Neurofibromatóza
(přesměrováno z Recklinghausenova choroba)
| Neurofibromatóza | |
 Četné neurofibromy | |
| Klinický obraz | abnormální růst podpůrných buněk CNS a PNS, vznik benigních nebo maligních nádorů |
|---|---|
| Příčina |
typ 1 = mutace genu NF1 17. chromozóm typ 2 = mutace genu NF2 22. chromozóm |
| Diagnostika |
NF1 – přítomnost skvrn café au lait (6+), neurofibromů (2+) nebo plexiformního neurofibrou, nakupení pih v axile a inguinále (freckling), gliom optiku, lischovy noduly (2+) NF2 – neurinomy, gliomy |
| Incidence ve světě | 1/2 500 – 1/4 000 |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN-10 | Q85.0 |
| MeSH ID |
D009456 D016518 |
| OMIM |
162200 101000 |
| orphanet | ORPHA637 |
| MedlinePlus |
000847 000795 |
| Medscape |
1177266 1178283 |
Neurofibromatóza je relativně časté AD dědičné onemocnění (1:2 500–4 000 novorozenců) vycházející z buněk odvozených z neurální lišty. Projevuje se abnormálním růstem podpůrných buněk CNS a PNS (Schwannovy bb. aj.) s výraznou predispozicí k vzniku benigních i maligních nádorů.[1] Onemocnění patří mezi hereditární nádorové syndromy, vyskytuje se ve dvou formách. Familiární formy těchto syndromů vznikají jako následek vrozené mutace tumor-supresorových genů. Určité procento těchto syndromů vzniká jako následek nových mutací.[2] Molekulárně-genetická analýza je dostupná pro definitivní potvrzení této diagnózy.
Formy[upravit | editovat zdroj]
Existují dvě základní formy tohoto onemocnění, které se liší jak v příčině (mutace různých genů), tak i v následcích (odlišný klinický obraz).
Neurofibromatóza – typ 1[upravit | editovat zdroj]
Neurofibromatóza – typ 1 (NF-1, nazývaná též morbus von Recklinghausen či periferní typ neurofibromatózy) je podmíněna mutací NF1 genu na 17. chromosomu (17q11.2).[3] Jde o tumor-supresorový gen, jehož produkt (neurofibromin) je součástí intracelulární signální kaskády spojené s RAS-kinasou.
je třeba odlišovat morbus Recklinghausen, který je synonymem pro primární hyperparathyreoidismus
Mezi klinické projevy této formy patří:
- Tzv. „café-au-lait spots“ (skvrny barvy „bílé kávy“, v 90 % se objeví do 5 let věku). Aby mohly být považovány za diagnostické kritériu, musí jich být alespoň šest a musí mít alespoň 5 mm v průměru před pubertou, nebo alespoň 15 mm v průměru po pubertě.[2]
- Neurofibromy (mnohočetné tumorózní uzlíky; kutánní, subkutánní a plexiformní; hlavně v axilách a tříslech) a plexiformní neurofibromy
- Lischovy uzlíky (hamartomy duhovky)[2][3]
- Zvýšené riziko vzniku různých nádorových onemocnění: low-grade gliomy CNS (gliomy optiku), neurofibrosarkom, rhabdomyosarkom, feochromocytom, leukemie apod.[2]
- Nádory mimo nervový systém, jako hemangiomy a lymfangiomy.
- Postižení muskuloskeletáního systému (subperiostální neurofibromy – působící hypertrofii kosti, její prořídnutí a pathologické fraktury, skolióza, vrozená dysplázie tibie)[1]
- Postižení intelektu, epilepsie nebo stenózy arteria renalis [2][3]
Dvě třetiny gliomů optiku jsou klinicky němé, třetina vede ke zhoršení zraku, proptóze, abnormálnímu barevnému vidění, atorfii papil či parézám. Mají však příznivější průběh a prognózu než gliomy vzniklé mimo neurofibromatózu I. typu.[4]
Neurofibromatóza – typ 2[upravit | editovat zdroj]
Neurofibromatóza – typ 2 (NF-2, nazývaná též MISME syndrom či centrální typ neurofibromatózy) je podmíněna mutací NF2 genu na 22. chromosomu (22q12.2)[3]. Jde rovněž o tumor-supresorový gen, jehož produkt (neurofibromin 2, též nazývaný merlin či schwannomin) ovlivňuje mezibuněčné kontakty. Centrální neurofibromatóza je obecně vzácnější než periferní typ, celkově je ovšem spojena s vyšší morbiditou i mortalitou postižených jedinců[2]. Okolo poloviny případů NF-2 je způsobeno novou mutací[3].
Mezi klinické projevy této formy patří:
- Nádory CNS: meningeomy, astrocytomy, ependymomy, schwanomy míšních kořenů, hamartomy sítnice (syndrom MISME = Multiple Inherited Schwannomas, Meningiomas, and Ependymomas)
- Typický je zejména bilaterální vestibulární schwannom
- Také u této formy nacházíme skvrny „café-au-lait“, ne však Lischovy uzlíky[2]
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- Kauzální terapie neexistuje.
- Vhodná je dispenzarizace pacientů s prokázanou diagnózou neurofibromatózy.
- Chirurgické zákroky indikovány při útlaku nervu / obstrukci u GIT formy, případně z kosmetického hlediska[1].
- Neurochirurgické zákroky při postižení CNS; možné využití stereotaktické neurochirurgie (Leksellův gama nůž).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Hereditární nádorové syndromy
- Tumor-supresorové geny
- Vrozené mnohočetné exostózy
- Enchondromatóza (Ollierova choroba)
- Fibrózní kostní dysplázie (Jaffé-Lichtensteinova nemoc)
- Osteogenesis imperfecta (osteopsatyrhosis, fragilitas ossium)
- Morbus Albers-Schönberg (mramorovitost kostí, osteoskleróza, osteopetróza)
- Osteopoikilóza (osteopoikilie)
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Neurofibromatosis – Type 1 (eMedicine)
- Neurofibromatosis – Type 2 (eMedicine)
- The Children's Tumor Foundation
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c DUNGL, P., et al. Ortopedie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0550-8.
- ↑ a b c d e f g KLEIBL, Zdeněk a Jan NOVOTNÝ. Hereditární nádorové syndromy. 1. vydání. Praha : Triton, 2003. 31 s. ISBN 80-7254-357-1.
- ↑ a b c d e FIRTH, Helen V., Jane A. HURST a Judith G. HALL. Oxford desk reference: clinical genetics. 1. vydání. Oxford : Oxford University Press, 2005. 708 s. ISBN 9780192628961.
- ↑ Listernick a kol. 1989, 1994, 1995, 1997, 1999
