Rezistence na antibiotika
Rezistence je odolnost mikroorganismů vůči působení antibiotika.
Rezistence primární[upravit | editovat zdroj]
Odpovídá geneticky podmíněné necitlivosti bakterií na dané antibiotikum bez ohledu na předchozí kontakt (aminoglykosidy v monoterapii nepůsobí na anaerobní infekce).
Rezistence sekundární[upravit | editovat zdroj]
Vzniká v průběhu terapie nebo následkem předchozího podávání antibiotika. V přítomnosti antibiotika se selektují rezistentní kmeny, které se nacházejí v každé velké bakteriální populaci. Rychlost rozvoje sekundární rezistence závisí na frekvenci mutací a na počtu bakterií s určitým stupněm rezistence.
Mezi sekundární rezistence řadíme i takové, které jsou zprostředkovány plazmidy. Častěji se s nimi setkáváme u G− bakterií. Genetický materiál může být přenesen a to buďto z jednoho mikroorganizmu na druhý konjugací, prostřednictvím bakteriofága transdukcí anebo transformací, kde dochází k přenosu genetické informace pomocí transpozomů mezi plazmidy navzájem nebo mezi plazmidem a chromozomem.
Rezistence pak můžeme dělit do dvou základních typů. Penicilinový typ (multiple step mutation) vzniká po dlouhodobém podávání některých antibiotik – např. penicilinu, chloramfenikolu, bacitracinu. Streptomycinový typ (one step mutation) s rychlým vznikem vysoce rezistentních kmenů je znám u streptomycinu, erytromycinu, linkomycinu, rifampicinu.
Obecné mechanizmy rezistence[upravit | editovat zdroj]
- Omezená penetrace antibiotika do bakteriální buňky.
- Změna cílové struktury – receptoru (např. chromozomálně zprostředkovaná rezistence Haemophilus influenzae, která podmiňuje změnu PBP proteinu).
- Metabolické změny v bakteriální buňce, které zabrání účinku antibiotika na cílových strukturách.
- Enzymatická inhibice nebo inaktivace antibiotika např. beta-laktamázy.
- Efluxní pumpy – substrátově specifické transportní mechanizmy, vznikají zvýšenou expresí proteinů zevní membrány. Aktivně eliminují xenobiotika z bakteriální buňky. Některé odpovídají za zkříženou rezistenci (betalaktamy a fluorochinolony).
| Antibiotikum | Mechanizmy rezistence |
|---|---|
| Beta-laktamová |
produkce beta-laktamáz snížení permeability buněčné stěny změna penicilin-vazebných proteinů |
| Aminoglykosidy a makrolidy |
snížená vazebnost na ribozómy snížení permeability buněčné stěny produkce inaktivujících enzymů |
| Chloramfenikol |
snížení vazebnosti na cílové ribozómy snížení permeability buněčné stěny zvýšení aktivity chloramfenikol-acetyltransferázy |
| Tetracykliny |
snížený transport k ribozómům aktivní buněčný eflux (vylučování antibiotika z buňky) |
| Chinolony |
rezistence DNA-gyrázy snížení permeability buněčné stěny aktivní buněčný eflux |
| Sulfonamidy, Trimetoprim |
rezistence syntetázy kyseliny listové rezistence reduktázy kyseliny dihydrolistové snížení permeability buněčné stěny |
Zkřížená rezistence[upravit | editovat zdroj]
Současná necitlivost mikroorganizmů na antibiotika, která mají podobnou chemickou strukturu a stejný mechanizmus účinku.
Oboustranně zkřížený typ rezistence znamená, že rezistence na jedno antibiotikum znamená rezistenci i na antibiotikum druhé (penicilin G a V nebo tetracykliny navzájem). Jednostranně zkřížený typ rezistence znamená, že citlivost vůči jednomu typu může být zachována (stafylokoky rezistentní na penicilin G nemusí být rezistentní na methycilin, ale MRSA jsou zcela určitě rezistentní na penicilin G).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Antibiotika
- Rezistence klinicky významných bakterií k ATB volby
- Antibiotika v neonatologii
- Rezistence bakterií způsobená produkcí inaktivujících enzymů: beta laktamová antibiotika, hyperprodukce beta laktamáz, chromozomální, plazmidové beta laktamázy
- Rezistence k makrolidům a k linkosamidům (hlavní příčiny rezistence, eflux)
- Inhibitory betalaktamáz
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- MARTÍNKOVÁ, J, S MIČUDA a J CERMANOVÁ. Antibiotika [online]. [cit. 2010-02-18]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/atb-bak.doc/>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie obecná. 2. vydání. Brno : Neptun, 2005. ISBN 80-86850-00-5.
- LINCOVÁ, Dagmar, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vydání. GALÉN, 2002. ISBN 80-7262-168-8.
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina, et al. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 2. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0929-6.
- ŠVIHOVEC, Jan, et al. Farmakologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-2150-2.
