Portál:Otázky z anatomie (1. LF UK, VL)/6. Otázka

Z WikiSkript
6. Otázka
Lebka jako celek, lebka novorozence a její vývoj


Kosti neurocrania

[ upravit vložený článek OpenMoji-black 270F.svg]


Lebku dělíme na dvě části, a to neurocranium, které obklopuje oblast mozku a splanchnocranium – obličejovou část.

Kosti neurocrania

Neurocranium

Kosti neurocrania jsou kosti související s mozkovnou lebky. Jejich základní funkcí je tedy ochraňovat mozek a jeho výživu, důležité nervy. Některé z nich ukrývají smyslové orgány. Mezi kosti neurocrania se řadí:

Kosti splanchnocrania

Splanchnocranium

Kosti splanchnocrania jsou kosti související s obličejovou částí lebky. Tvoří tak tvar lebky a zároveň některé z nich slouží jako součást funkčního žvýkacího aparátu. Mezi obličejové kosti patří:

Kosti splanchnocrania

[ upravit vložený článek OpenMoji-black 270F.svg]


Lebku dělíme na dvě části, a to neurocranium, které obklopuje oblast mozku a splanchnocranium – obličejovou část.

Kosti neurocrania

Neurocranium

Kosti neurocrania jsou kosti související s mozkovnou lebky. Jejich základní funkcí je tedy ochraňovat mozek a jeho výživu, důležité nervy. Některé z nich ukrývají smyslové orgány. Mezi kosti neurocrania se řadí:

Kosti splanchnocrania

Splanchnocranium

Kosti splanchnocrania jsou kosti související s obličejovou částí lebky. Tvoří tak tvar lebky a zároveň některé z nich slouží jako součást funkčního žvýkacího aparátu. Mezi obličejové kosti patří:

Lebka novorozence

[ upravit vložený článek OpenMoji-black 270F.svg]


Lebka novorozeného dítěte ze strany

Lebka novorozence na rozdíl od lebky dospělého člověka vykazuje různé odlišnosti. Ty jsou především velikostní a tvarové, které postupem vývoje mizí. Hned po narození dítěte je velice křehká, z toho důvodu je třeba s ní zacházet velmi opatrně.

Rozměry

Lebka novorozence měří předozadně 11,1 cm, ke kterým je třeba připočíst přibližně 4 mm, které tvoří měkké tkáně.Největší šířka mezi temenními kostmi je 9 cm. Obvod hlavy novorozence činí 34 cm.[1]

Charakteristické znaky

Lebka novorozence se od dospělé, plně vyvinuté lebky liší v mnoha růstových i tvarových znacích. Novorozenecká lebka je předozadně protažená a z pohledu shora má tvar pětiúhelníku (z důvodu převahy osifikačních středů = nejtlustší místa kostí). Těmito osifikačními středy jsou tubera frontalia a tubera parietalia. Mezi hlavní odlišnosti řadíme nepoměrně velké neurocranium oproti splanchnocraniu, které je malé a nízké - to je způsobeno tvarem maxilly, nosní dutiny a přepážky. Vedlejší dutiny nosní nejsou vyvinuty, vyskytují se pouze v náznaku jako výklenky.

Dalším znakem pro novorozeneckou lebku je párové os frontale, které je ve střední části rozděleno švem. Ve vzácných případech může setrvat až do dospělosti jako sutura metopica. Rozdíly jsou patrné i na tvrdém patře, kde jsou přítomny švy mezi os incisivum (praemaxilla) a horními čelistmi. Mandibulla i ramus mandibulae jsou nízké. Uprostřed brady se vyskytuje vazivová symfýza (symphysis menti), která spojuje levou a pravou polovinu mandibuly. Toto vazivové spojení mizí koncem 1. roku života.

Fontanely

Mezi kostmi klenby lebeční jsou vazivové pásky. Z toho důvodu jsou kosti klenby lebeční mírně pohyblivé a při porodu se jejich okraje podsouvají pod sebe (tzv. konfigurace hlavičky pro snazší průchod porodními cestami). Tyto vazivové pásky na některých místech přecházejí v rozsáhlejší vazivové blány, které nazýváme fonticuli (fontanely) = lupínky.

Lebka novorozence
Fontanely
Fonticulus anterior (major)
V místě styku frontálního, věncového a sagitálního švu. Má čtyřcípý rhombický (kosočtverečný) tvar, jehož delší cíp směřuje k frontálnímu švu. Do konce 2. roku vymizí.
Fonticulus posterior (minor)
Trojcípý šev vyskytující se vzadu, v místě styku sagitálního a lambdového švu. Obvykle mizí do tří měsíců po narození. U některých novorozenců již není patrný.

Fonticulus anterior a fonticulus posterior jsou hmatné a umožňují porodníkovi, aby se podle nich orientoval o poloze hlavičky během porodu.

Fonticulus sphenoidalis
V místě sblížení velkých křídel kosti klínové s kostí čelní, temenní a spánkovou. Tvar je nepravidelně čtverhranný.
Fonticulus mastoideus
Dále vzadu mezi processus mastoideus, týlní kostí a zadním dolním cípem kosti parietální.

Fonticulus sphenoidalis a fonticulus mastoideus jsou nehmatné, protože jsou překryty měkkými tkáněmi.

Nekonstantní útvary

Nekonstantně mohou existovat i jiné fontanely, než výše zmíněné.

  • Fonticulus metopicus – ve frontálním švu;
  • fonticulus parietalis – v sagitálním švu.


Uvnitř lupínků se mohou objevit i samostatná osifikační centra, ze kterých vznikají samostatné kůstky.

  • Os bregmaticum – ve fonticulus anterior;
  • os epiptericum – ve fonticulus sphenoidalis, nad velkým křídlem os sphenoidale.

Prostory lebky

[ upravit vložený článek OpenMoji-black 270F.svg]

Lebka je rozdělena na několik prostorů obsahujících klíčové struktury. Anatomicky ji dělíme vzhledem k funkčnosti a uložení těchto struktur na části calva (calvaria) – klenba lebeční, dále na cavitas cranii – dutinu lebeční a basis cranii – spodinu lebeční.

Calva (klenba lebeční)

Kraniální klenba ukrývá mozkovnu lebky, která sahá dorsálně od linea nuchalis superior po ventrální horní okraj očnic. Při preparaci se řez provádí právě nad nadobočními oblouky k protuberantia occipitalis externa vzadu na týlu hlavy. Přitom se calva rozděluje na:

  • frons – čelo;
  • vertex – vrchol klenby lebeční;
  • occiput – záhlaví.

Klenba má charakteristický tvar obrácené misky tvořené kostmi čelní, temenními, spánkovými a vzadu kostí týlní. Kosti jsou spojeny ve švech.

Basis cranii

Obecně lze rozdělit bazi lební na dvě plochy podle úhlu pohledu.

Rozdělení vnitřku lebky

Basis cranii interna

Jedná se o nitrolební plochu viditelnou po odstranění calvy. Díváme se tak na plochu, kde je uložen mozek, seshora. Anatomicky se na ní rozlišují tři jámy lebeční.

Fossa cranii anterior

Její hranice sahá od předního obvodu baze lební k zadnímu okraji malých křídel kosti klínové a zadnímu okraji sulcus prechiasmaticus. Plochu samotnou tvoří partes orbitales a pars nasalis čelní kosti, malá křídla kosti klínové a uprostřed lamina cribrosa ossis ethmoidalis s crista galli.

Jednotlivé útvary jsou vyjmenovány na příslušných kostech. Průchody této oblasti jsou:

  • canalis opticus – bazí ze sulcus prechiasmaticus do orbity, průchod pro optický nerv a a. ophthalmica;
  • foramina cribrosa – otvůrky v lamina cribrosa ossis ethmoidalis pro průchody čichových nervů z cavitas nasi do lebeční dutiny;
  • vstup foramen ethmoidale anterius – otvůrkem v cribrosní lamině jakožto konec canalis orbitocranialis.
  • foramen caecum – přes tento otvor může (ale nemusí) procházet v. emissaria.

Fossa cranii media

Střední jáma lebeční se označuje od přední hranice, kterou utváří zadní hranice fossa cranii anterior, do zadní hranice jdoucí po dorsum sellae s procc. clinoidei posteriores a po margo superior partis petrosae. Plochu jámy tvoří tělo kosti klínové s velkými křídly, přední plocha pyramidy kosti skalní a část šupiny spánkové kosti.

Jako průchody zde dominují zejména:

  • foramen lacerum – nepravidelně tvarovaný otvor, který je za života vyplněn synchondrosis sphenopetrosa a jako otvor se projevuje při maceraci. Zde končí canalis caroticus pyramidy;
  • fissura orbitalis superior – průchod z fossa cranii media do orbity pod zadním okrajem ala minor klínové kosti a mezi ala major, obsahuje:
  • foramen rotundum – přes ala major, ventrálně, vede na maxilární plochu do fossa pterygopalatina n. maxillaris (2. větev n. trigeminus);
  • foramen ovale – dorsolaterálněji uložený otvor vede na basis cranii externa n. mandibularis (3. větev n. trigeminus) se žilními spojkami;
  • foramen spinosum – přes velké křídlo klínové kosti vede z basis cranii externa do fossa cranii media a. meningea media s větévkou z n. mandibularis (3. větev n. trigeminus) do dura mater;
  • hiatus canalis nervi petrosi majoris et minoris – ústí na skalní kosti pro n. petrosus major et minor, pro major vede tak z kanálu lícního nervu (n. zygomaticus).

Fossa cranii posterior

Nejhlubší a největší ze tří lebeční jam, táhne se od zadní hranice prostřední jámy do zadní hranice tvořenou začátkem kalvy, ve kterou následně přechází. Mezi kosti zde přítomné se řadí facies posterior partis petrosae, nitrolebeční ploška proc. mastoideus a occipitální kost.

Základní průchody zadní lebeční jámy jsou:

  • porus acusticus internus – facies posterior partis petrosae, vede do meatus acusticus internus, kde začíná canalis nervi facialis;
    • z labyrintu vnitřního ucha do lebky vstupují vlákna n. vestibulocochlearis (VIII.) ;
    • do labyrintu naopak vstupuje a. labyrinthi;
  • foramen jugulare – důležitý otvor vzniknuvší ze spojení incisur skalní a týlní kosti. Na basis cranii externa tudy prochází:

Do lebky naopak vstupuje a. meningea posterior k dura mater.

  • skrze occipitální kondyly prostupuje napříč n. hypoglossus (XII.) přes canalis nervi hypoglossi


Lebeční jámy jsou charakteristicky za sebou uložené i výškově v boční projekci (tj. přední nejvýše, střední níže a nejníže zadní)

Basis cranii externa

Tato plocha je viditelná zezdola lebky. Její první třetina je obličejová, zbylé dvě třetiny obsahují důležité útvary.

Baze lebky zezdola

Střední část

Střední část externí baze vytváří tělo kosti klínové s facies infratemporalis alae majoris a processus pterygoidei. Na rostrum ossis sphenoidalis přiléhají křídla vomeru.

Základní útvary jsou většinou ty, kudy prochází cévy a nervy do nebo z mozkové části lebky. Na ala major to jsou:

  • foramen ovale, foramen spinosum, menší otvůrky;
  • crista infratemporalis – vyvýšenina oddělující basis cranii externa a fossa temporalis;
  • spina ossis sphenoidalis nacházející se za foramen spinosum.

Na processus pterygoidei odstupují:

  • obě laminy křídlovitého výběžku s hamulus pterygoideus;
  • proc. pyramidalis z kosti patrové;
  • bazí křídlovitého výběžku prochází dorsoventrálním směrem do fossa pterygopalatina canalis pterygoideus.

Útvary spodní plochy spánkové kosti:

  • canalis caroticus;
  • fossa jugularis;
  • fossa mandibularis na laterální straně, obsahuje kloubní jamku pro připojení mandibuly a hrbolek tuberculum articulare, který prominuje před jamkou;
  • processus styloideus a mastoideus s foramen stylomastoideum pro vyústění canalis nervi facialis;
  • při foramen lacerum u hrotu pyramidy a laterálně od canalis caroticus se nachází canalis musculotubarius – tuba auditiva (Eustachii).

Zadní část

Tuto část tvoří occipitální kost a obsahuje pro ni typické útvary.

Obličejová část

Orbita

Orbita (očnice) je prohloubenina na obličejové části lebky, v níž je uložen bulbus oculi.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Orbita.

Cavitas nasi ossea

Obsahuje nosní dutinu s nosními skořepami.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Dutina nosní.

Fossa temporalis

Spánková jáma se nachází na boční straně lebky a je vyplněna svalem m. temporalis.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Fossa temporalis.

Fossa infratemporalis

Podspánková jáma je kaudálním pokračováním jámy spánkové.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Fossa infratemporalis.

Fossa pterygopalatina

Fossa pterygopalatina je mediálním pokračováním infratemporální jámy a komunikuje s ní štěrbinou zvanou fissura pterygomaxillaris.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Fossa pterygopalatina.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Použitá literatura

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie I. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 516 s. s. 178-200. ISBN 978-80-7169-970-5.
  • GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA, et al. Základy anatomie, 5.Anatomie krajin těla. 1. vydání. Praha : Galén, 2008. 119 s. s. 96. ISBN 978-80-7262-179-8.
  1. ↑ ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 3. vydání. Praha : Grada, 2011. 552 s. ISBN 978-80-247-3817-8.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Portál:Otázky_z_anatomie_(1._LF_UK,_VL)/6._Otázka&oldid=514388“