Nitrofurantoin

Z WikiSkript


NitrofurantoinStátní úřad pro kontrolu léčiv: Nitrofurantoin patří do skupiny nitrofuranů a pouřívá se k léčbě a profylaxi močových a vaginálních infekcí (močové dezinficiens). Má baktericidní účinky.

Farmakokinetika[upravit | editovat zdroj]

Podává se perorálně a nejlépe s jídlem, čímž se zvýší absorpce. V tkáních a krvi nedosahuje účinných koncentrací, ale rychle se eliminuje ledvinami, kde se koncentruje pouze v intersticiu. Malé množství se vylučuje žlučí. Při nedostatečné funkci ledvin je kontraindikován, neboť nevytváří účinné koncentrace v moči a navíc v séru může dosahovat toxických hladin.

Farmakodynamika[upravit | editovat zdroj]

Mechanismus účinku spočívá pravděpodobně v inhibici bakteriálních enzymů či interferenci s DNA bakterií.

Spektrum účinku[upravit | editovat zdroj]

Indikace[upravit | editovat zdroj]

Nitrofurantoin se používá pro léčbu:

  • akutních močových infekcí,
  • genitálních infekcí (lokální použití – vaginální krém).


Lze užít i profylakticky u recidiv močových infekcí a u pacientů se zavedeným močovým katetrem.

Dávkování[upravit | editovat zdroj]

1 tbl. (100 mg) perorálně po 6–8 hodinách do celkové dávky 200–400 mg/den.

Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]

Jsou dosti časté a zahrnují gastrointestinální obtíže (zvracení a nauzea), závažné plicní komplikace (dyspnoe), kožní reakce, polyneuropatie a myalgie. Hemolytická anémie je vzácná.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.