Cyanóza (neonatologie)

Z WikiSkript

Centrální cyanóza je modravé zbarvení kůže, sliznic a jazyka, které je patrné při vzestupu hladiny odkysličeného hemoglobinu (deoxy Hb). Při vyšetření krevních plynů je nízký parciální tlak kyslíku (PaO2) a při měření pulzní oxymetrií je nízká saturace hemoglobinu kyslíkem (SaO2).[1]

cyanóza na koncích prstů
cyanóza na koncích prstů

Okysličený hemoglobin (oxy Hb) je jasně červený, zatímco deoxy Hb je tmavě modrý nebo nachový. Cyanóza závisí na absolutní koncentraci deoxy Hb, nikoli na poměru oxy Hb a deoxy Hb, proto je cyanóza u polycytemického novorozence patrná při vyšší SaO2 než u anemického novorozence. Novorozenci mají různý poměr fetálního a adultního hemoglobinu – u novorozence s větším podílem adultního hemoglobinu bude cyanóza patrná při vyšší SaO2 než u novorozence s větším podílem fetálního hemoglobinu.[2][1]

Periferní cyanóza je modravé zbarvení kůže, ale nikoli sliznic a jazyka. PaO2 bývá normální. Díky zhoršenému průtoku krve kapilárami dochází k vyšší extrakci kyslíku z hemoglobinu, a proto se zvyšuje hladina deoxy Hb na žilní straně kapilární sítě. Vazomotorická nestabilita a vazokonstrikce může být způsobena chladem, nízkým srdečním výdejem a polycytémií. Akrocyanóza (periferní cyanóza končetin) je poměrně častým nálezem u novorozenců. Bývá způsobena vazokonstrikcí při tranzientní hypotermii. Závažnou příčinou periferní cyanózy může být sepse.[1]

Diagnóza[upravit | editovat zdroj]

Anamnéza[upravit | editovat zdroj]

Fyzikální vyšetření[upravit | editovat zdroj]

  • určit, zda se jedná o centrální či periferní cyanózu
  • zkontrolovat životní funkce: známky dechové tísně (tachypnoe, zatahování, alární souhyb, grunting)
  • vyloučit klinické známky sepse: periferní cyanóza, AS, vzestup dechové frekvence, pokles krevního tlaku, vzestup/pokles tělesné teploty (dif. dg. syndrom hypoplastického levého srdce, kritická stenóza aorty, závažná koarktace aorty).
  • vyloučit atrézii choán (zavedení nazogastrické sondy)
  • zjistit, zda je přítomen systolický šelest (provází většinu cyanotických vrozených srdečních vad)
  • vyšetřit bříško (vpadlé bříško typické pro brániční kýlu)
  • neurologické poruchy spojené s nezralostí: apnoe, periodické dýchání
  • křeče[1]

Diferenciální diagnóza[upravit | editovat zdroj]

Porucha ventilace/perfuze[upravit | editovat zdroj]

Pravo-levý zkrat[upravit | editovat zdroj]

  • srdeční (5 T): Fallotova tetralogie, atrézie triukspidální chlopně, transpozice velkých arterií, totální anomální plicní žilní návrat, truncus arteriosus; dále atrézie plicnice, Ebsteinova anomálie (abnormální trikuspidální chlopeň), hypoplastické levé srdce;
  • velké cévy: perzistující plicní hypertenze novorozence;
  • plicní: plicní arteriovenózní malformace.

Alveolární hypoventilace[upravit | editovat zdroj]

Porucha difuze kyslíku[upravit | editovat zdroj]

  • edém plic: levostranné obstruktivní srdeční onemocnění (stenóza aorty), kardiomyopatie;
  • bronchopulmonální dysplazie, fibróza plic, plicní hypoplazie, vrozená brániční kýla.

Snížená afinita hemoglobinu ke kyslíku[upravit | editovat zdroj]

Zhoršené periferní prokrvení[upravit | editovat zdroj]

  • sepse, šok, polycytémie, hypotermie, hypoglykemie, nízký srdeční výdej (hypokalcemie, kardiomyopatie, atd.).[1][3]

Vyšetření[upravit | editovat zdroj]

  • krevní obraz a diferenciál: leukocytóza/leukopenie – sepse, hematokrit nad 65 % – polycytémie
  • glykemie
  • ABR: arteriální PaO2 k potvrzení centrální cyanózy; zvýšené PaCO2 – plicní či srdeční onemocnění, srdeční selhání; nízké pH – sepse, cirkulační šok, závažná hypoxemie; methemoglobinemie (pokles SaO2, normální PaO2, čokoládově hnědá krev)
  • hyperoxický test: podání 100% kyslíku po dobu minimálně 10 minut
    • PaO2 > 100 mmHg: pravděpodobně plicní původ
    • PaO2 < 70 mmHg, vzestup o < 30 mmHg nebo SaO2 nezměněna: pravděpodobně kardiální příčina (pravo-levý zkrat)
    • totální anomální plicní žilní návrat může odpovídat
    • plicní onemocnění s masivním nitroplicním zkratem nemusí odpovídat
  • pre- a postduktální měření PaO2 a SaO2
    • vyšší PaO2 (o 10-15 mmHg) v pravé radiální arterii než v umbilikální arterii – pravo-levý duktální zkrat (perzistující plicní hypertenze)
    • také lze porovnat SaO2 (signifikantní rozdíl je > 10=15 %)
  • RTG hrudníku: pneumotorax, plicní hypoplazie, brániční kýla, edém plic, plicní výpotek; kardiomegalie a cévní městnání při srdečním selhávání
    • typický tvar srdce při TOF, TGA, TAPVR
  • echokardiografie[1]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

  • monitorace životních funkcí
  • zajištění ventilace (oxygenoterapie, umělá plicní ventilace)
  • zajištění cévních vstupů (zavedení pupečních katetrů nebo kanylace periferní arterie a vény)
  • při podezření na sepsi odběr kultivací (hemokultura, moč) a antibiotická terapie širokospektrými antibiotiky
  • při podezření na kardiální příčinu podat prostaglandin E1, protože by se mohlo jednat o duktus dependentní vrozenou srdeční vadu[1]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h The University of British Columbia. Approach to neonatal cyanosis [online]. ©2011. [cit. 2012-07-21]. <http://ww12.learnpediatrics.com>.
  2. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2598396/
  3. TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook of Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 64-67. ISBN 978-0-19-856573-4.