Glutarová acidurie

Z WikiSkript

Glutarová acidurie
Stručné schéma příčiny glutarové acidurie
Stručné schéma příčiny glutarové acidurie
Klinický obraz Makrocefalie 70 % novorozenců, jinak asymptomatičtí; později metabolická acidóza, neprospívání a náhlý nástup dystonie a athetózy
Příčina Deficit glutaryl-CoA dehydrogenázy
Diagnostika Enzymové vyšetření analýzou v amniocytech nebo CVS
Incidence ve světě 1:40 000 u bělošských populací a 1:30 000 ve Švédsku
Prognóza Bez léčby úmrtí během první dekády života
Klasifikace a odkazy
MKN-10 E72.3
MeSH ID C536833
OMIM 231670

Glutarová acidurie typ I (GA I) patří mezi organické acidurie, je způsobená neschopností organismu zpracovávat aminokyseliny lysin a tryptofan kvůli deficitu glutaryl-CoA dehydrogenázy. Enzym glutaryl-koenzym A dehydrogenasa je uložen v mitochondriích. V játrech, ledvinách, ve fibroblastech a leukocytech katalyzuje oxidativní dekarboxylaci glutaryl-CoA na krotonyl-CoA. Při deficitu tohoto enzymu dochází ke zvýšení hladiny toxické kyseliny glutarové a jejích metabolitů.[1] K zaplavení organismu toxickými metabolity dochází při každém zatížení zvýšeným množstvím lysinu a tryptofanu (např. při běžném úbytku váhy v novorozeneckém období, při odbourávání tělesných bílkovin dítěte při horečce a hladovění, při běžných infekcích, po operacích a za podobných zátěžových situací).[1]

GA 1 je AR dědičná nemoc (gen GCDH- na 19p13.2, OMIM #231670). Od 1. 10. 2009 je součástí celoplošného novorozeneckého screeningu v ČR. Pro výskyt GA I svědčí zvýšený C5-DC acylkarnitin. Při podezření na GA I se ihned provádí analýza organických kyselin v moči prokáže zvýšenou hladinu kyseliny glutarové a kyseliny 3-hydroxyglutarové k potvrzení diagnózy. Pokud analýza diagnózu nepotvrdí, specialista na DMP zváží analýzu glutarylkarnitinu v moči a kyseliny 3-hydroxyglutarové v krvi a mozkomíšním moku, analýzu enzymů ve fibroblastech a molekulární analýzu GCDH genu.[1]

Incidence GA I: 1:40 000 u bělošských populací a 1:30 000 ve Švédsku.[1]

Dítě s glutarovou acidurii

Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]

  • novorozenci: makrocefalie (70 % pacientů), jinak asymptomatičtí
  • později metabolická acidóza, neprospívání a náhlý nástup dystonie a athetózy z důvodu nevratného poškození striata
  • prognóza: při odpovídající péči nebude 60–70 % pacientů trpět neurodegenerativní poruchou[1]
  • nástup symptomů typicky mezi druhým měsícem a třetím rokem života
  • existuje několik rozdílných klinických prezentací:
    1. Postižené děti se zdají být normální dokud neutrpí akutní metabolickou krizi, obvykle mezi 6. a 18. měsícem věku, s reziduálními neurologickými nálezy, které se mírně zlepšují v klidovém období. Specifické změny v bazálních gangliích, zejména atrofie a glióza putamenu a n. caudatus se objevují během dní až týdnů po encefalopatické epizodě.
    2. Po období normálního vývoje mají postižené děti akutní krizi s reziduálními neurologickými nálezy podobně jako v předchozím případě, ale dále se vyvíjejí s opakujícími se epizodami ketózy, zvracení, hepatomegalie a encefalopatie během infekcí.
    3. U přibližně 25 % dětí se postupně rozvíjí motorické opoždění, hypotonie, dystonie a dyskinese během několika prvních let života bez jakékoliv zjevné akutní krize.
    4. Jednotlivci mohou být zcela asymptomatičtí bez jakékoliv krize a s normálním vývojem. Tento fakt byl dokumentován testováním přenašečů a nalezením 5 % asymptomatických příslušníků Amiš komunity s GAI. U některých z těchto dospělých byly později diagnostikovány změny v bílé mozkové hmotě.[1]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

  • léčba riboflavinem a dietní restrikce lysinu a tryptofanu (Dieta s omezením bílkovin spočívá v konzumaci povoleného množství speciálních nízkobilkovinných potravin, které si pro svou výživu zajišťuje každý pacient sám a zdravotní pojišťovny je nehradí.)
  • při každé běžné virové nebo bakteriální infekci je nutné v raném stádiu nemoci krátkodobě ještě více omezit příjem bílkovin a poskytnout více energie ve formě glukózy s inzulínem pomocí nitrožilní

infuze

  • okamžitá léčba katabolických stavů s agresivní léčbou horečky
  • glukóza, inzulin a karnitin mohou být prevencí neurologického postižení u pacientů bez poškození bazálních ganglií
  • přijetí do nemocnice je nutné při jakékoliv nemoci doprovázené zvracením[1]

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

Průběh onemocnění bez léčby: Většina symptomatických pacientů umírá bez léčby během první dekády života. Pacienti mohou mít opakované horečky nejasného původu. Jsou popsány 2 případy dětí zemřelých na hypertermii, proto je kontrola horečky nezbytná. Pacient se také může hojně potit, ať už centrálně nebo periferně.[1]

Průběh onemocnění s léčbou: Presymptomatická diagnóza prokázala lepší výsledky než identifikace pacientů po první encefalopatické atace. I při léčbu trpí 35 % pacientů neurologickým postižením a opožděným psychomotorickým vývojem.[1]

Vyšetření příbuzných[upravit | editovat zdroj]

U dalších dětí, které mají stejného otce a matku jako postižené dítě, je riziko této nemoci 1/4 (25 %). Prenatální diagnostika je možná enzymovým vyšetřením analýzou v amniocytech nebo CVS.[1]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k DOC. MUDR. VOTAVA, Felix, CSc., Tomáš, PhD. DOC. RNDR. ADAM a Jiří, DrSc. PROF. MUDR. ZEMAN, et al. Novorozenecký screening [online]. ©2009. Poslední revize 2009, [cit. 17. 12. 2009]. <http://www.novorozeneckyscreening.cz/nemoci>.

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]