Fidaxomicin

Racionální vzorec fidaxomicinu

Fidaxomicin je makrocyklické antibiotikum, které nepatří do žádné ze základních skupin (je však příbuzné makrolidům). Má úzké spektrum účinku, působí jen na některé G+ bakterie a je využíván výhradně pro léčbu klostridiové kolitidy.

Mechanismus účinku

Fidaxomicin inhibuje bakteriální RNA polymerázu. Působí tak baktericidně a inhibuje proteosyntézu, čímž brání produkci toxinů a sporulaci (→ nižší riziko relapsu).

Díky úzkému spektru má také nižší disruptivní účinek na střevní mikroflóru.

Indikace

Výhradně klostridiová kolitida (CDI). Jeho užití je omezeno velmi vysokou cenou, proto je indikován pouze v následujících případech:

  • CDI se závažným průběhem;
  • imunodeficientní pacienti;
  • pacienti s vysokým rizikem rekurence.

Nežádoucí účinky a interakce

Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří nauzea, zvracení a zácpa.[1]

Fidaxomicin je substrátem P-glykoproteinu, kde může docházet k lékovým interakcím.

Odkazy

Související články

Zdroje

Reference