Poruchy vodního hospodářství

• Denně vytvoříme asi 0,5 l metabolické vody.
• ADH – vstřebává se jen voda → ovlivní to osmolalitu.
• Aldosteron – vstřebává se Na a voda → ovlivní to objem.
• Hlavní stimul tvorby ADH – vzestup osmolality, pokles objemu – méně (krvácení – není pocit žízně!).

Hypovolemické stavy

• Vždy spojeno s bilancí Na.

Isoosmolární dehydratace

• Ztráta isoosmolární tekutiny.
• Ztráty krve, plasmy – popáleniny, punkce ascitu, píštěle, průjmy, předávkování diuretiky.
• Je isoosmotická → nemůžeme vodu doplnit z IC → hemodynamické příznaky.
• Není žízeň, hrozí renální a srdeční selhání!

Hyperosmolární dehydratace

• Ztráta hypoosmolární tekutiny (průjmy, profúzní pocení, poruchy ledvin – polyurie, osmotická diuréza, diabetes insipidus…).

Hypoosmolární dehydratace

• Ztráta hyperosmolární tekutiny.
• Vzniká často z dehydratace hyperosmolární, když jen hradíme vodu (musíme dávat i Na!).
• Primární nedostatek aldosteronu.

Hypervolemické stavy

• Kapacita ledvin je obrovská.
• Přesun vody do intersticia → klesá efektivní objem → renin → resorpce Na → stoupá ECT.
• 3 důvody:
  • městnavé srdeční selhání,
  • cirhóza jater (pokles proteinů),
  • nefrotický syndrom – proteinurie.
• Isoosmolární – retence isoosm. tekutiny – farmaka, otoky.
• Hyperosmolární – víc se zadržují soluty – infúzí, víc mineralokort., poruchy ledvin.
• Hypoosmolární – zadržování vody – nadměrná tvorba ADH.

Odkazy

Související články

• Natrium
• Kalium
• Chloridy
• Efektivní osmolalita a její poruchy

Použitá literatura

• SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.