Rezistence na antibiotika

Rezistence je odolnost mikroorganismů vůči působení antibiotika.

Rezistence primární

Odpovídá geneticky podmíněné necitlivosti bakterií na dané antibiotikum bez ohledu na předchozí kontakt (aminoglykosidy v monoterapii nepůsobí na anaerobní infekce).

Rezistence sekundární

Vzniká v průběhu terapie nebo následkem předchozího podávání antibiotika. V přítomnosti antibiotika se selektují rezistentní kmeny, které se nacházejí v každé velké bakteriální populaci. Rychlost rozvoje sekundární rezistence závisí na frekvenci mutací a na počtu bakterií s určitým stupněm rezistence.

Mezi sekundární rezistence řadíme i takové, které jsou zprostředkovány plazmidy. Častěji se s nimi setkáváme u G− bakterií. Genetický materiál může být přenesen a to buďto z jednoho mikroorganizmu na druhý konjugací, prostřednictvím bakteriofága transdukcí anebo transformací, kde dochází k přenosu genetické informace pomocí transpozonů mezi plazmidy navzájem nebo mezi plazmidem a chromozomem.

Rezistence pak můžeme dělit do dvou základních typů. Penicilinový typ (multiple step mutation) vzniká po dlouhodobém podávání některých antibiotik – např. penicilinu, chloramfenikolu, bacitracinu. Streptomycinový typ (one step mutation) s rychlým vznikem vysoce rezistentních kmenů je znám u streptomycinu, erytromycinu, linkomycinu, rifampicinu.

Obecné mechanizmy rezistence

Omezená penetrace antibiotika do bakteriální buňky.
Změna cílové struktury – receptoru (např. chromozomálně zprostředkovaná rezistence Haemophilus influenzae, která podmiňuje změnu PBP proteinu).
Metabolické změny v bakteriální buňce, které zabrání účinku antibiotika na cílových strukturách.
Enzymatická inhibice nebo inaktivace antibiotika např. beta-laktamázy.
Efluxní pumpy – substrátově specifické transportní mechanizmy, vznikají zvýšenou expresí proteinů zevní membrány. Aktivně eliminují xenobiotika z bakteriální buňky. Některé odpovídají za zkříženou rezistenci (betalaktamy a fluorochinolony).

**Tab. č. 3 Přehled mechanizmů rezistence na nejčastěji používaná antibiotika**
Antibiotikum	Mechanizmy rezistence
Beta-laktamová	produkce beta-laktamáz snížení permeability buněčné stěny změna penicilin-vazebných proteinů
Aminoglykosidy a makrolidy	snížená vazebnost na ribozómy snížení permeability buněčné stěny produkce inaktivujících enzymů
Chloramfenikol	snížení vazebnosti na cílové ribozómy snížení permeability buněčné stěny zvýšení aktivity chloramfenikol-acetyltransferázy
Tetracykliny	snížený transport k ribozómům aktivní buněčný eflux (vylučování antibiotika z buňky)
Chinolony	rezistence DNA-gyrázy snížení permeability buněčné stěny aktivní buněčný eflux
Sulfonamidy, Trimetoprim	rezistence syntetázy kyseliny listové rezistence reduktázy kyseliny dihydrolistové snížení permeability buněčné stěny

Zkřížená rezistence

Současná necitlivost mikroorganizmů na antibiotika, která mají podobnou chemickou strukturu a stejný mechanizmus účinku.

Oboustranně zkřížený typ rezistence znamená, že rezistence na jedno antibiotikum znamená rezistenci i na antibiotikum druhé (penicilin G a V nebo tetracykliny navzájem). Jednostranně zkřížený typ rezistence znamená, že citlivost vůči jednomu typu může být zachována (stafylokoky rezistentní na penicilin G nemusí být rezistentní na methycilin, ale MRSA jsou zcela určitě rezistentní na penicilin G).

Odkazy

Související články

Zdroj

MARTÍNKOVÁ, J, S MIČUDA a J CERMANOVÁ. Antibiotika [online]. [cit. 2010-02-18]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/atb-bak.doc/>.

Použitá literatura

VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie obecná. 2. vydání. Brno : Neptun, 2005. ISBN 80-86850-00-5.

LINCOVÁ, Dagmar, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vydání. GALÉN, 2002. ISBN 80-7262-168-8.

MARTÍNKOVÁ, Jiřina, et al. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 2. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0929-6.

ŠVIHOVEC, Jan, et al. Farmakologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-2150-2.