Waldenströmova makroglobulinemie

Z WikiSkript

(přesměrováno z Makroglobulinemie)



Waldenströmova makroglobulinemie
Waldenström's macroglobulinemia
Macroglobulinaemia Waldenström
Klinický obraz chronická únava, pocit slabosti a nevýkonnosti, chronická bolest hlavy, krvácení z nosu a dásní, dušnost apod.
Diagnostika trepanobiopsie
Léčba monoterapie / kombinovaná cytostatická léčba
Klasifikace a odkazy
MKN C88.0
MeSH ID D008258
OMIM 153600
MedlinePlus 000588
Medscape 207097

Podstatou Waldenströmovy makroglobulinémie je maligní mutace B-lymfocytu, proliferace a diferenciace na lymfoplazmocytární buňky produkující monoklonální imunoglobulin IgM. Je 10× méně častá než mnohočetný myelom. Patří mezi onemocnění zvaná monoklonální gamapatie

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

  • Infiltrace kostní dřeně lymfoplazmocytárními buňkami s útlakem normální krvetvorby a deficitem krvinek v oběhu a/nebo monoklonálním imunoglobulinem typu IgM, který zvyšuje viskozitu plazmy (velká molekula),
  • chronická Symptom ikona.png únava, pocit Symptom ikona.png slabosti a Symptom ikona.png nevýkonnosti,
  • později Symptom ikona.pngkrvácení z nosu + dásní (projev trombocytopenie),
  • osteolýza (x na rozdíl od mnohočetného myelomu bolesti kostí řídké),
  • chronická Symptom ikona.pngbolest hlavy (zvýšený objem plazmy + zvýšený nitrolební tlak),
  • srdeční selhání, Symptom ikona.pngdušnost, městnavá srdeční slabost; později Symptom ikona.pngzrakové obtíže (hyperviskozita + zvýšený plazmatický objem),
  • pomalu progredující symetrická Symptom ikona.png periferní neuropatie (způsobuje monoklonální imunoglobulin jako u všech gamapatií),
  • monoklonlonální imunoglobulin typu IgM může způsobovat další příznaky, mít vlastnost kryoglobulinu, příp. chladových aglutininů.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • ↑ FW (kolem 100/h) → vyšetřujeme Ig kvantitativně + vyšetření přítomnosti monoklonálního Ig,
  • ↑ celkový IgM / přítomnost monoklononálního IgM / cytopenie → trepanobiopsie,
  • s velikostí nádorové masy + její agresivitou koreluje hodnota β2–mikroglobulinu,
  • vyšší viskozity plazmy.

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • Nízce agresivní choroba → léčba indikována až při známkách poškození organismu,
  • monoterapie / kombinovaná cytostatická léčba (fludarabin + cyklofosfamid) doplněná příp. o anti–CD20 protilátky (rituximab; lymfoplazmocytární buňky exprimují, na rozdíl do buněk myelomových, antigen CD20),
  • při známkách hyperviskózního syndromu je nezbytná série léčebných plazmaferéz.

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

  • Průběh podobný jako u mnohočetného myelomu (remise + relapsy),
  • špatná při rezistenci na léčbu / transformaci v agresivnější typ onemocnění,
  • průměrné přežití je 5 let.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • DÍTĚ, P., et al. Vnitřní lékařství. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-496-6.

Související články a externí odkazy[upravit | editovat zdroj]