Dysproteinemie

Z WikiSkript

Dysproteinémií se rozumí jakákoliv změna obsahu proteinů v krvi. Koncentrace proteinů v plazmě závisí na poměru mezi jejich syntézou a na odbouráváním či vylučováním. Při zmnožení jedné nebo více frakcí globulinů dochází ke změně poměru albuminy–globuliny – tzv. A/G koeficientu (norma 1,5–2).

Obecné příčiny dysproteinémií
  • hereditární (geneticky podmíněná porucha syntézy proteinu nebo jeho uvolnění do oběhu),
  • ztráty určitých proteinových frakcí:
  • poruchy proteosyntézy:
  • relativní změny proteinémie při dehydrataci, přesunu tekutiny do 3. prostoru nebo při retenci tekutin (klinicky známý fenomén poklesu proteinémie po podání infuzí dehydratovanému pacientovi),
  • zánětlivá reakce – syntéza imunoglobulinů, proteinů akutní fáze, útlum syntézy transportních proteinů.

Dysproteinémie zahrnující více frakcí či proteinů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hyperproteinémie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zmnožení všech sérových bílkovin anebo alternativně zmnožení jen některých bílkovin, které vede k vzestupu koncentrace bílkovin jako celku. Pokud jde o zmnožení všech bílkovin, pak se jedná vlastně o relativní zvýšení koncentrace vlivem ztrát vody a zahuštění vnitřního prostředí. Zvýšení onkotického tlaku má za následek přesun vody z intersticia do plazmy. Hyperproteinémie (a paraproteinémie) může vést k hyperviskóznímu syndromu (viz níže).

Hypoproteinémie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Snížení celkového množství sérových bílkovin, hlavně albuminu. Je způsobeno ztrátami (do moči, při popáleninách), poruchou tvorby nebo útlumem syntézy (zánět) jaterních bílkovin. Vede v těžším případě k poklesu onkotického tlaku plazmy a k edémům.

Akutní zánět[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Typická je takzvaná reakce akutní fáze, kdy v elektroforéze zaznamenáváme pokles albuminu při současném zvýšení všech frakcí globulinů.

Chronický zánět[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Typické je zvýšení frakce γ-globulinů vlivem zvýšené syntézy IgG (případně IgM). Jedná se vlastně o polyklonální hyperimunoglobulinémii, kdy je stimulován celý imunitní systém. Může se vyskytnout při chronických infekcích, alergiích, autoimunitních chorobách, zhoubných nádorech. Zvýšená hladina Ig tvoří často více než polovinu plazmatických proteinů.

Pozn.: Monoklonální hyperimunoglobulinémie je totéž co paraproteinémie.

Dysproteinémie zahrnující jednu frakci či protein[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Změny Albuminu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Analbuminémie a hypalbuminémie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vzácně důsledkem dědičné anomálie. Generalizované nebo lokalizované edémy. Onkotický tlak je snížen. I když albumin tvoří normálně asi 60 % sérových bílkovin, může zcela chybět bez závažných poruch. Kompenzačně zvýšen obsah globulinů. Celkový obsah proteinů však pod úrovní normy.

Albumin jako negativní protein akutní fáze klesá významně při zánětlivé reakci nebo při nádorech. Hypalbuminémie může být dále projevem malnutrice, jaterní poruchy nebo zvýšených ztrát ledvinami nebo střevem (viz výše).

Změny α1-globulinů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nedostatek α1-antitrypsinu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hereditární onemocnění způsobené poruchou uvolnění syntetizovaného proteinu z jaterních buněk do krve. Většinou probíhá asymptomaticky, manifestuje se až při snížení plazmatické koncentrace pod 10 % normy, a to opět jen u části pacientů. Nedostatečná inhibice elastázy neutrofilů vede k destrukci plicní výstelky a ke vzniku juvenilního emfyzému. Kumulace proteinu v hepatocytech může vést i k rozvoji cirhózy. Dědičnost všech rizikových genotypů je autozomálně recesivní. U heterozygotů obsah proteinu v séru také snížen, ale bez klinických projevů.

Změny α2-globulinů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nedostatek haptoglobinu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vzácná hereditární odchylka s poruchou syntézy – klinicky asymptomatická. Častější (a diagnosticky významný) je přechodný pokles při hemolýze v důsledku konzumpce haptoglobinu po jeho vazbě na volný globin.

Nedostatek ceruloplazminu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Wilsonova choroba

Ceruloplazmin je nejdůležitější sérový protein vážící měď. Nepřítomnost způsobí rychlé vyplavení mědi z krve do tkání a vyloučení ledvinami. Následně se zvýší enterální resorpce mědi, čímž se udržuje převaha příjmu nad ztrátami. Měď se ukládá hlavně v mozku do bazálních ganglií (neurologická forma, kdy se objevují příznaky Parkinsonovy choroby) a do jater (hepatální forma, vzniká jaterní cirhóza). Dále se měď ukládá do buněk proximálních tubulů ledvin (porucha transportu, renální glykosurie, aminoacidurie, fosfátový diabetes). V erytrocytech měď způsobuje poruchu jednotlivých enzymů (enzymopenická a hemolytická anémie). Diagnosticky důležité je ukládání solí mědi do rohovky (Kayser-Fleischerův korneální prstenec). Léčba penicilaminem – chelátotvorné činidlo s vysokou afinitou k mědi (vyloučení ledvinami). Dědičnost autozomálně recesivní. U heterozygotů snížený obsah asi o 20 % v séru. Choroba patří mezi nejčastější dědičné anomálie.

Pozn.: externí odkaz: Wilsonova choroba

Změny β-globulinů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nedostatek transferinu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Geneticky podmíněná porucha syntézy vede k poruše transportu železa v séru, tj. k nedostatečné nabídce železa krvetvorné tkáni. Následkem je anémie z nedostatku železa a hemosideróza. Autozomálně dominantní dědičnost. Přechodný pokles transferinu nastává při zánětu, při malnutrici a při poruše jaterní proteosyntézy. Zvýšení transferinu je reakcí na nedostatek železa v organismu.

Změny γ-globulinů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

A-γ-globulinémie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dědičná forma

X-vázaná. V séru téměř úplně chybí γ-globuliny, hladina pod 100mg/100ml (norma je 1600mg/100ml). Chybí plazmatické buňky v kostní dřeni, ve slezině, v uzlinách. Zřejmě porucha zrání kmenových buněk v buňky plazmatické (postižen metabolismus nukleotidů). Projev u dětí po ztrátě ochrany protilátkami mateřského mléka. Nízká odolnost vůči bakteriálním infekcím (pneumonie, sepse). Léčba i.m. injekcemi γ-globulinů.

Získaná forma

Vzácná. Projevuje se u dospělých mužů a žen. Hladina γ-globulinů pod 500mg/ml. Plazmatické buňky chybí v uzlinách. Slezina a játra jsou zvětšené. Projevy: Často se opakující infekce, náchylnost k autoimunitním chorobám.

Dys-γ-globulinémie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Chybí některé typy Ig, jiné se vyskytují v normální nebo zvýšené koncentraci. Nejčastěji chybí IgG nebo IgA a je zvýšené IgM (často zvýšen počet plazmatických buněk syntetizujících IgM). Projevy: Náchylnost k infekcím, trombocytopenie, hemolytické anémie autoimunitního typu.

Hyperimunoglobulinémie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zvýšená hladina γ-globulinů z důvodu zvýšené syntézy. Každý klon plazmatických buněk produkuje jen jeden Ig a podle přítomnosti daných typů proteinů rozlišujeme:

  • monoklonální hyperimunoglobulinémii (tj. paraproteinémii) a
  • polyklonální hyperimunoglobulinémii.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]