Portál:Otázky z patologie (1. LF UK, VL)/39. Otázka
 | 39. Otázka | |||
| Regenerace a reparace | ||||
| Otázky z patologie (1. LF UK, VL) | ||||
| ⏪️ ⏩️ | ||||
Regenerace
Definice: obnova zaniklé tkáně tkání novou, funkčně i morfologicky rovnocennou
Podle schopnosti regenerace dělíme tkáně na:
1. permanentní, neschopné regenerace (kardiomyocyty, neurony, buňky čočky) – jejich poškození a neschopnost regenerace (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda) jsou nejčastější příčinou smrti
2. stabilní, známky mitotické aktivity vykazuje méně než 1,5 % buněk, s omezenou regenerační schopností, jejich regenerace se zrychluje při poškození (játra, ledviny, endotelie, fibroblasty, hladká svalovina)
- žlázové epitely − játra, výstelka tubulů ledviny, regenerují dlouho a jen za určitých podmínek
3. labilní, neustále regenerující - více jak 1,5 % buněk vykazuje mitotickou aktivitu (krvetvorná kostní dřeň, povrchový epitel – kůže, urogenitální trakt, rohovka a střevní sliznice atd.), jejich neustálá obnova je pro život nezbytná
- regenerace krycích epitelů − reepitelizací z kambiové vrstvy nebo z okolí, při hlubším defektu se nejdříve tvoří granulační tkáň
- výjimkou je střevo: i hlubší defekt se hojí pouze reepitelizací, protože kambiová vrstva (Lieberkühnovy krypty) je hodně hluboko a obvykle část zůstane zachovalá, proto po např. zánětu nezůstávají ve střevě jizvy
- adnexa neregenerují, proto je jizva suchá, bez chlupů
- epitel dutiny ústní regeneruje rychle (když se něco nehojí, je to buď nádor, nebo má pacient poruchu imunity)
Nutnými podmínkami regenerace epitelu jsou:
- neporušená bazální membrána nebo soustava retikulárních vláken jako vodítek růstu
- zachování kambiové vrstvy (např. stratum basale epidermis, buňky periportálních polí jaterních lalůčků)
Regenerovaný epitel je v časném stadiu regenerace tvořen nepravidelnými buňkami s bazofilní cytoplasmou a častými jadernými odchylkami (polymorfie jader, mitózy, vícejadernost…).
Hlavními podněty k regeneraci jsou zřejmě dány poklesem inhibitorů růstu (tzv. chalony) a ztrátou kontaktní inhibice růstu. Rozsah regerenace má určité hranice – např. při rozsáhlém defektu epidermis předstihne epitelizaci tvorba vazivové granulační tkáně a tak ke zhojení defektu je nutné přesazovat „sazenice“ epidermis, aby sloužily jako epitelizační centra.
Reparace
Definice: méně hodnotná náhrada ztracené tkáně, většinou vazivem (týká se např. hojení rány, zlomenin, organizace hematomu, trombu, nekrózy, vhojování cizorodého materiálu)
- Hojení rány per primam − hojení bez infekce, bez větší zánětlivé reakce, čisté řezné rány (chirurgický řez-ostré okraje těsně přiléhají na sebe a jsou pevně sešity stehy).
- Hojení per sekundam − rozsáhlé rány, vředovité defekty, infekce, ztrátová poranění, hematom nebo zbytky nekrotické tkáně v ráně. Hojí se déle, s výraznější zánětlivou reakcí, hodně granulační tkáně je spojeno se vznikem rozsáhlejších jizev (kontrakce rozsáhlé jizvy za účasti myofibroblastů pak může způsobit deformaci jizvy i okolní tkáně)
- Organizace hematomu − do fibrinu vrůstá granulační tkáň, výsledkem je jizva a hemosiderinová pigmentace. V mozku a pankreatu hematom zkapalní, výsledkem je posthemoragická pseudocysta.
- Organizace trombu − do fibrinu vrůstá granulační tkáň, výsledkem je vazivové ztluštění intimy nebo vazivový můstek.
- Hojení zlomeniny − hematom, granulační tkáň, vazivový svalek, který se změní v primitivní kostěný svalek. Remodelací vznikne definitivní kostěný svalek.
- Hojení defektů mozkové tkáně a nervů - menší defekty mozkové tkáně se hojí gliální jizvou, vetší pak postmalatickou pseudocystou, u periferních nervů je za příznivých podmínek (spojení pahýlů) možná regenerace a obnova funkce
- Vhojování cizích těles − když je těleso infikované, vyhnisá. Když je sterilní, kolem se vytvoří specifická granulační tkáň – Schlofferův tumor.
Kostěný svalek hojící se zlomeniny
