Funkce jater

Z WikiSkript

Játra mají velké množství funkcí, jejichž cílem je udržení homeostázy.

Metabolické funkce[upravit | editovat zdroj]

Funkce jater

Zahrnují biosyntézu tělu vlastních sloučenin, jejich ukládání, přeměnu a rozklad na molekuly schopné vyloučení.

Metabolismus sacharidů[upravit | editovat zdroj]

Jednou z nejdůležitějších funkcí jater je udržování stálé koncentrace glukózy v krvi. V hepatocytech proto při zvýšené glykémii dochází k syntéze glykogenu z glukózy procesem glykogeneze. V případě, že je koncentrace glukózy v krvi nižší, dochází k uvolňování glukózy z glykogenových zásob pomocí glykogenolýzy. Pokud již v buňce nejsou zásoby glykogenu, hepatocyty k syntéze glukózy využívají jiné substráty:

  • necukerné substráty (glycerol, laktát a glukogenní aminokyseliny – glukoneogeneze),
  • monosacharidy (fruktóza a galaktóza),
  • necukerné substráty (aminokyseliny).


Regulaci glukoneogeneze v játrech řídí hormony. Aktivuje ji kortisol, glukagon a adrenalin, inzulin ji naopak inhibuje. Hepatocyty mají zabudované v membráně transportéry nezávislé na inzulinu, zároveň obsahují enzym glukosa-6-fosfatázu (svaly tento enzym nemají), která umožní uvolnit glukózu z glukóza-6-fosfátu. Dochází zde i k metabolismu fruktózy a galaktózy.

Metabolismus aminokyselin a proteinů[upravit | editovat zdroj]

V játrech se odehrávají deaminace a transaminace aminokyselin. Při deaminaci se tělo zbavuje energeticky nevyužitelného dusíku. V játrech proto dochází k syntéze močoviny, která se poté vylučuje močí z organismu ven. Uhlíkové skelety aminokyselin jsou využity k syntéze glukózy a mastných kyselin. Játra syntetizují kromě močoviny většinu proteinů krevní plazmy, koagulačních faktorů a jsou hlavním místem syntézy purinových nukleotidů.

Metabolismus lipidů[upravit | editovat zdroj]

Mastné kyseliny se do jater transportují pomocí chylomiker nebo tvorbou komplexu albumin-mastná kyselina. Probíhá zde jejich β-oxidace, při zvýšené tvorbě acetyl-CoA dále ketogeneze. Vzniklé ketolátky játra nejsou schopná metabolizovat, jejich utilizace probíhá v extrahepatálních tkáních. Mezi další významné procesy patří syntéza mastných kyselin, syntéza triacylglycerolů a fosfolipidů. Ty se transportují pomocí lipoproteinových částic k ostatním tkáním těla. V játrech se syntetizuje cholesterol, zároveň se zde přeměňuje na žlučové kyseliny.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Metabolismus lipidů a lipoproteinů.

Termoregulační funkce[upravit | editovat zdroj]

Játra produkují velké množství tepla, což souvisí s jejich vysokou metabolickou aktivitou.

Skladovací funkce[upravit | editovat zdroj]

Játra mohou sloužit jako rezervoár krve. Krev z nich může být za určitých okolností (např. v případě cirkulační hypovolémie) vypuzena. Dále jsou v játrech uchovány:

  • glukóza (ve formě glykogenu),
  • kovy: železo (vázané na ferritin), měď, kobalt,
  • vitaminy: vitamin A – zásoba na 10 měsíců, vitamin D – 2–3 měsíce, vitamin B12 – několik let.[1]

Vylučovací funkce[upravit | editovat zdroj]

Například steroidní hormony a bilirubin jsou v játrech inaktivovány pomocí transformačních reakcí a převedeny na polárnější metabolity, které mohou být vyloučeny.

Sekreční funkce[upravit | editovat zdroj]

Metabolismus žlučových kyselin

Játra tvoří přibližně 500–1000 ml[2] žluči za den.

Žluč tvoří:

  • žlučové kyseliny a jejich soli (uplatňují se při emulgaci lipidů),
  • cholesterol,
  • fosfolipidy (zvyšují solubilizační schopnost žlučových kyselin),
  • bilirubin (degradační produkt hemu),
  • proteiny a minerální látky.

Syntetické funkce[upravit | editovat zdroj]

V játrech probíhá syntéza:

  1. glukózy (glukoneogeneze) a glykogenu (glykogeneze),
  2. ketolátek,
  3. mastných kyselin, cholesterolu, triacylglycerolů a fosfolipidů,
  4. močoviny,
  5. plazmatických bílkovin,
  6. fibrinogenu a koagulačních faktorů,
  7. angiotenzinogenu,
  8. somatomedinu,
  9. lipoproteinů typu VLDL a HDL,
  10. erytropoetinu – asi 10 % z celkové tvorby erytropoetinu vzniká v játrech[1] (zbytek v ledvinách).

Detoxikační a obranné funkce[upravit | editovat zdroj]

Metabolismus xenobiotik

Portální krví se do jater mohou dostat mikroorganismy, které prošly střevní bariérou, nebo různé toxické látky. Jaterní enzymy a fagocytující Kupfferovy buňky zabraňují jejich proniknutí do systémové cirkulace.

Enzymatické systémy jater odbourávají exogenní látky (xenobiotika) mezi které patří léky, přísady do potravin aj. Biotransformace těchto látek probíhá ve dvou fázích. V první fázi se látka přeměňuje pomocí oxidace, hydroxylace, redukce nebo hydrolýzy, ve druhé fázi dochází ke konjugaci s dalšími látkami (syntézy), a následně se vyloučí močí.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce biotransformace.

Další funkce[upravit | editovat zdroj]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
  2. MATOUŠ, Bohuslav. Základy lékařské chemie a biochemie. - vydání. Galén, 2010. 540 s. ISBN 9788072627028.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie. - vydání. Grada Publishing, a.s., 2011. 287 s. ISBN 9788024738178.
  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
  • KOOLMAN, Jan a Klaus-Heinrich RÖHM. Barevný atlas biochemie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 512 s. ISBN 978-80-247-2977-0.
  • MYSLIVEČEK, Jaromír a Stanislav TROJAN. Fyziologie do kapsy. 1. vydání. Praha : Triton, 2004. 466 s. Levou zadní; sv. 103. ISBN 80-7254-497-7.
  • TROJAN, Stanislav a Stanislav TROJAN, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.