Linkosamidy

Z WikiSkript

Linkosamidy jsou bakteriostatická antibiotika používaná zejména k léčbě G+ infekcí. Patří sem linkomycin a klindamycin. Starší linkomycin se již v praxi nepoužívá.

Mechanismus účinku

Linkosamidy inhibují syntézu bílkovin vazbou na 50S podjednotku ribozomu.[1]

Antimikrobiální spektrum

Působí zejména na G+ bakterie jako jsou stafylokoky a streptokoky. Dále jsou účinná proti anaerobům, některým G− tyčinkám. Rezistentní jsou Clostridium difficile, Neisseria, hemofily a jiné.[1][2]

Farmakokinetika

Klindamycin se po p.o. podání dobře absorbuje. Proniká do tělesných tekutin a tkání včetně kostí. Malý je však průnik do mozkomíšního moku. Je vylučován ledvinami. [1]

Farmakodynamika

Účinek klindamycinu je nezávislý na koncentraci.

Rezistence

Mechanismem vzniku rezistence je úprava ribozomů.

Indikace

  • Varianta β-laktamů u pacientů s přecitlivělostí na penicilin.
  • Léčba G+ a anaerobních infekcí.
  • Osteomyelitida způsobená S. aureus, infekce kloubů a šlach.
  • Infekce necitlivé na jiná protistafylokoková antibiotika.
  • Nemocniční použití u nemocných s infekcemi kostí a měkkých tkání (nitrobřišní smíšené aerobně anaerobní infekce v kombinací s aminoglykosidy) hlavně u infekcí, které vznikly v souvislosti s chirurgickým zákrokem v dutině břišní.
  • Lokálně u acne vulgaris.

[1][2]


Klindamycin

Klindamycin patří mezi linkosamidy, což jsou antibiotika používaná jako alternativa v léčbě infekcí vyvolaných grampozitivními a anaerobními bakteriemi u pacientů přecitlivělých na peniciliny, případně jiná β-laktámová antibiotika.

Mechanismus účinku

Spočívá v inhibici proteosyntézy vazbou na 50S podjednotku ribosomů citlivých bakterií.

Spektrum

  • Clostridium difficile je vždy rezistentní

Rezistence

  • Neschopnost mikroorganismu vychytávat antibiotikum (díky zvýšené schopnosti efluxu léčiva z buňky).
  • Snížení afinity vazebných míst na ribosomech na základě genetické modifikace 50S podjednotky.
  • Produkce esteráz bakteriální buňkou.
  • Tyto enzymy následně rozkládají molekulu antibiotika a tím jej inaktivují.
  • Existuje zkřížená rezistence mezi klindamycinem a makrolidy.

Farmakokinetika

Absorpce

  • Po perorálním podání se výborně vstřebává i v přítomnosti potravy.
  • U těžkých infekcí jej lze podat i parenterálně.
  • Vykazuje až 90% biologickou dostupnost.

Distribuce

  • Klindamycin má relativně vysoký distribuční objem – okolo 1,1 l/kg.
  • Na plasmatické proteiny se váže až 93 % vstřebané dávky.
  • V dostatečných koncentracích penetruje do většiny tkání a tělesných tekutin, včetně kostí a abscesů.
  • Průnik do mozkomíšního moku není dostatečný ani při zánětu (který většinou zvyšuje permeabilitu hematoencefalické bariéry).

Metabolismus a exkrece

Nežádoucí účinky

Strategie dávkování

Klindamycin patří mezi antibiotika s účinkem nezávislým na koncentraci. Cílem dávkování je udržování účinných koncentrací nad MIC (minimální inhibiční koncentrace) citlivých mikroorganismů po dobu alespoň 50 % dávkovacího intervalu, který je 6–8 hodin.

Klinické indikace


Odkazy

Související články

Reference

  1. a b c d LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
  2. a b MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ, et al. Vybrane kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium [online]. ©2005. [cit. 2010-08-14]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/prednbak.htm/>.