Tyreotoxikóza

Z WikiSkript

(přesměrováno z Hyperthyreosa)

Thyreotoxický syndrom

Tyreotoxikóza je stav, kdy jsou tkáně vystaveny vysokým hladinám cirkulujících hormonů štítné žlázy. Nejčastější příčinou tyreotoxikózy je hypertyreóza[1]. V praxi jsou proto tyto dva termíny často zaměňovány.

Hypertyreóza je stav, při němž je zvýšená funkce štítné žlázy, což vede k nadměrně vysokým hladinám jejích hormonů. Tyreotoxikóza je klinický stav vzniklý na základě zvýšených hladin hormonů štítné žlázy.

Etiopatogeneze[upravit | editovat zdroj]

Hypertyreóza[upravit | editovat zdroj]

  • Nejčastější příčinou hypertyreózy je Gravesova-Basedowova nemoc. Dochází k tvorbě autoprotilátek proti receptorům pro TSH (TRAK), které stimulují tvorbu hormonů štítné žlázy[2].
  • Hyperfunkční struma;
  • Hyperfunkční adenom štítné žlázy – velmi vzácný;
  • Adenom hypofýzy sekretující TSH – velmi vzácný;
  • Zvýšená sekrece hCG – hCG i TSH patří mezi glykoproteinové hormony, jsou si z části podobné, vyšší koncentrace hCG může tedy způsobit zkříženou reaktivitu s TSH receptory, např. v těhotenství (nejvíc na konci 1. trimestru), hCG-produkující mola hydatidosa, nádory varlat.

Další příčiny[upravit | editovat zdroj]

  • Tyreoiditidy mohou způsobovat přechodnou tyreotoxikózu v důsledku porušení folikulů štítné žlázy zánětem a uvolněním uskladněných hormonů do krve. Většinou následuje k hypotyreóza. Např.: Hashimotova tyreoiditida, subakutní granulomatozní tyreoiditida, subakutní lymfocytární tyreoiditida.
  • Struma ovarii – teratom ovaria produkující tyreoidální hormony.
  • Thyreotoxicosis factitia – předávkování hormony štítné žlázy nebo přípravky s jódem (kontrastní látky, amiodaronMediately: amiodaron).

Tyreotoxikóza se vyskytuje asi u 8–10% pacientů s diabetem mellitem 1. typu. Významně totiž ovlivňuje metabolismus sacharidů, zejména vysokou aktivitou glukoneogeneze v játrech, rychlou evakuací žaludku a resorpcí živin z GITu.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Je dán hypermetabolickým stavem a aktivací sympatiku. Do klinického obrazu patří:

  • teplá, překrvená kůže, nadměrné pocení, intolerance tepla;
  • hubnutí, urychlení růstu;
  • hypermotilita GIT a průjem;
  • tachykardie, palpitace, systolická hypertenze, velká tlaková amplituda;
  • třes, zvýšená dráždivost;
  • tyreoidní myopatie – slabost proximálního svalstva končetin, až u 50 % nemocných;
  • exoftalmus (zírající výraz očí) – způsoben zmnožením pojivové tkáně vlivem autoimunitní stimulace[3];
  • difuzní struma;
  • nervozita, motorický neklid, poruchy koncentrace, výkyvy nálad;
  • Graefeho příznak: při pohledu dolů nesleduje víčko bulbus;
  • Stellwagův příznak: snížená frekvence mrkání;
  • Moebiův příznak: oslabená konvergence bulbů;[2]
  • Dalrymplův příznak: retrakce horního víčka;
  • Kocherův příznak: vzhled upřeného pohledu či zírání.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

V rámci diagnostiky je základem laboratorní vyšetření. U pacientů nacházíme:

  • zvýšený T3 a fT4 (volná forma tyroxinu, je biologicky aktivní a zodpovídá za tkáňové účinky hormonu);
  • snížený TSH;
  • protilátky proti TSH-receptorům (TRAK, TRAb, rTSH-ab), tyreoglobulinu, tyreoidální peroxidáze;
  • snížená sérová hladina cholesterolu.
  • Dále děláme ultrazvuk štítné žlázy. Stanovuje objem žlázy a hledáme případné ložiskové léze. V rámci diagnostiky ložiskových lézí (adenomů) lze provést scintigrafii.
  • V rámci vyšetření také stanovujeme kostní věk.[2]

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

V rámci diferenciální diagnostiky musíme odlišit:

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Iniciální léčba je útočná. Podáváme:

  • tyreostatika (blokují syntézu T3 a T4) - thiamazolMediately: thiamazol (Thyrozol), carbimazol nebo propylthiouracil;
  • betablokátory (upravují hyperkinetickou cirkulaci).

Definitivní léčba může mít více forem:

  • dlouhodobá léčba tyreostatiky;
  • (sub)totální tyreoidektomie (po opakovaných recidivách po vysazení tyreostatik);
  • radioablace štítné žlázy radiojódem (při KI chirurgické léčby, preferovaná v USA).

Po TTE (totální tyreoidektomii) či destrukci žlázy radioaktivním jódem pacient většinou postupně přechází do hypotyreózy s doživotní nutností substituční léčby levothyroxinem.

Novorozenecká hypertyreóza[upravit | editovat zdroj]

Novorozenecká hypertyreóza je vzácná život ohrožující porucha. Vzniká v důsledku transplacentárního přenosu mateřských protilátek proti TSH receptoru (TRAb, rTSH-ab) při známé nebo nerozpoznané tyreotoxikóze matky Graves-Basedowova typu. U plodu se rozvíjí intrauterinní růstová retardace, fetální tachykardie, urychlení kostního zrání, struma a exoftalmus. Pokud novorozenec není léčen múže dojít k metabolickému rozvratu či srdečnímu selhání. Nasazujeme konzervativní antityreoidální léčbu. Po dvou až třech měsících vymizí mateřské protilátky z cirkulace dítěte, proto můžeme postupně léčbu ukončovat.[3]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. HOLUB, V. Tyreotoxikóza. Postgraduální medicína [online]. 2003, roč. -, vol. -, s. -, dostupné také z <https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/tyreotoxikoza-153007>. 
  2. a b c MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 77-78. ISBN 978-80-247-2525-3.
  3. a b LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 187. ISBN 978-80-7262-772-1.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HAVRÁNEK, Jiří: Tyreotoxická krize.
  • KUMAR, Vinay. Robbins basic pathology. 8. vydání. Philadelphia : Saunders/Elsevier, 2007. ISBN 978-0-8089-2366-4.