Cefalosporiny
(přesměrováno z Cefadroxil)
Cefalosporiny[1] se řadí do skupiny betalaktamových antibiotik, jejichž strukturním základem je betalaktamový kruh. Řadí se sem společně s peniciliny, monobaktamy a karbapenemy.
Obsah
Mechanismus účinku[upravit | editovat zdroj]
Mechanismus jejich působení je shodný u všech betalaktamů – inhibice syntézy buněčné stěny, což má za následek oslabení stěny bakterií, které lyzují. Jejich účinek je baktericidní.
Antimikrobiální spektrum[upravit | editovat zdroj]
Obecně je spektrum účinku dosti široké, směrem od první ke čtvrté generaci se snižuje účinnost na G+ a přibývá účinnost proti G−. Vůči cefalosporinům jsou rezistentní: oxacilin-rezistentní stafylokoky, Enterococcus faecalis, Listeria monocytogenes, Clostridium difficile, Campylobacter jejuni, Legionella pneumophilla, mykoplazmata, chlamydie a mykobakteria.
Farmakokinetika[1][2][upravit | editovat zdroj]
- Dobrý průnik do tkání a tekutin, špatný průnik do buněk,
- některé pronikají přes hematoencefalickou bariéru,
- pronikají placentou,
- malý distribuční objem,
- jsou vylučovány ledvinami,
- krátký biologický poločas.
Farmakodynamika[1][upravit | editovat zdroj]
- Jejich účinek je nezávislý na koncentraci.
Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]
Cefalosporiny jsou velmi dobře snášeny, mohou se však vyskytnout tyto nežádoucí účinky:
- kožní alergické projevy,
- bolesti kloubů,
- léková horečka,
- eozinofilie, neutropenie, hemolytická anémie, trombocytopenie,
- riziko anafylaktického šoku (u senzibilizovaných jedinců, je zde riziko zkřížené alergie s peniciliny),
- tromboflebitida po i.v. podání,
- GIT obtíže (nauzea, zvracení, průjem), riziko dysmikrobie, superinfekce, pseudomembranózní kolitida.
Rezistence[upravit | editovat zdroj]
Rezistence vůči cefalosporinům může vznikat:
- tvorbou β-laktamáz,
- změnou vazebných míst pro antibiotikum,
- snížením permeability membrány,
- efluxem (aktivním vylučováním antibiotika z buňky).
Indikace[upravit | editovat zdroj]
Cefalosporiny se požívají v řadě různých případů. Používají se cíleně i empiricky, jako např. u závažných akutních infekcí, kdy není možno čekat na výsledky kultivace. Při výběru antibiotika je zásada nejdříve používat léky z nižších kategorií (generací).
Cefalosporiny se dělí do čtyř generací podle svých vlastností, jako jsou: antimikrobiální spektrum, odolnost vůči β-laktamázám, schopnost průniku buněčnou stěnou, farmakokinetické vlastnosti.
Cefalosporiny 1. generace[upravit | editovat zdroj]
Antimikrobiální spektrum: vysoká účinnost na G+ (streptokoky, stafylokoky kromě oxacilin rezistentních), účinnost na G− je nízká (účinné jsou proti E. coli, Klebsiella pneumoniae, Proteus mirabilis).
Odolnost vůči β-laktamázám: omezená.
Indikace: G+ infekce – stafylokoky (jako varianta oxacilinu), proti kterým jsou cefalosporiny 1. generace nejúčinnější, ale případná rezistence na oxacilin nebo meticilin je zkřížená se všemi generacemi cefalosporinů, u G− infekcí zejména močové infekce, krátkodobá profylaxe v chirurgii.
Parenterální podání: cefazolin (terapie sepsí neznámého původu v kombinaci s aminoglykosidy, lék volby v chirurgické profylaxi), cefalotin, cefapirin.
Perorální podání: cefalexin, cefadroxil.
Cefalosporiny 2. generace[upravit | editovat zdroj]
Antimikrobiální spektrum: na G+ stejně účinné jako cefalosporiny 1. generace, na G− (E. coli, Klebsiella, Proteus) mají účinnost vyšší, rozšířené spektrum o další G− (H. influenzae, Neisseria gonorrhoeae, Neisseria meningitidis, Salmonella, Shigella, Enterobacter),
indikace: běžné G− infekce, které nereagují na cefalosporiny 1. generace, většina respiračních infekcí, u G+ infekcí není výrazný rozdíl oproti 1. generaci,
parenterální podání: cefuroxim, cefamandol,
perorální podání: cefuroxim-axetil (otitis media, sinusitis, epiglotitis, infekce kůže, měkkých tkání, močových cest), cefprozil monohydrát, cefpodoxim proxetil.
Cefalosporiny 3. generace[upravit | editovat zdroj]
Antimikrobiální spektrum: nižší účinnost vůči stafylokokům, ale dobrá účinnost vůči ostatním G+ kokům, nejvyšší účinnost na G− ze všech cefalosporinů (včetně Proteus mirabilis, Serratia, Enterobacter, Pseudomonas aeruginosa – také se nazývají protipseudomonádové cefalosporiny),
odolnost vůči β-laktamázám: vyšší než u 1. a 2. generace, ale šíří se na ně rezistence (tzv. ESBL – širokospektré β-laktamázy), proto by neměly být používány v monoterapii,
parenterální podání: cefotaxim, ceftriaxon, ceftazidim, cefoperazon, cefsulodin, co-cefoperazon (cefoperazon + sulbactam),
indikace: indikovány jsou u G− infekcí s rezistencí na 1. a 2. generaci, sepse, pneumonie, pyelonefritidy, nitrobřišní a pánevní infekce, smíšené (G+ a G−, aerobní a anaerobní) infekce, G− meningitidy, těžké pseudomonádové infekce, závažné infekce H. influenzae, nejsou vhodná k chirurgické profylaxi (z důvodu nižší účinnosti na stafylokoky),
perorální podání: cefixim, ceftibuten, cefetamet pivoxil,
indikace: nepoužívají se v běžné ambulantní praxi, protože jejich účinek je zbytečně široký, cefixim se dá využít při léčbě infekcí dolních dýchacích cest a streptokokové faryngitidy.
Cefalosporiny 4. generace[upravit | editovat zdroj]
Antimikrobiální spektrum: vysoce účinné proti G+ i G− (včetně Pseudomonas aeruginosa),
odolnost vůči β-laktamázám: vyšší než u 3. generace,
indikace: sepse, meningitidy, těžké infekce dolních cest dýchacích, močové infekce, infekce měkkých tkání, kůže, léčba infekce Pseudomonas, těžké nitrobřišní infekce,
zástupci: cefepim, cefpirom.
Cefalosporiny 5. generace[upravit | editovat zdroj]
Antimikrobiální spektrum: G+ i G−, meticilin rezistentní Staphylococcus aureus, Streptococcus pneumoniae necitlivý na penicilin,
indikace: komplikované infekce kůže a měkkých tkání, komunitní pneumonie
zástupci: ceftarolin [3]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
- ↑ MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium [online]. [cit. 2010-05-23]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/prednbak.htm/>.
- ↑ Souhrn údajů o přípravku [databáze]. European Medicines Agency, ©2013. [cit. 9. 11. 2015]. <http://www.ema.europa.eu/docs/cs_CZ/document_library/EPAR_-_Product_Information/human/002252/WC500132586.pdf>.