Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/36. Otázka

			36. Otázka
			Stavba a vývoj zubů (nakreslit schéma)
			Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)

Zuby

Zuby (dentes) jsou složeny z tvrdých tkání, tvoří dva oblouky: arcus dentalis superior et inferior.

• Funkce: uchopování, dělení a rozmělňování potravy.
• Chrup člověka heterodontní = různě tvarované, funkčně specializované zuby.

Stavba zubu

Anatomická stavba zubu (dens)

1. corona dentis (korunka) – část vyčnívající z dásně, pokryta hladkou sklovinou (enamelum), rozlišujeme plochy – facies – podle zubu a polohy na něm:
   1. facies occlusalis – kousací plocha, u jednotlivých druhů zubů různý počet kousacích hrbolků – cuspides dentales (podle jejich počtu zuby bez hrbolů, zuby s jednoduchým hrotem, zuby s více hrbolky – dvou a vícehrbolkové),
   2. facies vestibularis – obrácená do vestibulum oris (tj. proti rtům a tvářím), patrná zvenčí,
   3. facies lingualis – přivrácená k jazyku,
   4. facies contactus – styčné plochy mezi sousedními zuby, při pořadí zubů zpředu dozadu se rozlišuje: facies mesialis (obrácená dopředu) a facies distalis (dozadu),
2. collum dentis (krček) – malý úsek mezi korunkou a kořenem, pokryt měkkými tkáněmi dásně, gingivodentální uzávěr (mezi epitelem dásně a zubem),
3. radix dentis (kořen) – část uložená v kostěném alveolu čelisti – připojen ozubicí (periodontium), jednoduchý / větvený (jedno- až tříkořenové zuby), zakončený hrotem – apex radicis dentis,
4. cavitas (cavum) dentis (dřeňová dutina) – rozšířená v korunce (cavitas coronalis) a zužuje se krčkem do kořenového kanálku (canalis radicis dentis) – ústí na hrotu jako foramen apicis dentis, v dřeňové dutině je obsažena pojivová zubní dřeň – pulpa dentis – s cévami a nervy (po jejím obvodu odontoblasty).

Anatomický popis zubu

Zuby dolního zubního oblouku

Cévy a nervy zubů

Tepny

Tepenné zásobení vytvářejí rr. dentales – vystupují z horní čelisti z arteria alveolaris superior posterior (větev arteria maxillaris) + arteriae alveolares superiores anteriores (z arteria infraorbitalis – větev arteria maxillaris), v dolní čelisti z arteria alveolaris inferior (větev arteria maxillaris).

Žíly

Žíly zubů se sbírají podél tepen do plexus pterygoideus + venae maxillares.

Mízní cévy

Mízní cévy z pulpy zubů dolní čelisti odcházejí kořenovým kanálkem a sbírají se do nodi lymphatici submandibulares, zpředu do nodi lymphatici submentales.

Nervy

Zuby horní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. maxillaris (2. větev trigeminu), v alveolech zubů je vytvořen plexus dentalis superior, z něhož odcházejí nervy dvěma (někdy třemi) cestami – z tuber maxillae nn. alveolares superiores posteriores a vstupují do hlavního kmenu n. maxillaris do fossa pterygopalatina, nn. alveolares superiores anteriores odvádějí senzitivitu z předních zubů a jdou maxillou do n. infraorbitalis, někdy jsou i nekonstatní nn. alveolares superiores medii.

Zuby dolní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. mandibularis (3. větev n. trigeminus), konkrétně jeho větve n. alveolaris inf.

Tkáně zubu

Enamelum (sklovina):

• kryje povrch korunky, nejtvrdší hmota v lid. těle,
• složení: prismata enameli (sklovinná prizmata) – vlnovitě probíhající sloupečky, sousední do sebe zapadají,
• povrch kryje cuticula enameli (Nasmythova membrána) – nezvápenatělý povrch sklovinné hmoty, ale po prořezání zubu rychle abraduje
• hranice skloviny proti dentinu jemně hrbolatá.

Dentinum (zubovina, dentin):

• hlavní hmota zubu, tvrdší než kost,
• vznik činností odontoblastů – naléhají na dentin z nitra dřeňové dutiny a vysílají do něj Tomesova vlákna – v kanálcích dentinu dosahují až k povrchu dentinudentinu,
• vstup nervových vláken z dřeňové dutiny, cévy chybí,
• Czermakovy lakuny (korunka), zrnitá vrstva Tomesova (hranice dentinu a cementu).

Cementum (cement):

• vláknitá kost spojená kolagenním vlákny s povrchem dentinu,
• pokrývá krček a kořen zubu,
• na krčku tenká, na kořenech tlustá vrstva,
• Sharpeyova vlákna – spojují cement s kostí zubního alveolu.

Pulpa dentis (dřeň zubní):

• měkká, růžová tkáň,
• složení: řídké vazivo s nervy, krevními a mízními cévami (vstupují a vystupují hrotovým otvorem),
• po obvodu dřeně vrstva odontoblastů,
• dřeňová dutina se zmenšuje tvorbou sekundárního dentinu.

Zub

Závěsný aparát zubu

Kořen zubu je upevněn v alveolu pomocí dentoalveolárního spojení – tvořeno systémem vaziva = periodontium (ozubice) – gomphosis, základem Sharpeyova vlákna (z kosti alveolu pronikají do cementu kořene a krčku), podle směru a funkce několik systémů vláken:

1. vlákna gingivální – ligamentum circulare – paprsčitě od krčku do vaziva dásně,
2. vlákna transseptální – ligamentum horizontale – propojují zubní řadu,
3. vlákna alveolární – od stěny alveolu k cementu zubu probíhají jako tři systémy:
   1. vlákna alveolárního hřebene – pokračování ligamentum circulare, paprsčitě napříč a šikmo sestupně od krčku na kost okraje alveolu,
   2. horizontální vlákna – v návaznosti na ligamentum horizontale vodorovně od okraje alveolu k začátku kořene,
   3. vlákna šikmá – ligamentum obliquum – nejvíc, ze stěny alveolu ke hrotu kořene, znemožňují vtlačování hrotu kořene do alveolu a převádějí kousací tlak na zub v tah za stěnu alveolu,
4. vlákna apikální – od hrotu kořene ke dnu alveolu, brání kývání zubu,

• mezi vlákny ještě propletena intersticiální spirálovitá vlákna – ligamentum tangentiale,
• fce systémů vláken: stabilizace zubu, převedení tlaku na zub v rovnoměrný tah na celou stěnu alveolu,
• periodontum – cévy a nervy oddělené z cév a nervů zubu, rovněž z alveolu,
• parodont = všechny tkáně a útvary kolem krčku a kořene,
• gingivodentální uzávěr.

Popis zubů

Lidský chrup vzniká ve 2 generacích zubů:

1. dentes decidui (zuby mléčné, dočasné) – 20 ks, v každé ½ horní a dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 stoličky,
2. dentes permanentes (zuby stálé) – 32 ks, v každé ½ horní a dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 zuby třenové, 3 stoličky.

Názvy zubů:

• řezáky – dentes incisivi ("I" u dospělého, "i" u dětského chrupu), špičáky – dentes canini (C,c), třenové zuby – dentes premolares (P), stoličky – dentes molares (M,m).

Vzorec chrupu

• viz dále.

Popis a rozlišení jednotlivých zubů definitivního chrupu:

• dentes incisivi (řezáky) – dlátovitá korunka (vpředu mírně konvexní), 1 kořen, horní řezáky širší korunky a kořeny ze stran stlačené, tuberculum dentale – hrbolek při krčku 1. horního řezáku,
• dentes canini (špičáky) – 1 kořen, korunka s 1 hrotem, horní mohutnější než dolní,
• dentes premolares (zuby třenové) – zuby dvojhrbolkové (dentes bicuspidati) – hrbolek vestibulární a linguální, 1 kořen (u horního P1/P2 někdy rozdvojen), oba kousací hrbolky horních premolárů stejné, u dolních premolárů linguální hrbolek menší, korunka dolních nakloněna linguálně,
• dentes molares (stoličky) – vícekořenové, horní stoličky 3 kořeny (2 vestibulárně, 1 linguálně), dolní 2 kořeny (mesiálně a distálně), hroty všech kořenů stoliček odkloněny distálně, kousací plochy horních stoliček kosočtverečné – 4 kousací plochy v úhlech kosočtverce, odděleny rýhou ve tvaru „H“, korunky dolních stoliček kousací plochu tvaru zaobleného obdélníku,
• dentes decidui (zuby dočasné, mléčné) – menší, bílé s průsvitnou sklovinou, tvarově podobné definitivním zubům, avšak mají nižší korunky, kořeny stoliček více divergují.

Vzorec chrupu

• Vyjadřuje pořadí zubů při pohledu do úst
• označení zubů: písmeno dle latinského názvu a číslo dle pořadí ve skupině,
• vzorec rozdělen vodorovnou čarou – hranice horních a dolních zubů + svislou čarou – označuje střední čáru,
• mléčný chrup se značí malými, definitivní velkými písmeny,
• označení jednotlivých zubů: označení zubu a vodorovná linka (hranice horních a dolních zubů, nahoře / dole) a svislá linka (směr ke středu čelisti, vpravo / vlevo) – označení pravé a levé strany se řídí pravou a levou stranou pacienta,
• další možnost značení: pořadové číslo zubu od střední čáry a linky (dočasné zuby římskými číslicemi),
• dnes nejčastěji klinicky používaný typ zubního vzorce:
  • zuby označujeme dvěma číslicemi, kdy první znamená číslo kvadrantu a typ chrupu a druhé číslo je pořadové číslo daného zubu v kvadrantu,
  • pro stálý chrup mám první písmena 1–4 (1 je vpravo nahoře a poté číslujeme kvadranty dokola dle směru hodinových ručiček),
  • pro mléčný chrup máme písmena 5–8, systém je stejný,
  • příklad: číslo 82 znamená druhý mléčný řezák vpravo dole, číslo 24 znamená první premolár vlevo nahoře atd.

Chrup jako celek

 Podrobnější informace naleznete na stránce Druhy skusu.

Chrup

• Zuby horní čelisti sestaveny v oblouku – arcus dentalis superior – má tvar ½ elipsy,
• oblouk dolních zubů – arcus dentalis inferior – tvar paraboly,
• příčný předozadní rozměr dolního oblouku menší než u horního → při skusu vestibulární hrbolky horních stoliček a premolárů přesahují zevně a přední zuby horní čelisti zpředu mírně překrývají zuby dolní,
• ortodentní postavení – normální, vertikální postavení horních a dolních předních zubů,
• prodentní postavení – zuby vykloněny dopředu (málo časté),
• ortodentní / prodentní postavení zubů odpovídá ortognátnímu / prognátnímu typu čelistí.

Skus – okluze

Skus označuje vzájemný styk a postavení zubů při normálním sevření čelistí:

• nůžkovitý skus (psalidodontie) = normální skus, horní řezáky se staví těsně před dolní,
• klešťovitý skus (labidodontie) = méně častý styk kousacích hran řezáků,
• artikulace = způsob styku zubů (v celé zubní řadě, horní s dolními),
• antagonisté = zuby, s nimiž se každý zub při artikulaci stýká (horní řada posunuta poněkud distálně proti dolní – proto s výjimkou dolního I1 a horního M3 artikuluje každý zub se 2 zuby protější řady, stejnojmenný zub v tomto styku je antagonista hlavní, další zub v artikulaci je pak antagonista vedlejší),
• čára okluse a artikulace zubů – vytváří křivku (Speeova okluzní křivka), která klesá od řezáků k M1 a pak stoupá až k M3, v pokračování by prošla čelistním kloubem, vzniká jako výslednice sil žvýkacích svalů vůči M1, což je nejzatíženější zub.

Prořezávání zubů – erupce

Zuby dočasného chrupu

• Prořezávání zubů = průnik zubů z čelisti a dásní na povrch a růstový postup zubu až do zaujetí pracovní polohy,
• souvisí s růstem vyvíjejících se zubů do délky,
• těsně před prořezáváním korunka hotova, avšak kořen zůstává otevřen a roste do délky,
• místo na dásni, kde bude zub prořezávat zduřelé → bílý hrot zubu pod epitelem → perforace epitelu → tkáně nad korunkou zanikají,
• vytvoření kostěné stěny alveolu, periodontia a cementu se dokončuje až po prořezání zubu,
• prořezávání dočasných zubů v časovém sledu:

1. i1 – 8. měsíc, nejdříve dolní,
2. i2 – 12. měsíc, nejdříve horní (po horním i1),
3. m1 – 16. měsíc, nejdříve dolní,
4. c – 20. měsíc, nejdříve dolní,
5. m2 – 24. měsíc, horní a dolní současně.

Výměna zubů

Zuby stálého chrupu

• Řezáky, špičáky a premoláry stálého chrupu se zakládají linguálně a hlouběji pod zuby dočasnými,
• všechny tři stoličky stálého chrupu se zakládají v pokračování zubní lišty vzadu,
• korunky stálých zubů se vytvářejí již v době prořezávání dočasných zubů, od konce 1. roku života postupuje jejich kalcifikace,
• do konce 5. roku života kalcifikovány hroty korunek všech zubů mimo M3,
• korunky premolárů v rozestupu kořenů dočasných stoliček,
• rostoucí stálé zuby tlačí na zuby dočasné → zmizí kostěná přepážka mezi korunkou stálého zubu a kořenem zubu dočasného,
• na místě přepážky zůstane vazivo s cévami – ve vazivu osteoklasty – odbourávání kořene dočasného zubu,
• v dásni zůstane jen otevřený zbytek kořene a uvolněný dočasný zub vypadává – jeho odstranění sledováno prořezáním zubu stálého,
• prořezávání stálých zubů v časovém sledu:

1. M1 – 6. až 8. rok, dříve dolní,
2. I1 – 6. až 7. rok, dříve dolní,
3. I2 – 7. až 9. rok, dříve dolní,
4. P1 – 9. až 11. rok,
5. C – 9. až 14. rok,
6. P2 – 11. až 14. rok (P2 někdy předbíhá špičák),
7. M2 – 10. až 15. rok,
8. M3 – 17. až 30. rok (protože M3 prořezávají zpravidla až v době dospělosti, označují se jako „zuby moudrosti – dentes sapientiae“).

Vývoj zubů

Zuby jsou jedním z elementů udávajících zevní tvar obličeje, společně se stupněm rozvoje paranasálních sinů a růstem čelisti. Vznikají jako důsledek interakce mezi epitelem dutiny ústní a ektomezenchymem. Vyvíjejí se z ektodermu dutiny ústní, mezodermu a buněk neurální lišty.

Vývoj zubů

Zubní zárodek

Proliferace zárodečných listů

Vývoj zubu je souhrou proliferace dvou zárodečných listů – ektodermu a mezenchymu. Tyto dva listy se zároveň navzájem podněcují k aktivaci vyzrávacích schopností. Nejprve je vytvořena primitivní jamka ústní – stomodeum. Postupem času dochází k srůstu výběžků podílejících se na utvoření obličeje a stomodeum tak mění svůj tvar z původního pětiúhelníku do tvaru příčné štěrbiny. Rima oris, ústní štěrbina tak získává svůj definitivní tvar hlavně srůstem partií horního a dolního primitivního rtu. Ektodermový epitel, který je na povrchu rtů, se začíná dostávat více dovnitř rtu. Vymezuje se rýha, která prorůstá do základů rtů z mezenchymu a vytváří se labiogingivální lišta. Labiogingivální lišta se po své celé délce zdvojuje a zevní část dává základ právě pro horní a dolní ret, vnitřní pro dáseň. V dásňové části vzniká lišta dentogingivální, kdy její část dentální se zanořuje do mezenchymu. Lamina dentalis je plně vytvořena kolem 6. týdne intrauterinního vývoje. Její tvar koresponduje s tvarem horního a dolního rtu.

Vývoj zubního zárodku

Stadia zubního vývoje

Epitelové buňky dentální lišty začínají měnit svůj tvar a shlukují se do primitivních útvarů – zubních pupenů. Zubní pupeny jsou i nadále spojeny s epitelem gingivy epitelovým pruhem. Zubní pupeny se více zanořují do mezenchymu a mění svůj tvar. Následuje změna tvaru v několika stádiích. Stádium zubního pupenu, pohárku, zvonku. Stádium pohárku je podmíněno vrůstáním mezenchymu do části zubního pupenu, která je odvrácená od dentální lišty. Stadium zvonku je podmíněno vývojem sklovinných uzlíků dle počtu hrbolků zubu. Takto vrostlý mezenchym se nazývá dentální papila.

Ameloblasty a odontoblasty

Histologie vyvíjejícího se zubu

Dentální papila je lemována ektodermovým epitelem, který se rozděluje na dvě vrstvy buněk – zevní a vnitřní pás ameloblastů. Ameloblasty zevní a vnitřní vrstvy jsou spojeny řídkou tkání též epitelového původu, který nazýváme retikulární epitel. Ameloblasty a retikulární epitel tvoří dohromady sklovinný orgán, ze kterého se bude postupně vyvíjet sklovina. Vnitřní ameloblasty jsou vysoké cylindrické buňky, vnější ameloblasty mají kubický tvar. Kontaktem zubní papily s povrchem vnitřních ameloblastů dochází k diferenciaci zvláštních buněk – odontoblastů. Mezenchymová papila je velmi dobře prokrvena sítí kapilár, tudíž je schopna vyživovat jak odontoblasty, tak sklovinný orgán, který je s odontoblasty v kontaktu. Jediná membrána, která odděluje sklovinný orgán od odontoblastů, se nazývá membrana praeformativa. Kolem těchto útvarů vzniká z okolního mezenchymu tzv. vak, zubní folikul, ze kterého se později vyvíjí cement a vlastní periodoncium.

Tvoření tvrdých zubních tkání

Ameloblasty jsou buňky schopné tvořit sklovinu a odontoblasty dentin. Tvoření skloviny a dentinu probíhá současně jako sekrece matrixu. Sklovina je vytvářena sklovinnými prizmaty, která se postupně navršují apikálním směrem. Sklovina se vytváří dle dogmatu – 1 ameloblast = 1 prizma. Vnitřní ameloblasty proto ustupují nově vytvářené sklovině na úkor zmenšování zóny retikulárního epitelu a přibližují se k zevním ameloblastům. Když dojde ke spojení zevních i vnitřních ameloblastů, je vývoj korunky dokončen a sklovina je kryta pouze jemnou kutikulou. Kutikula se odlučuje, když začíná zub prořezávat do dutiny ústní. Spojení zevních a vniřních ameloblastů vytváří Hertwigovu pochvu, která je velmi důležitá pro vývoj kořene. Odontoblasty na rozdíl od ameloblastů nezanikají po vývoji dentinu. Perzistují celý život a jsou schopny vytvářet sekundární, terciární či sklerotický dentin. Jejich prvním secernovaným produktem je nemineralizovaný dentin – predentin. Predentin je tvořen hlavně kolagenními fibrilami a mukopolysacharidy. Dentin postupně mineralizuje a odontoblasty ustupují před nově vytvořeným dentinem do mezenchymové papily hlouběji. Odontoblasty nikdy nejsou součástí dentinu jako takové. V dentinu ponechávají pouze svá Tomesova vlákna, což jsou jejich cytoplazmatické výběžky. Ty probíhají v dentinových tubulech.

Tvoření zubní dřeně

Mezenchymová zubní papila dává vzniku zubní dřeni. Zubní dřeň je tvořena rosolovitým vazivem s mnoha kapilárami a nervovými zakončeními. Aby se zubní dřeň lokalizovala do vnitřku budoucího zubu, je zapotřebí vývoj kořene.

Vývoj kořene

Vývoj kořene probíhá oproti vývoji skloviny a dentinu opožděně. Začíná se utvářet něco málo před prořezáním korunky. Hertwigova pochva má velkou roli v utváření tvaru kořene – tvoří jeho formu pro ukládání dentinu. Ovlivňuje blízké buňky v mezenchymové papile, aby se diferenciovaly v odontoblasty a vytvořily dentin kořene. Opět je tvořen nejprve predentin, který je postupně mineralizován a obliteruje tak širokou zubní dřeň do podoby úzkého kanálku. Úzký kanálek je však stále spojen nervy a cévami s okolním prostředím. V případě, že je vývoj kořene dokončen, Hertwigova pochva zaniká. Může však perzistovat ve formě Malassezových epitelových čepů. Tyto čepy si zachovávají proliferační vlastnost a mohou být příčinou nádorového bujení v pozdějším věku. Cement na povrchu dentinového kořene je tvořen ze zubního vaku, který obklopuje celý vyvíjející se zub. Kontaktem dentinu s mezenchymovými buňkami zubního vaku dojde k morfologické změně buněk na cementoblasty, které jsou schopny secernovat cement. Nejprve probíhá tvorba cementu pomalu, ale směrem k apexu se zrychluje. Díky rychlosti tvorby cementu u apexu nedokážou cemetoblasty ustoupit, a jsou proto zavzaty do cementu. Můžeme proto rozlišovat acelulární cement v horních 2/3 zubu a v 1/3 cement celulární. Ze zbytků zubního váčku kolem zubu se diferencuje periodontium a jeho vazy a budoucí kostní lůžko. Tyto vazy, Sharpeyova vlákna, jsou důležité v připojení zubu v zubním lůžku ke kostěnému podkladu. Vyvíjející se kořen postupně posunuje korunku zubu nahoru směrem do dásně, aby mohla prořezat.

Vývoj zubů ve zkratce

• Horní a dolní dentální lišta, lamina dentalis – odpovídá horní a dolní čelisti (6. týden embryonálního vývoje) → rozdělí se do řady samostatných ostrůvků, zubních pupenů (přibližně 8. týden), kterých je v každé čelisti 10 – základ ektodermové části budoucích zubů.
• Zanořením zubních pupenů do mezenchymu čelisti vznikají zubní pohárky (pohárkovité stádium vývoje zubu, 9. týden).
• Stěna pohárků se posléze rozestoupí a vytvoří: zevní a vnitřní vrstvu buněk = zevní a vnitřní sklovinný epitel, mezi nimiž se vytvoří řídká, síťově uspořádaná vrstva – hvězdicové retikulum, celá struktura se poté nazývá sklovitý orgán, mezenchym obklopuje zubní pohárek a vyklenuje se do něj jako zubní papila (papilla dentalis).
• V dalším vývoji (cirka 3. měsíc) vytváří zubní pohárek zvonkovitý útvar (stadium zvonce), do zubní papily vrůstají cévy a nervy. Mezenchymové buňky papily přilehlé k vnitřní vrstvě sklovinného epitelu podstupují diferenciaci v odontoblasty => začínají produkovat dentin, těla odontoblastů jsou zatlačována dentinem hlouběji do zubní papily, zanechávají za sebou dlouhé výběžky cytoplasmy – Tomesova vlákna. Vrstva odontoblastů zůstává zachována po celý život a je schopna produkovat nepřetržitě dentin. Zbývající mezenchymové buňky zubní papily tvoří zubní dřeň (pulpa dentis).
• Buňky sklovinného epitelu se mezitím diferencují v ameloblasty, které začínají produkovat sklovinu (enamelum). Sklovina se nejdříve hromadí na hrotu a poté se šíří směrem ke krčku zubu, s přibýváním skloviny jsou ameloblasty zatlačovány do retikula sklovinného orgánu a postupně zanikají (část však zavzata do zubní membrány (cuticula dentis) – blanka kryjící povrch skloviny).
• Diferenciace zubního kořene, kde se spojí u okraje buňky obou vrstev sklovinného epitelu a vytvoří kolem papily epitelovou kořenovou pochvu (Hertwigova pochva). Mezenchymové buňky naléhající na dentin kořene – diferenciace v cementoblasty, produkující zubní cement, zevně od ní se z okolního mezenchymu diferencuje periodontium.
• Růst kořene způsobuje protlačování korunky zubu do dutiny ústní, prořezávání dočasných zubů od 6.–24. měsíce postnatálního života.
• Pupeny stálých zubů se objevují během 3. měsíce intrauterinního vývoje, zůstávají v latentním stádiu do 6. roku postnatálního života, poté začínají růst a spolupodílí se na vypadávání zubů dočasného chrupu.

Prořezávání chrupu

• Prořezávání dočasných zubů probíhá v pořadí:
  • i₁, i₂, m₁, c, m₂.
• Prořezávání stálých zubů probíhá v pořadí:
  • M₁, I₁, I₂, P₁, C, P₂, M₂, M₃.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Prořezávání zubů.

Molekulární regulace vývoje zubu

• Vznik a vývoj zubů je paralelou k vývoji neurální lišty.
• Vývoj probíhá interakcí mezi epitelem a mezenchymem.
• Zubní vzorec je determinován expresí genů HOX v buňkách mezenchymu.
• Signální molekuly uplatňující se při vývoji zubu – WNT, BMP, FGF, SHH a transkripční faktory – MSX1 a 2.

Neobvyklosti ve vývoji zubů

• Variace ve tvaru zubů.
  • Sklovinné perly – sférické masy skloviny nacházející se v zubech.
• Numerické abnormality:
  

  Oligodontia.
  • nadpočetné zuby – vyskytují se v oblasti horních řezáků, narušují polohu a prořezávání normálních zubů,
  • částečná anodoncie (oligodoncie)– chybí jeden nebo více zubů,
  • totální anodoncie – zuby se nevyvinou vůbec, tento jev obvykle sdružen s AED (vrozená anhydrotická ektodermální dysplázie).
• Abnormální velikost zubů:
  • makrodoncie x mikrodoncie.
    

    Amelogenesis imperfecta.
• Amelogenesis imperfecta – sklovina je měkká, poddajná, nedostatečná kalcifikace, chrup má žlutou/hnědou barvu. Autozomálně dominantní afekce, zuby potaženy vrstvou abnormálně formované skloviny, prosvítá přilehlý dentin (proto žlutohnědé zabarvení).
• Dentiogenesis imperfecta – zuby jsou hnědé až šedomodré, příčina tkví v abnormální diferenciaci odontoblastů, produkce nedostatečně kalcifikovaného dentinu.
• Abnormálně zabarvené zuby – působením různých látek např. tetracyklinů.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Poruchy vývoje zubů.