvodní fázi septického šoku, úprava glykémie.

Endokarditida způsobená Haemophilus parainfluenzae
Komplikace sepse[upravit | editovat zdroj]
  • MODS = syndrom multiorgánové dysfunkce
    • tělo nedokáže zajistit homeostázu bez zevní intervence
    • je přítomno akutní selhávání alespoň dvou orgánových systémů (kardiovaskulární systém, GIT, plíce, ledviny, játra)
    • je spojeno s ARDS (akutní respirační tíseň), AKI (akutní selhání ledvin), poškození jater a CNS
  • DIC = diseminovaná intravaskulární koagulopatie
    • životu nebezpečný stav, pro který je charakteristický vznik mnohočetných krevních sraženin v cévách
    • může vést k těžkému poškození orgánů a selhání jejich funkce jako následek ucpání cév
    • postižená mohou být například játra, ledviny, plíce
    • dochází k ischemii tkání a poté k těžkému a obtížně zastavitelnému krvácení
    • diseminovaná intravaskulární koagulace může vzniknout jako komplikace při šoku, operace, porodu či u nádorů

Rozdělení infekcí krevního řečiště[upravit | editovat zdroj]

Candida albicans

Primární infekce[upravit | editovat zdroj]

Streptococcus pyogenes

Primární infekce znamená, že infekční agens sídlí přímo v krevním řečišti.

Nejčastější je tzv. katétrová sepse. Hlavními původci této infekce jsou koaguláza-negativní stafylokoky, kandidy, Staphylococcus aureus a enterobakterie. Při terapii vždy vyndáme infikovaný katétr a zavedeme nový a sterilní. Bakterie vytváří na katetru biofilm, který brání účinku ATB. Infekci také napomáhá stagnace tekutiny v lumen katetru. Nejvíce nebezpečné jsou žíly – v. femoralis, v. jugularis interna. Nejbezpečnější místo je asi v. subclavia, jelikož poměrně velká část jde podkožím.

Patogeneze katétrové sepse:

  • intraluminální cesta – přes vstup infuzní linky
  • extraluminální cesta – kontaminace místa vpichu – velký význam má dezinfekce!
  • endogenní kolonizace – příprava roztoku

Mezi další primární infekce patří infekční endokarditida, tromboflebitida, infekce velkých cév, aneuryzmat či cévních náhrad. Mezi nejčastější původce patří Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes, viridující streptokoky, enterokoky, kandidy, pseudomonády, salmonely, atd.

Sekundární infekce[upravit | editovat zdroj]

V případě sekundární infekce je zdroj infekce mimo krev, agens se následně dostane sekundárně do krve. Mezi hlavní původce sekundární infekce patří:

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. ISBN 978-80-7387-928-0.
  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Pavel DUŠEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Původci_infekcí_krevního_řečiště_a_septické_stavy:_metody_průkazu_původců_onemocnění,_vhodné_klinické_vzorky_k_průkazu_agens,_terapie&oldid=456861“