Vrozené vývojové vady
Vrozené vývojové vady jsou odchylky od normálního prenatálního vývoje lidského jedince. Jedná se o takové odchylky, které překračují míru variability běžnou v populaci jsou pro svého nositele patologické. Vrozená vada může narušovat jak normální strukturu tkání a orgánů, tak jejich funkci. Vzniká na základě abnormálního ontogenetického vývoje, zapříčiněného genetickými faktory, faktory vnějšího prostředí či oběma skupinami faktorů.
Klinická závažnost vrozených vad je různá – od nevýznamných kosmetických odchylek po vady letální, které způsobí smrt svého nositele ještě in-utero nebo krátce po narození.
Vývojové vady mají vlastní kategorii v MKN-10.
Obsah
Historie[upravit | editovat zdroj]
Vrozená vývojová vada je fenomén, který lidstvo provází již od jeho počátků. Kosterní nálezy nám přinášejí svědectví o výskytu strukturních vrozených vad z dob, kdy o nějakém průmyslovém znečištění prostředí nemohla být ani řeč. Na vrozené vývojové vady je tak třeba pohlížet jako na nežádoucí, ovšem přirozeně se vyskytující abnormality ve vývoji lidského jedince.
Již z období starověku a středověku se zachovaly některé zápisy o jedincích s vrozenou vadou a jejich často neradostném osudu. Známý je příklad řeckého státu Sparty, kde byla oficiálně prováděna infanticida postižených jedinců. Šlo vlastně o negativní eugenická opatření v praxi; kromě Sparty je aplikovaly i jiné starověké státy. Ve středověké Evropě byly vrozené vady často vysvětlovány působením démonických sil, což někdy mívalo neblahé následky nejen pro postižené dítě, ale i pro jeho matku. V novověku se s rozvojem lékařských věd (zejména embryologie) pohled na příčiny a důsledky vrozených vad začal zásadně měnit.
Ve dvacátém století pak byla u řady vrozených vad objasněna příčina a identifikovány obecné rizikové faktory. Downův syndrom byl popsán anglickým pediatrem Johnem Langdonem Downem již v roce 1866, ovšem teprve v roce 1959 francouzský genetik a pediatr Jérôme Lejeune identifikoval jako příčinu tohoto syndromu nadpočetný chromozom 21. Do historie výzkumu vrozených vad i celé moderní medicíny se zapsala nechvalně známá "thalidomidová aféra". V souvislosti s užíváním thalidomidu (původně přímo doporučeného na ranní nevolnosti, bolesti hlavy apod.) těhotnými ženami se na přelomu 50. a 60. let 20. století po celém světě narodilo minimálně 6000 dětí s vážnými vrozenými vadami (převážně vady končetin, typicky typu fokomelie – v rámci tzv. thalidomidového syndromu). Díky prudkému rozvoji genetiky a mapování lidského genomu byla do dnešního dne objevena řada genů způsobujících monogenně podmíněné vrozené vady (jako je například achondroplazie).
Témata vrozených vývojových vad, jejich prenatální diagnostiky a celkového přístupu k narozeným i nenarozeným postiženým jedincům jsou i dnes velmi problematická, nejen z pohledu lékařského a sociálního, ale zvláště etického.
Rozdělení vrozených vad[upravit | editovat zdroj]
Podle mechanismu vzniku můžeme vrozené vady rozdělit do 4 skupin:
- Malformace: jsou způsobeny abnormálním vývojem orgánu/tkáně, přičemž tento vývoj byl abnormální od samého začátku.
- Disrupce: jsou způsobeny patologickým procesem, který naruší vývoj orgánu/tkáně, přičemž tento vývoj byl původně normální.
- Deformace: jsou způsobeny zásahem abnormální síly (fyzického charakteru), která poškodí doposud zdravý orgán/tkáň.
- Dysplasie: jsou způsobeny abnormálním uspořádáním buněk, formujících příslušný orgán /tkáň.
Podle četnosti a komplexnosti můžeme vrozené vady rozdělit do dalších 4 skupin:
- Isolované vady: jsou vady, které nejsou asociované s dalším vadami či anomáliemi (příkladem budiž isolovaná polydaktylie).
- Sekvence: jsou mnohočetné vady, které vznikají jako následek patologické kaskády dějů, zapříčiněné primárním patologickým zásahem (příkladem budiž sekvence Potterové neboli tzv. oligohydramniální sekvence).
- Asociace: určité typy vrozených vad mají tendenci vyvíjet se spolu s jinými typickými vadami – tedy v asociaci (příkladem budiž VACTERL/VATER asociace z angl. vertebral defects, anal atresia, cardiac defects, tracheo-esophageal fistula, renal anomalies, and limb abnormalities).
- Syndrom: je komplex fenotypových vlastností (anomálií), které jsou typické pro definovanou klinickou diagnózu (příkladem budiž Downův syndrom).
Příčiny vrozených vad[upravit | editovat zdroj]
Příčiny vrozených vývojových vad mohou být různé. Obecně lze říci, že na abnormálním prenatálním vývoji a na vzniku vrozené vývojové vady se mohou podílet faktory genetické, faktory zevního prostředí a kombinace obou skupin faktorů. Přesná příčina mnoha typů vrozených vad zůstává i dnes neznámá.
Genetické příčiny[upravit | editovat zdroj]
- Chromozomální aberace představují specifickou skupinu diagnóz, která je v rámci MKN-10 klasifikace řazena k vrozeným vývojovým vadám. Jsou zapříčiněny strukturálními či numerickými odchylkami v karyotypu a často se projevují komplexně – jako syndromy (například syndrom Downův, Edwardův, Patauův, Turnerův atd.).
- Monogenně podmíněné vrozené vady jsou způsobené mutací v jednom genu. Patří sem například některé významné vrozené vady skeletu a pojiva jako je například achondroplasie či Marfanův syndrom. Určitou výhodou je v tomto případě možnost cílené molekulárně-genetické diagnostiky za účelem ověření diagnózy (a to i v rámci prenatální diagnostiky).
- Multifaktoriálně podmíněné vrozené vady představují velmi rozsáhlou skupinu, která etiologicky stojí na rozhraní mezi vadami podmíněnými geneticky a vadami podmíněnými faktory zevního prostředí. V případě multifaktoriálně podmíněných vrozených vývojových vad se totiž uplatňují obě skupiny faktorů.
Vnější faktory[upravit | editovat zdroj]

Vnější faktory, které jsou schopné zapříčinit vznik vrozené vývojové vady, nebo riziko takovéto vady významným způsobem zvyšují, obecně označujeme jako teratogeny. Podobně jako mutageny, můžeme i teratogeny rozdělit na tři hlavní skupiny:
Teratogeny biologické povahy[upravit | editovat zdroj]
Patří sem zejména různí původci infekčních onemocnění. Mezi prokázané teratogeny patří viry (Rubivirus (zarděnky), Cytomegalovirus, Herpesviry, Parvovirus B-19, virus chřípky, HIV aj.), bakterie (Treponema pallidum (syfilis)), ale i například prvok Toxoplasma gondii (toxoplasmosa).
Nebezpečné mohou být i jiné choroby matky – například diabetes mellitus, fenylketonurie, myasthenia gravis a další.
Teratogeny chemické povahy[upravit | editovat zdroj]
Mezi teratogeny chemické povahy patří řada chemických látek užívaných v průmyslu či zemědělství (organická rozpouštědla, polychlorované bifenyly, těžké kovy atd.). Významnou skupinou jsou léčiva a léčivé přípravky. Mezi významné teratogeny patří cytostatika (např. již nepoužívaný Aminopterin), dále některá antibiotika (zejména tetracykliny), antiepileptika (fenytoin, valproát), lithium, warfarin, thalidomid, ACE-inhibitory, látky steroidní povahy, retinoidy atd. Významným teratogenem je rovněž alkohol (etylalkohol, jehož abúzus v těhotenství způsobuje fetální alkoholový syndrom) a některé další drogy (pervitin aj.)
Teratogeny fyzikální povahy[upravit | editovat zdroj]
Do této skupiny patří hlavně různé typy ionizujícího záření (RTG záření, gama-záření atd.), dále i vysoká teplota a mechanické teratogeny (např. amputace končetin amniovými pruhy).
Prenatální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Prenatální diagnostika zahrnuje soubor postupů a metod využívaných v diagnostice u dosud nenarozeného lidského jedince. Vývojové vady jsou zřejmě nejvýznamnější skupinou diagnóz, které lze prenatálně diagnostikovat. Užívané metody a postupy se nejčastěji dělí do dvou skupin:
Neinvazivní prenatální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Patří sem neinvazivní metody, používané zejména v screeningových programech. Příslušné metody jsou pro matku i plod vesměs bezpečné a nezatěžující. V prvé řadě jde o biochemické vyšetření specifických markerů (podle načasování a použitých markerů rozlišujeme prvotrimestrální a druhotrimestrální screening), které je vlastně vyšetřením semi-invazivním (vyžaduje odběr periferní krve matky). Dále jde o ultrazvukové vyšetření, které lze provádět jako součást screenignu vrozených vývojových vad (kombinovaný screening prvního trimestru) nebo i cíleně (například cílené fetální echokardiografické vyšetření při podezření na vývojové vady srdce).
Invazivní prenatální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Tyto metody jsou používány cíleně, při zvýšeném riziku určité vrozené vady. Metody jsou invazivní, jsou tedy pro matku i plod relativně rizikovější. Mezi nejčastěji prováděné metody patří amniocentéza, odběr choriových klků a kordocentéza. Pomocí těchto metod je možné získat vzorek tkáně plodu k cytogenetickému či molekulárně-genetickému vyšetření. Z historických důvodů je možné zmínit fetoskopii, při které lze plod v děloze přímo prohlédnout (dnes se již fetoskopie prakticky vůbec nevyužívá).
Hlavní úkoly[upravit | editovat zdroj]
Časná diagnostika vývojových vad v prenatálním období je nesmírně důležitá. U řady vrozených vývojových vad je možné upravit prenatální, perinatální i postnatální péči takovým způsobem, že je do velké míry eliminován negativní vliv příslušné vady (například porod císařským řezem, možnost časné chirurgické korekce závažných srdečních vad apod.). Vzácně je možná i prenatální terapie plodu (například u obstrukčních vývojových vad močového systému). V případě závažných či se životem neslučitelných vývojových vad je v řadě zemí světa v souladu s platnou legislativou možné těhotenství předčasně ukončit a plod tak usmrtit (v České republice je v současné době legální umělé ukončení těhotenství z genetických důvodů do 24. týdne těhotenství).
Příklady vrozených vad[upravit | editovat zdroj]
Vrozené vady podle orgánových soustav[upravit | editovat zdroj]
- Vrozené vady nervové soustavy.
- Vrozené vady dýchací soustavy.
- Vrozené srdeční vady.
- Vrozené vady gastrointestinálního traktu.
- Vrozené vady vylučovací soustavy.
- Vrozené vady pohlavních orgánů.
- Vrozené vady končetin.
Chromozomální aberace[upravit | editovat zdroj]

Monitorovací systémy[upravit | editovat zdroj]
Obor, který se zabývá výskytem vrozených vad v populaci a jeho trendy, se nazývá populační teratologie. V druhé polovině dvacátého století začaly vznikat první epidemiologické programy, zaměřené na monitorování výskytu vrozených vad v populaci. Byla to i nechvalně známá thalidomidová aféra, která upozornila na potřebu takového monitorování, které je schopné rychle zaznamenat změny v incidenci vrozených vad. První registry vznikaly většinou ve větších nemocničních zařízeních nebo v rámci některých univerzit. Objevily se i první populační registry – tedy registry, které pokrývaly celé území příslušného státu. Jedním z prvních států s celoplošnou registrací vrozených vad bylo i Československo. Povinná, celoplošná a pravidelná registrace zde byla zahájena k 1. 1. 1964. Během více jak padesátileté historie prošla registrace vrozených vad v České republice řadou metodických změn. Díky zapojení Národního registru vrozených vad České republiky do mezinárodních struktur, jsou tato data dostupná i v mezinárodním srovnání.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ŠÍPEK, Antonín, et al. Vrozené vývojové vady [online]. ©2008-2010. [cit. 2009-06-03]. <http://www.vrozene-vady.cz/>.
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- MKN-10 klasifikace: VROZENÉ VADY‚ DEFORMACE A CHROMOZOMÁLNÍ ABNORMALITY (Q00–Q99)
- Národní registr vrozených vad (Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky)
- ICBDSR (International Clearinghouse for Birth Defects Surveillance and Research)
- EUROCAT (European Surveillance of Congenital Anomalies)