X-vázaná adrenoleukodystrofie

Z WikiSkript

X-vázaná adrenoleukodystrofie (též Schilderova choroba, sudanofilní leukodystrofie[1], XALD, X-linked ALD) je X-vázaná recesivně dědičná porucha lipidového metabolismu projevující se neurologickou symtomatologií a symptomy insuficience kůry nadledvin.[2]

Epidemiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

XALD je X-vázané recesivní onemocnění a proto postihuje primárně muže,[2] méně pak heterozygotní ženy.[1] Onemocnění se začíná projevovat v různém věku v závislosti na klinické formě onemocnění. Patří k nejčastěji se vyskytujícím leukodystrofiím s prevalencí 1-5:100 000.[2]

Etiopatogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Onemocnění je způsobeno poruchou oxidace nevětvených mastných kyselin s velmi dlouhým řetězcem (C25:0 a C26:0, VLFCA) v důsledku nedostatečnosti peroxizomálního enzymu lignoceroyl-CoA ligázy.[3] Byl popsán genetický defekt v genu ABCD1 (ATP binding cassette, subfamily D, member 1) na gonozomu X v oblasti Xq28. Gen ABCD1 kóduje peroxisomální transmembránový protein, který se účastní na zakotvení lignoceroyl-CoA ligázy (VLFCA-CoA syntetázy) do peroxisomální membrány. Takto se sníženě degradují VLFCA, které se hromadí, způsobují disrupci buněčné membrány a jsou zodpovědné za neurologickou symptomatiku. Podobně se VLFCA hromadí v zóně fasciculata a retikularis kůry nadledvin a způsobují jejich dysfunkci.[4] Ve tkáních a tkáňových tekutinách je abnormálně zvýšené množství VLFCA.[2]

Klinické formy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • dětská cerebrální
  • adolescentní cerebrální
  • adultní cerebrální
  • adrenomyeloneuropatie
  • forma projevující se pouze adrenální insuficiencí
  • symptomatičtí heterozygoti[1]

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Onemocnění se projevuje neurologickou symptomatikou a symptomy postižení kůry nadledvin.[2]

Mezi neurologické symptomy patří postižení intelektových funkcí, poruchy chování, poruchy motorických funkcí a mozečková ataxie. Postupně se rozvíjí senzorické poruchy vedoucí až do slepoty a hluchoty. Mohou být přítomny epileptické záchvaty.[2]

V důsledku hypokortikalismu kůry nadledvin (Addisonova choroba) mohou být přítomny hyperpigmentace.[2]

Onemocnění je prognosticky nepříznivé, končí letálně během několika let.[2]

Dětská cerebrální forma[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je jednou z nejčastějších forem XALD.[1] Má zpravidla těžší průběh. Dítě je bez klinické symptomatiky do 4 až 10 let, jako první příznak se začnou objevovat poruchy chování a neprospívání ve škole. Dochází k regresi sluchové diskriminace, orientace v prostoru, mluvy a psaní. Typicky klinický stav rychle progreduje do spastické paraparézy, obtíží s polykáním, ztráty zraku a do dvou let od prvních příznaků do vegetativního stavu.[3]

Adolescentní cerebrální forma[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Onemocnění se projevuje mezi 10. a 21. rokem věku.[3] Vyskytuje se málo. Klinické příznaky jsou podobné jako u dětské formy, progrese je však pomalejší.[1]

Adultní cerebrální forma[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Projevuje se po 21. roce věku symptomy jako je demence, spastická paraparéza a psychiatrickými obtížemi.[3] Je poměrně vzácná, představuje asi 3% všech případů XALD. Onemocnění má rychlý průběh a progreduje do vegetativního stavu cca po 3-4 letech.[1]

Adrenomyeloneuropatie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je nejčastější formou XALD, představuje 40 % případů této nemoci.[1] Adrenomyeloneuropatie je charakterizována progredující myelopatií vedoucí ke spastické paraparéze.[2] Do 5-15 let je pacient upoután na kolečkové křeslo. První příznaky se objevují zpravidla mezi 20 a 30 lety a patří mezi ně ztuhlost a neobratnost nohou, úbytek na váze, nausea a generalizovaná slabost.[1] Přítomny jsou dále sfinkterové poruchy a impotence. Dalšími symptomy mohou být mozečkového původu, intelektová deteriorace a poruchy chování. Dysfunkce nadledvin nemusí být doprovázena hyperpigmentací, insuficienci mohou prokázat zátěžové testy. Diagnosticky průkazná je zvýšená koncentrace mastných kyselin s dlouhým řetězcem. Onemocnění vede k invalidizaci, délku života ale nezkracuje.[2]

Symptomatičtí heterozygoti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

U většiny heterozygotních žen k manifestaci onemocnění nedochází, nicméně u některých heterozygotů se může XALD projevit. Symptomy mohou být různé, závažností lehké až těžké, velmi vzácně se však vyskytuje postižení nadledvin.[1]

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

X-ALD na MRI, T2 vážený obraz. V okcipitálním laloku je patrna ztráta bílé hmoty a hyperintenzní signál. Bílá hmota frontálního laloku je ušetřena.

Průkazné je zvýšené množství mastných kyselin s velmi dlouhým řetězcem v séru a kožních fibroblastech.[2]

Krevní DNA test prokáže přítomnost mutace.[1]

Zobrazovací metody jako je CT a MRI prokáží rozsáhlé demyelinizační změny mozku, které počínají okcipitálně a postupně se šíří frontálním směrem.[2]

V likvoru bývá proteincytologická disociace, někdy pleocytóza. Zvýšená hladina intratékálního IgG bývá známkou rychlé progrese.[2]

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Účinná léčba neexistuje.[2]

Dietická opatření jsou u XALD sporná.[2] Existují studie, které se snaží prokázat účinnost tzv. "Lorenzova oleje", směsi glycerol trioleátu a glycerol trierugátu v poměru 4:1. Lorenzův olej normalizuje hladiny mastných kyselin s dlouhým řetězcem do 4 týdnů a může snižovat frekvenci a závažnost neurologické symptomatiky, pokud je podán ještě před objevením se symptomů.[3]

Omezený efekt má transplantace kostní dřeně a je indikována pouze v preklinických fázích onemocnění.[3]

U projevů insuficience kůry nadledvin se podává hormonální substituce.[2]

Možnosti terapie XALD jsou předmětem výzkumu.[3]

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j UNITED LEUKODYSTROPHY FOUNDATION, INC,. www.ulf.org [online]. [cit. 2011-12-02]. <https://ulf.org/types/XALD.html>.
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 0000. 0 s. ISBN 80-7262-160-2.
  3. a b c d e f g GOETZ, Christopher G a Christopher G GOETZ. Textbook of clinical neurology. 3. vydání. Philadelphia : Saunders Elsevier, 0000. 0 s. ISBN 1-4160-3618-0.
  4. MOHNISH, Suri. Genetics for pediatricians [online]. [cit. 2011-12-02]. <https://books.google.cz/books?id=tBSi9heXrG4C&pg=PP7&lpg=PP7&dq=Genetics+for+pediatricians+isbn&source=bl&ots=gxLZmZBSHM&sig=TUutKIU8m9b9o02M9Vi45PvpC4A&hl=cs&ei=ZvPYTv6jA8Xa4QTK4OSGDg&sa=X&oi=book_result&ct=result>.