Os temporale

	Os temporale
	Spánková kost
	; Levá spánková kost zvnějšku
TA	A02.1.06.001
Funkce	spolu s os zygomaticum tvoří arcus zygomaticus
Osifikace	chondrogenní

Spánková kost (lat. os temporale) je párová, stavebně složitá kost na boku lebky, obsahující četná smyslová ústrojí a další důležité struktury. Vznikla spojením několika částí různého původu.

Levá spánková kost zevnitř

Anatomické struktury[upravit | editovat zdroj]

Levá spánková kost zdola

Pars petrosa[upravit | editovat zdroj]

Kost skalní (pyramida) se někdy uvádí samostatně jako kost os petrosum. Jedná se o útvar podobný čtyřboké pyramidě, která vystupuje laterálně zezadu směrem ventromediálním. Obsahuje komplikovaný prostor dutin, tzv. labyrinthus osseus (kostěný labyrint), ve kterém jsou uložena smyslová ústrojí sluchu a rovnováhy. S pyramidou souvisí také nápadný processus mastoideus – bradavkovitý výběžek vyčnívající kaudálně spolu s processus styloideus – výběžkem bodcovitým. Oba osifikují chondrogenně a jsou důležitými úpony některých svalů.

Os petrosum se svým hrotem, apex partis petrosae, vnořuje mezi kost týlní a ala major kosti klínové. Kosti jsou zde spojeny chrupavčitým synchondrosis sphenopetrosa a petrooccipitalis. Při maceraci lebky se místo chrupavčitých spojení označuje jako foramen lacerum.

Jednotlivé plochy pyramidy se označují:

facies anterior – plocha kolmá na šupinu spánkové kosti, orientovaná šikmo vpřed a vzhůru;
facies posterior – vertikálně postavená, téměř rovnoběžná s postavením šupiny (tím pádem kolmá na anteriorní plochu), hledí k mozečku;
- hranici mezi nimi tvoří ostrá margo superior;
facies inferior (basalis) – spodní plocha;
facies ventrobasalis – součást středoušní dutiny, běžně krytá os tympanicum.

Na jednotlivých plochách nalezneme mnoho útvarů. Zde je uveden výčet nejdůležitějších z nich:

Facies anterior[upravit | editovat zdroj]

impressio trigemini – jamka pro ganglion semilunare trojklaného nervu je patrná u apexu pyramidy;
sulcus nervi petrosi majoris et minoris – dvě drobné rýhy pro dané nervy, laterálně od impressia;
eminentia arcuata – dorsálnější vyvýšenina způsobená průběhem předního polokruhovitého kanálku vnitřního ucha;
tegmen tympani – ventrálně od emenentia arcuata, nejtenší místo přední plochy
margo superior partis petrosae
sulcus sinus petrosi superioris

Facies posterior[upravit | editovat zdroj]

porus acusticus internus – nápadná jamka pro vstup do vnitřního zvukovodu(meatus acusticus internus);
fossa subarcuata – vkleslina pozicí analogická k eminentia arcuata;
margo posterior partis petrosae – rozhraní facies posterior a inferior;
- zde je přítomná incisura jugularis – doplňuje s týlní kostí foramen jugulare(průchod v.jugularis int.);
apertura canaliculi vestibuli – průchod perilymfy z vnitřního ucha

Facies inferior[upravit | editovat zdroj]

vstup(apertura externa) canalis caroticus – pro a. carotis interna, která prochází kostí a vystupuje na otvoru v apex partis petrosae;
fossa jugularis – jamka za karotickým kanálem navazující na incisura jugularis, má zde začátek v. jugularis interna;
proc. styloideus;
foramen stylomastoideum – výstup pro n. facialis z canalis facialis, výstup je uložen mezi proc. mastoideus a styloideus;
incisura mastoidea – rýha pro začátek zadního bříška m. digastricus;
sulcus a. occipitalis – medialně od incisura mastoidea
foramen mastoideum – otvor za proc. mastoideus pro žilní spojku (v.emissaria mastoidea) do sinus sigmoideus
canaliculus tympanicus – ve fossula petrosa, vstup n. tympanicus (větev IX.), který vede do cavitas tympanicus a později na facies anterior partis petrosae vystupuje jako n. petrosus minor (hiatus a sulcus n.petrosi minoris)
apertura canaliculi cochlae – průchod endolymfy z vnitřního ucha
canaliculus mastoideus – průchod r.auricularis n.vagi směrem extrakraniálně(východ za ušním boltcem)

Facies ventrobasalis[upravit | editovat zdroj]

Koronální (frontální) řez

Tato část kosti je vidět až po odstranění os tympanicum, která ji kryje. Obsahuje zejména cavitas tympanica, čili středoušní dutinu;

promontorium je oblé vyklenutí uprostřed plochy prominující do středoušní dutiny, je zdviženo prvním závitem hlemýždě. Obsahuje dva otvory:
- fenestra vestibuli (ovalis) – horní otvor při začátku hlemýždě, opírá se zde třmínek;
- fenestra cochleae (rotunda) – dolní otvor in vivo uzavřen blankou.

Ventromediálním směrem (čili k apexu) vybíhá cavitas tympanica v canalis musculotubarius – kanál obsahující svalový napínač bubínku (semicanalis m.tensor tympani) a komunikaci s Eustachovou trubicí (semicanalis tubae auditivae). Je rozdělen kostní přepážkou(septum canalis musculotubarius).

Opačným směrem končí cavitas tympanica v dutinu antrum mastoideum, která pokračuje do proc. mastoideus drobnými cellulae mastoidae.

Nad fenestra vestibuli jdou vidět dva horizontální valy. Za prvé, prominentia canalis facialis, která je otiskem n.facialis. Za druhé, prominentia canalis semicircularis lateralis, což je otisk polokruhovitých kanálků. Mezi nimi se tyčí malá eminentia pyramidalis, kam vybíhá m. stapedius, který se upíná na třmínek.

Pars squamosa[upravit | editovat zdroj]

Šupina spánkové kosti, na kterou je připojena pyramida. Je zasazena kraniálně do lebeční klenby a spojena s dalšími kostmi v sutura squamosa (šupinovém švu). Ze spánkové kosti odsud vybíhá:

výrazný processus zygomaticus tvořící s lícní kostí arcus zygomaticus – jařmový oblouk;
na spodní straně se nachází fossa mandibularis pro spojení dolní čelisti se zbytkem lebky.

Pars tympanica[upravit | editovat zdroj]

Bubínková kost je kornoutovitého tvaru a tvoří stěnu vnějšího zvukovodu. Pokračuje svým průběhem k pyramidě, kde uzavírá středoušní dutinu. Vepředu je fissura petrotympanica, kde opouští středoušní dutinu chorda tympani (větev n. facialis).

Uložení spánkové kosti v lebce

Nejčastější variace[upravit | editovat zdroj]

Variacemi bývá často postižená pars squamosa a útvary s ní sousedící. Jedná se zejména o defekty šupiny a absence kostěného materiálu, který bývá nahrazen vazivem, dále rozdělení šupiny švem, proc. frontalis vsunutý mezi ala major klínové kosti a os frontale (zde se nemůže realizovat spojení ala major s čelní kostí) a různé otvory pro tepenné nebo žilní spojky.