Poruchy vodního hospodářství v organismu

Z WikiSkript

Poruchy metabolismu vody[upravit | editovat zdroj]

Ztráta nebo nadbytek vody v organismu způsobuje patologické stavy, které se nazývají dehydratace nebo hyperhydratace.

Dehydratace[upravit | editovat zdroj]

  • Ze sníženého přívodu:
    1. nedostatek vody,
    2. omezení příjmu,
    3. nemožnost přijímat tekutiny (kóma, poruchy polykání, nedostatek péče o postižené).

Hyperhydratace[upravit | editovat zdroj]

Hyperosmolalita a hypoosmolalita[upravit | editovat zdroj]

Hyperosmolalita[upravit | editovat zdroj]

Příčiny hyperosmolality zahrnují ztrátu tělové vody, akutní katabolismus (kupř. v šoku dochází k nahromadění intermediárních metabolitů v buňce, které nemohou být z organismu odstraněny – to má za následek hyperosmolalitu ICT oproti ECT, co má dále za následek přesun vody do ICT. Snížení objemu ECT pak ještě zhoršuje primární stav tj. umocňuje poruchu cirkulace). K hyperosmolalitě může též dojít iatrogenně při infúzní terapii a parenterální výživě (podávání hypertonických roztoků, přikládání glycerolových obkladů nebo transkutánní absorpce propylenglykolu při léčení popálenin). Tyto malé molekuly po vstřebání zvyšují osmolalitu. Pozná se to z rozdílu mezi výpočtem osmolality a hodnotou jejího stanovení osmometrem (tzv. "osmolární gap").

Výpočet S-osmolality = 2 × Na+ + glukosa + urea (vše v mmol/l), tedy kupř. 2 × 140 + 5 + 5 = 290 mmol/l

Hypoosmolalita[upravit | editovat zdroj]

Mezi příčiny tohoto stavu patří nadměrný přívod vody, spolykání vody při tonutí, náhrada ztrát vody a solí pouze vodou, popřípadě roztoky bez elektrolytů, nepřiměřená sekrece ADH, metabolická odpověď na trauma, chronický katabolismus.

Při poškození mozku a míchy v některých případech dochází k závažným poruchám osmoregulace : může dojít k vývoji diabetes insipidus kvůli chybějící sekreci ADH, což doprovází polyurie, navyšující se osmolalita v plasmě (až 330 mmol/kg) a nízká osmolalita v moči. Další možností je pak rozvoj nepřiměřené sekrece ADH, která směřuje k hyponatremii a k hypoosmolalitě. Osmolalita v séru je nižší než osmolalita moče. Pacienti čelí hrozbě mozkového edému.

Úprava výrazných změn v osmolalitě se nemá dít rychleji než 2–4 mmol/kg/hod a změna za 24 h nemá převýšit 20–30 mmol/kg.

Syndrom Hodnoty po žíznění Vzestup U-osm po podání ADH
Diabetes insipidus centralis kompletní Uosm < Posm > 50 %
parciální Uosm > Posm ≈ 10–60 %
Diabetes insipidus renalis Uosm < Posm < 50 %
Psychogenní polydipsie, osmotická diuréza (dekompenzovaný DM) Uosm << Posm < 5 %
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Osmolalita séra.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Další kapitoly z knihy MASOPUST, J., PRŮŠA, R.: Patobiochemie metabolických drah:

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • Se souhlasem autora převzato z https://uloz.to/!CM6zAi6z/biofot-doc
  • MASOPUST, Jaroslav a Richard PRŮŠA. Patobiochemie metabolických drah. 2. vydání. Univerzita Karlova, 2004. 208 s. s. 170–171.