Portál:Otázky z patologie (1. LF UK, VL)/25. Otázka


			25. Otázka
			Krystaly a konkrementy
			Otázky z patologie (1. LF UK, VL)
			Předchozí • Další

Krystaly

[ upravit vložený článek

]

Krystaly jsou pevná tuhá tělíska, vyskytující se buď volně ve tkáních nebo jako složky kamenů.

Příklady krystalů

Krystaly kyseliny močové

Jsou jehlicovitého tvaru. Nacházejí se nejčastěji v malých kloubech (kloubní chrupavky a synoviální membrány) a v podkoží při dně (arthritis uratica) a v renální papile při acidurickém infarktu ledviny. Krystalky mohou být uložené extracelulárně nebo intracelulárně (v makrofázích).

Zdrojem kyseliny močové je jednak její endogenní tvorba (biodegradací purinů), jednak exogenní přívod potravou (nukleoproteiny). Při zvýšené tvorbě nebo sníženém vylučování vzniká hyperurikémie, jež je vlastní příčinou dny. Její fyziologická plazmatická koncentrace (urikémie) činí:

u mužů 220–420 μmol/l
u žen 140–340 μmol/l

V těle se v závislosti na pH vyskytuje jako špatně rozpustná kyselina močová nebo jako její sodná sůl (urát sodný). Například v plasmě při pH = 7,4 je v podobě asi dvacetkrát rozpustnějšího urátu, v moči při pH pod 5,8 je v podobě méně rozpustné kyseliny.

Podrobnější informace naleznete na stránce Artritis uratica.

Cholesterolové krystaly

Mají podobu buď kosočtvrerečných destiček nebo oboustranně zašpičatělých jehlic. Nalézáme je například:

při intersticiální (extracelulární) steatóze
v aterosklerotickém plátu
v pozánětlivém pseudoxantomu
i intracelulárně v hepatocytech při cholestáze

Charcot-Leydenovy krystaly

Astma bronchiale − uprostřed preparátu v lumen patrný Charcot-Leydenov krystal vzniklý rozpadem eosinofilů

Mají tvar šestibokých jehlic. Barví se silně eosinofilně. Jsou zřejmě bílkovinné povahy. Vznikají všude tam, kde dochází ke zvýšenému rozpadu eozinofilů (místa alergického zánětu, v okolí parazitů).

Krystaly hlenových látek

Nalézají se v místech zmnožení hlenů (hlenová dystrofie):

ganglion – dutinka vyplněná hlenem
myxom – nádor hlenovitého mezenchymu
paranazální dutiny apod.

Barví se výrazně eozinofilně.

Krystaly paraproteinů

Krystal tvořen Bence-Jonesovým proteinem

Paraproteiny jsou plazmatické bílkoviny, které se v plazmě za normálních okolností nevyskytují. Jejich podkladem jsou imunoglobulinové řetězce. Krystalky paraproteinů se ukládají v ledvinách v lumen tubulů i v buňkách, které tubuly vystýlají. Nejčastěji vznikají při plazmocytárním myelomu.

Rozlišujeme několik typů paraproteinových krystalů:

Bence-Jonesova bílkovina – skládá se z lehkých imunoglobulinových řetězců a vylučuje se močí
kryoglobuliny – jsou charakteristické tím, že za chladu krystalizují (mohou blokovat např. krevní průtok končetinou)

Cystinové krystaly

Vyskytují se při cystinóze (dědičné onemocnění, charakterisované ukládáním krystalků cystinu buňkách monocyto-makrofágového systému). Vyskytují se v kostní dřeni, játrech, slezině, lymfatických uzlinách, ledvinách, rohovce a jinde. Nejzávažnější je ukládání v ledvinách, vedoucí až k renálnímu selhání.

Cystinurie je porucha transportu cystinu, lysinu, argininu a ornitinu, při níž vznikají a v ledvinách se ukládají cystinové kameny.

Oxalátové krystaly

Kalcium oxalátové krystaly v moči

Vyskytují se hlavně v intersticiu ledvin a myokardu při oxalóze, která může být:

primární – vrozená porucha, při které se zvyšuje tvorba oxalátů, krystaly se při ní vyskytují i v kostní dřeni
sekundární – navazuje na postižení ledvin z jiných příčin (například toxické poškození, otrava etylénglykolem)

Krystaly kalcitu (vápence – CaCO₃)

Vznikají v dlouhodobě hypoxické, namáhané, nebo porušené tkáni. Typické je ukládání do specifické granulační tkáně při TBC a zvláště sarkoidóze.

Konkrementy

[ upravit vložený článek

]

Cholelitiáza

Konkrementy jsou pevné útvary („kameny“) vznikající v orgánových vývodech, zejména v místech jejich rozšíření (žlučník, pánvička ledvinná, močový měchýř aj.). Konkrementy se mohou v organismu vyskytovat v různém počtu (jednotlivě, mnohočetně). Jejich velikost může být v rozsahu zrnka písku až předmětu několikacentimetrové velikosti. Jejich chemické složení je závislé na místě kde vznikají.

Litiáza je definována přítomností kamenů v organismu. Je známo několik typů litiáz dle místa kde se konkrementy vyskytují.

Pravé konkrementy

Sialolitiáza

Cholelithiasis (žlučové kameny) – cholecystolithiasis + choledocholithiasis – postihuje hlavně ženy;
Choledocholithiasis – vývodné cesty žlučové (v ductus choledochus);
Nephrolithiasa – v pánvičce ledvinné;
Urolithiasis (močové kameny) – pyelolithiasis + ureterolithiasis + urocystolithiasis – především u mužů;
Pancreatolithiasa – vývodní cesty slinivky břišní;
Sialolithiasis – slinivka břišní, slinné žlázy;
Prostatolithiasa – prostata.

Tvar konkrementu bývá kulovitý nebo elipsovitý, je-li uložen volně. Pokud útvar zcela vyplňuje dutinu, v níž vznikl, kopíruje také její tvar. Vyskytuje-li se v jedné dutině více kamenů tlačících na sebe plochami v kontaktu, dojde k oploštění kamenů, vzniku tzv. facetovaných konkrementů.

Složení močových kamenů

Uricit – kyselina močová,
whewellit – šťavelan vápenatý·H₂O,
weddellit – šťavelan vápenatý·2H₂O,
apatit – fosforečnan vápenatý,
dahllit – karbonátapatit,
brushit – hydrofosforečnan vápenatý·2H₂O,
struvit – fosforečnan hořečnato-amonný·6H₂O^[1].

Nepravé konkrementy

Koprolit

Zahuštěný obsah:
- koprolith – střevo, zejména apendix a divertikly;
- corpora amylacea – prostata, plíce, mozek – koncentricky vrstvená tělíska (jódem se barví modrozeleně, podobně jako škrob, PAS+), vznikají kondenzací bílkovin z prostatického sekretu na povrchu odloupaných epitelií.

Cizí tělesa:
- broncholith – bronchus;
- rhinolith – nosní dutina;
- flebolith – kalcifikovaný trombus;
- trichobezoár – žaludek, ze spolykaných vlasů.

Mikroskopické zvápenatění cév:
- psammomatosní tělíska (kalkosferity, dystrofické zvápenatění).

Vznik konkrementů a jeho příčiny

Látka, z níž je konkrement složen, se označuje jako kamenotvorná.
Za normálních podmínek je tato látka dispergována v roztoku a ochranný koloid brání precipitaci.
Při kondenzaci koloidu dochází k přesycení roztoku a kamenotvorná látka precipituje z roztoku za vzniku konkrementu.
Ke kondenzaci koloidu dochází na jakékoli smáčivé ploše (normální sliznice vývodných cest se považuje za nesmáčitelnou) – např. cizí těleso, nekrotická tkáň, odloupané epitelie, koagulum, shluk bakterií či vajíčka parazitů atd.
Sám vytvořený konkrement pak představuje smáčivý povrch a na jeho povrchu se usazují další vrstvy, čímž se konkrement zvětšuje.

Příčiny vzniku konkrementů

Zvýšená koncentrace kamenotvorné látky (diatézové konkrementy);
porucha koloidního prostředí (zánětlivé konkrementy);
změna pH prostředí.

Zvýšení koncentrace kamenotvorné látky

Zvýšení koncentrace látky indukující tvorbu kamenů je způsobeno většinou endogenně (poruchami metabolismu – diatézy), ale mohou se účastnit i faktory exogenní (dehydratace se zahuštěním moči při urolitiáze, strava s nadbytkem cholesterolu při cholelitiáze, zvýšená tvorba bilirubinu při hemolýze).

Cholelithiasis – cholesterolové a pigmentové (černé a hnědé) kameny.
Urolithiasis – konkrementy oxalátové, urátové, xanthinové, cystinové, fosfátové, kalciové.

Porucha koloidního prostředí

Vzniká při zánětu buď smísením koloidu s exsudátem nebo vlivem odloupaných epitelií, bakteriálních kolonií, nekrotické tkáně apod., jež představují smáčivý povrch.

Smíšené kameny ve žlučníku.

Změna pH prostředí

Dochází při ní ke změně rozpustnosti kamenotvorných látek.
Nejčastěji při urolitiáze, způsobené ascendentní infekcí bakteriemi (zvl. rod Proteus), štěpícími močovinu za vzniku amoniaku (alkalizace prostředí – zvýšení rozpustnosti urátů, snížení rozpustnosti solí kalcia – v zánětlivě změněných močových cestách jsou konkrementy složené z fosforečnanu a uhličitanu vápenatého).
Často dochází naopak ke vzniku infekce v důsledku diatézové urolitiázy – pak se mohou vápenaté soli usazovat na jiná jádra (např. urátové) a vznikají kameny smíšené.

Komplikace konkrementů

Obecně se projevy a komplikace konkrementů v organismu označují jako litiáza.

ucpání dutiny, v níž vznikly – městnání obsahu (cholestáza, hydronefróza), možnost ascendentní infekce –hnisavá cholangiitis až jaterní absces při cholelitiáze, hnisavá pyelonefritida při urolitiáze,
tlaková nekrosa sliznice – časté jsou dekubity ve žlučníku a žlučových cestách, vznik vředu – perforace – vznik chemické peritonitidy, případně penetrace (průnik vazivovými adhezemi do okolních orgánů – žlučníkový kamének se může dostat do tenkého střeva, uvízne v ileocekálním ústí a způsobí ileus),
vznik koliky (renální kolika, žlučníková kolika, střevní kolika) – peristaltikou se mohou konkrementy dostat do úzkých vývodů a úplně je zablokovat. Kolika je záchvatovitá bolest, podmíněná střídáním kontrakce a relaxace hladké svaloviny, jejímž cílem je překonat překážku.

↑ BARTONÍČKOVÁ, K. Urolitiáza. Postgraduální medicína [online]. 2006, roč. -, vol. 2, s. -, dostupné také z <https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/urolitiaza-172263>.

[1] BARTONÍČKOVÁ, K. Urolitiáza. Postgraduální medicína [online]. 2006, roč. -, vol. 2, s. -, dostupné také z <https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/urolitiaza-172263>.

[1]