Portál:Otázky z patologie (1. LF UK, VL)/158. Otázka

			158. Otázka
			Nenádorová onemocnění prostaty, varlat a penisu
			Otázky z patologie (1. LF UK, VL)
			⏪️   ⏩️

Nenádorová onemocnění prostaty

Prostatitis acuta

Akutní prostatitida – histologie

Akutní prostatitida se nejčastěji vyskytuje u mladých mužů. Vzniká většinou v důsledku snížené imunity, prochladnutí, přenosem infekce po pohlavním styku či při infekci močových cest.

Etiologie

Nejčastěji je akutní prostatitida způsobena bakteriální infekcí, v současnosti jsou hlavními patogeny Chlamydia spec., Trichomonas vaginalis či Ureoplasma. Časté jsou další uropatogeny (E. coli, Klebsiella sp., Proteus). Může být ovšem i abakteriální.

Symptomatologie

Akutní prostatitida se obvykle projevuje jako náhlé horečnaté onemocnění. V popředí jsou silné bolesti v suprapubické a perineální oblasti, které se zvýrazňují během mikce a při defekaci. Pacient si stěžuje na dysurické potíže. Bývá přítomna hematurie či hemospermie. Semenné váčky jsou postiženy zároveň s prostatou, můžeme tedy hovořit o prostatovesikulitidě. Onemocnění provází celkové příznaky (horečka, slabost, třesavka, nauzea, zvracení), zvýšená teplota může kolísat a vystoupat do septických hodnot. Celý organismus je alterován, pacient může být schvácený, mít tachykardii, tachypnoi, hypotenzi. Onemocnění může progredovat do sepse.

Břicho je palpačně bolestivé v suprapubické oblasti. Při vyšetření per rectum je prostata palpačně velice bolestivá a výrazně prosáklá, nepravidelného tvaru.

Diagnostika

Diagnózu stanovujeme na základě klinického obrazu, fyzikálního vyšetření, mikroskopického obrazu a kultivace z moče či prostatického exprimátu. Ten získáváme pomocí masáže prostaty, která uvolňuje žlázové vývody. Nalézáme masivní leukocytární infiltraci.

Léčba

Akutní stádia s alterací celkového stavu léčíme za hospitalizace parenterálním podáváním baktericidních antibiotik, která pronikají do prostatické tkáně (kombinace aminoglykosidů, širokospektrých penicilinů nebo cefalosporinů II.–III. generace či fluorochinolonů III. a IV. generace). Poté přecházíme na perorální fluorochinolony či kotrimoxazol. V méně závažných případech stačí ambulantní léčba 4–6 týdnů. Současně podáváme spasmolytika a analgetika (NSAIDy specifické ke COX II, blokátory alfa-adrenoreceptorů). Odtoku zánětlivého infiltrátu ze žlázek pomáháme pomocí masáže.

Masáž prostaty je u akutního průběhu kontraindikována! Hrozí šíření infekce a bakteriemie.

Antibiotika podáváme alespoň 30 dní, abychom minimalizovali riziko přechodu do chronické prostatitidy.

Komplikace

Při přetrvávání febrilních špiček při adekvátní antibiotické terapii musíme pomyslet na možnost vzniku abscesu, který diagnostikujeme pomocí TRUS či CT malé pánve. Mezi další komplikace řadíme vznik urosepse, epididymitidy či pyelonefritidy, případně přechod v chronickou či granulomatózní prostatitidu.

Benigní hyperplázie prostaty

Benigní hyperplazie prostaty
Benign prostatic hyperplasia
Srovnání normální a hyperplastické prostaty
Nodulární hyperplazie prostaty
Rizikové faktory	zvýšené hladiny testosteronu
Klasifikace a odkazy
MKN	N40
MeSH ID	D011470
MedlinePlus	000381
Medscape	437359

Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je nemaligní zvětšení prostaty na podkladě zmnožení především stromálních buněk. Jedná se o nejčastější benigní nádor mužů a jeho prevalence stoupá s věkem. Ve věku šedesáti let má klinické příznaky BHP více než 60 % mužů.

Anatomie prostaty

 Podrobnější informace naleznete na stránce Prostata.

Prostata je svalově-žlaznatý orgán, který obsahuje tuboalveolární žlázky ve fibromuskulárním stromatu. Žlázky ústí do prostatické uretry a produkují 0,5 ml sekretu. Tento sekret obsahuje citráty (zajišťující mobilitu spermií), vyživuje spermie, má vysoký obsah zinku (s antimikrobiálním účinkem).

Morfologické uspořádání – tzv. zonální koncepce:

• přední fibromuskulární stroma (33 % objemu),
• periferní zóna (70 % žlázové části),
• centrální zóna (25 %, pochází z Wolffova vývodu),
• „periprostatická“ uretrální zóna (3 % glandulární části),
• tranzitní (přechodní) zóna (2 %).

Zóny 1−3 vznikají z urogenitálního sinu (endodermu). Periuretrální žlázky se nacházejí uvnitř vnitřního svěrače. Žlázky, které jsou distálně, mohou více expandovat (nebrání jim svěrač) a tvoří tzv. tranzientní zónu.

Právě v periuretrální a tranzientní zóně se kolem 40. roku věku začínají tvořit benigní uzlíky (budoucí laterální laloky hyperplazie). Periuretrální uzlíky mají charakter stromatu, uzlíky v tranzientní zóně jsou glandulární.

Stádia průběhu BHP

Stádium patologické – počátky histologických změn

• období mikroskopických změn (30.−50. rok);
• období makroskopických změn.

Stádium klinické – prostatismus.

Růst BHP charakterizuje tvorba uzlů, difuzní hyperplázie tranzientní zóny a zvětšování uzlů. Okolní prostatická tkáň je pomalu posouvána periferně a tvoří tzv. chirurgické pouzdro.

Etiologie

Hlavními faktory jsou vyšší věk a přítomnost androgenů (funkční varlata).

S přibývajícím věkem zůstává hladina dihydrotestosteronu (DHT) normální, po 60. roce věku spíše klesá, avšak postupně přibývá množství estrogenů. Soudí se, že receptory pro DHT jsou exprimovány ve zvýšené míře právě pod vlivem estrogenů, což vede ke zvýšené vazbě DHT, a tím dochází k růstové stimulaci prostaty.

Patogeneze

Obstrukce je tvořena dvěma složkami – mechanickou (pasivní komprese uretry) a dynamickou (závisí na tonu prostatických hladkých svalů). Z dlouhodobé obstrukce dochází k hypertrofii detruzoru, vzniká tzv. trabekularizace (makroskopicky viditelné hypertrofické snopce), tvorba pseudodivertiklů a pravých divertiklů. Když se detrusor vyčerpá, vzniká reziduum s dilatací měchýře, útlak močovodů se vznikem refluxu, infekce močových cest (IMC) až chronická renální insuficience (CHRI).

Klinický obraz

Pouze asi 10−25 % mužů s BHP indikujeme k operaci. Neexistuje korelace mezi velikostí prostaty a stupněm obstrukce. Soubor příznaků se někdy nazývá prostatismus. Mezi iritační příznaky BHP patří: polakisurie, imperativní mikce, nykturie, urgentní inkontinence a bolest za sponou stydkou. Jsou nejspíše dány reakcí detruzoru na obstrukci. Obstrukční příznaky BHP jsou vyvolány mechanickým zúžením uretry. Jedná se o retardaci startu močení, močení se zvýšeným úsilím, přerušovanou a prodlouženou mikci, ztenčení proudu, postevakuační inkontinenci a vznik močového rezidua až retence.

Prediktory progrese BHP jsou vyšší prostatický specifický antigen (PSA), větší objem prostaty a přítomnost zánětlivých změn v prostatické tkáni.

Symptomové skóre se určuje na základě odpovědí na 7 otázek (I-PSS skóre):

• pocit úplnosti vyprázdnění,
• frekvence mikce,
• nykturie,
• síla močového proudu,
• opožděný začátek mikce,
• přerušovaná mikce,
• urgence.

Každá položka se hodnotí 6 stupni (0−5), pak se položky sečtou.

Diagnostika

Vyšetření prostaty per rectum

• per rectum – prostata zvětšená, hladkého povrchu, elastická, ohraničená, nebolestivá;
• určení postmikčního močového rezidua (poklepem, bimanuálně – protitlak prstem zavedeným per rectum);
• USG – suprapubická nebo rektální sonda;
• vyšetření moče – IMC je častá komplikace;
• cystouretrografie, IVU, uroflowmetrie, cystometrie, PSA.

Diferenciální diagnostika

Karcinom prostaty (PSA, rektální USG, punkce), skleróza hrdla močového, prostatitis.

Léčba

Pouze část pacientů s příznaky BHP vyžaduje léčbu, bezpříznakové nemocné můžeme pouze sledovat. Indikace se řídí především obtížemi nemocného.

Farmakologická léčba

Nejobvyklejší medikamentózní léčbou je podávání α-blokátorů (tamsulosin), které mají rychlý nástup účinku a některé z nich mohou navíc příznivě ovlivnit klinickou progresi BHP. Pacienti s prostatou vyšší hmotnosti profitují z léčby inhibitory 5-α reduktázy, které signifikantně snižují riziko močové retence a nutnost následné chirurgické léčby. Další možností je kombinovaná léčba α-blokátory s inhibitory 5-α reduktázy. Pacienty s příznaky dráždivého měchýře je možno léčit kombinací α-blokátorů s anticholinergiky. Fytoterapie je metodou hojně využívanou, i když její léčebné účinky nebyly kontrolovanými klinickými studiemi jednoznačně prokázány.

α-blokátory (uroselektivní α₁-adrenergní antagonisté)

• v periprostatické části je mnoho α receptorů, jejichž stimulací dochází ke zvýšení tonu hladkých svalů;
• α-blokátory obsadí tyto receptory, čímž dojde k rozšíření průsvitu prostatické části uretry, a tím ke snížení výtokového odporu uretry a ke zlepšení mikce;
• zástupci: alfuzosin, doxazosin, tamsulosin, terazosin;
• NÚ: hypotenze, ovlivnění kardiovaskulárního systému (KVS) (α-blokátory byly původně vyvinuty jako antihypertenziva).

Inhibitory 5-α reduktázy

• enzym 5-α-reduktáza umožňuje konverzi testosteronu na dihydrotestosteron a v důsledku jeho inhibice přestává prostata růst, její objem se snižuje;
• před zahájením léčby je vždy nutné vyšetřit hladinu sérového PSA – tato medikace totiž snižuje hodnotu PSA na polovinu;
• zástupci: finasterid, dutasterid;
• čím je větší hmotnost prostaty, tím větší je její přechodná zóna a čím vyšší je iniciální hladina PSA, tím výraznější bude efekt léčby;
• NÚ: redukce libida, erektilní dysfunkce (reverzibilní do několika týdnů po vysazení léčby).

Anticholinergika

• spazmolytický účinek na svalovinu močového měchýře;
• indikace: hyperaktivní močový měchýř, neurogenní hyperaktivita detruzoru v důsledku poranění míchy;
• zástupci: propiverin, tolterodin.

Inhibitory 5-fosfodiesterázy (PDE5)

• izoenzym PDE5 je v hladké svalovině kavernózních těles penisu a v přechodní zóně prostaty;
• zástupce: tadalafil.

Fytoterapeutika

• extrakty trpasličí palmy (Serenoa repens), kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) apod.;
• velmi různorodé, obtížně chemicky definovatelné, farmakologicky nestandardní.

Klasická chirurgická léčba

Transuretrální resekce prostaty (TURP, někdy též pod názvem transuretrální prostatektomie – TUPE;)

• u prostat do 50 g (větší by se nestihly, nebo by byl TUR syndrom);
• indikace: selhání medikamentózní léčby, akutní močová retence, recidivující uroinfekce, přítomnost cystolitiázy, městnání v horních močových cestách, opakované hematurie, počínající renální insuficience.

Otevřená prostatektomie (obvykle transvezikální enukleace prostaty, ev. retropubická).

Obě tyto metody mají vysokou operační zátěž, ztrátu krve a riziko vzniku retrográdní ejakulace.
Při prostatektomii pro benigní hyperplazii prostaty odstraňujeme jen adenom, tj. benigně změněnou přechodnou zónu prostaty. Periferní zónu – chirurgické pouzdro – včetně semenných váčků ponecháváme. Tato operace tedy neochrání pacienta před případným karcinomem prostaty vycházejícím z periferní zóny prostaty.

(Pozn.: Zásadní pro zkoušku.)

Miniinvazivní léčba

Instrumentální

• hlavně u mladších pacientů s počínajícími příznaky;
• transuretrální incize prostaty – dvě incize u čísla 5 a 7, vedou se přes chirurgické pouzdro od hrdla až k seminálnímu kolikulu;
• až v 80 % vyvolává retrográdní ejakulaci (sperma jde do měchýře a později je vymočeno);
• transuretrální dilatace pomocí balonu – zavedeme katetr s balónkem, pod USG nebo per rectum kontrolou nafukujeme, naplněním dojde k roztržení prostatické uretry a hrdla měchýře, necháme pak katetr několik dní na místě;
• intraprostatické stenty – samoexpanzní síťky, spirály…;
• hypertermie a mikrovlnná termoterapie – liší se dle teploty (hranicí je 45 °C), teplo vzniká z mikrovlnného záření emitovaného ze sond, moc se nepoužívají;
• kryoablace.

Chirurgická

• snaha minimalizovat operační zátěž, krevní ztráty, cílem je ambulantní provedení;
• transuretrální elektroevaporizace – odpaření tkáně speciální elektrodou;
• intersticiální laserová koagulace.

Nenádorová onemocnění varlat

Torze varlete

Torze varlete je superakutní stav vyvolaný otočením varlete kolem cévní stopky a strangulací přívodných tepen. Při úplném zaškrcení cév v chámovodu vzniká ischemie a následná nekróza při částečné infarzaci. Aby mohlo dojít k záchraně varlete, stav musí být vyřešen do šesti hodin od vzniku potíží. Torze je způsobena silnou kontrakcí musculus cremaster.

Cévy varlete

K torzi predisponuje:

• Delší a volnější cévní stopka,
• kryptorchismus,
• široká tunica vaginalis,
• dlouhé mezorchium,
• chabý závěsný aparát varlete na tunica dartos.

Dle lokalizace rozlišujeme torzi:

• extravaginální (kolem chámovodu rotují i obaly varlete – tunica vaginalis),
• intravaginální (rotováno pouze testes uvnitř obalů),
• torze mezorchia (strangulace závěsného mezorchia).

Klinický obraz

Při torzi varlete se objeví náhlá prudká bolest varlete vystřelující do třísla, otok a zarudnutí šourku. Nejsou přítomny (na rozdíl od epididymitis nebo orchitis) celkové příznaky jako horečka, schvácenost, laboratorně zjištěné zvýšené zánětlivé markery.

Diagnóza a diferenciální diagnóza

Důležité je odlišit tento stav od orchitidy (vyloučit parotitidu), epididymitidy, orchiepididymitidy a tumoru varlete. Diagnóza je založena na anamnéze, fyzikálním vyšetření, sonografii (s dopplerovskou sondou) a diafanoskopii.

Kremasterový reflex – podrážděním vnitřní strany stehna vyvoláme přitažení varlete na ipsilaterální straně, pokud je vyvolatelný, lze vyloučit torzi, reflex ale nemusí být vyvolatelný ani i u zdravých jedinců.

Musculus cremaster

Orchitida

Akutní skrótum (akutní skrotální syndrom, ASS) je urgentní stav, který zahrnuje několik jednotek. Společnými symptomy jsou náhle vzniklý otok a bolestivost poloviny nebo celého skróta. Anamnéza bývá kratší než 12 hodin.

Diagnostika

Při vyšetření se zaměřujeme na tři nejčastější etiologie. V prvé řadě chceme vyloučit (či potvrdit) torzi varlete.
Začneme anamnézou, ve které nás zajímá nejenom současný stav symptomů, ale také doba a okolnosti jejich vzniku spolu s jejich následným vývojem až do současné chvíle:

• lokalizace a charakter bolesti, kdy a jak rychle nastoupila, její propagace;
• bolesti břicha či bolest v tříslech;
• předcházel otok (je-li přítomen) bolesti nebo naopak;
• subfebrilie či febrilie;
• nausea a zvracení;
• dysurické potíže;
  • pocit pálení či řezání, pruritus či tupá bolest při močení;
  • časté nucení na močení;
• anamnéza infekcí močových cest;
• sexuální anamnéza (pohlavně přenosné choroby);
• údaje o event. traumatu genitálu;
• informace stran prenatálního UZ screeningu vrozených vývojových vad;
• cíleně se doptáme na systémová onemocnění, konkrétně: hematomy, petechie a B-symptomy.

Pokračujeme fyzikálním vyšetřením pacienta v klidném a tichém prostředí s dobrým osvětlením, nejdříve ve stoje (aspekce a vyšetření kremasterového reflexu) a následně v poloze na zádech s dolními končetinami do “tureckého sedu”.

• Nejdřívě si všimneme pozice testes. Jsou patrná pouhým pohledem? Nápadně zvýšená poloha jednoho z nich?
• Vyšetříme kremasterový reflex podrážděním ne zcela tupým předmětem na vnitřní straně stehen.
• Jsou-li testes ve skrótu, zajímá nás jejich orientace − je vertikální či horizontální?
• Je skrótum na první pohled oteklé, zarudlé či někde promodralé?
• Palpujeme postupně varlata, nadvarlata a semenné provazce.
• Roztáhneme kůži skróta mezi prsty a pátráme po bodovém promodrání (tzv. blue-dot sign).
• Nezapomeneme přetáhnout opatrně předkožku (pouze tam, kam ji lze přetáhnout volně) a pohledem kontrolujeme ústí uretry.
• Pohmatem vyšetříme zda jsou volná třísla.
• Provedeme kompletní fyzikální vyšetření břicha včetně Israeliho hmatu a tapotementu.

Při zanedbání či neznalosti problematiky hrozí nevratná ztráta varlete.

Klinické jednotky

Torze varlete

Torze varlete je superakutní stav vyvolaný otočením varlete kolem cévní stopky a strangulací přívodných tepen.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Torze varlete.

Torze apendixu varlete nebo nadvarlete

Apendix varlete je cca 3 mm veliká rudimentární struktura Müllerianského vývodu, zatímco apendix nadvarlete je rudiment vývodu Wolffova. Oba dva jsou stopkaté, což predisponuje k jejich torzi. Bolest bývá bodově lokalizovaná a často se objevuje tzv. blue-dot sign.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Torze apendixu varlete a nadvarlete.

Akutní epididymitida

Akutní epididymitida je zánětlivé postižení nadvarlete, které je nejčastější příčinou akutního skrotálního syndromu u dospělých.
V klinickém obraze dominuje otok poloviny skróta, zarudnutí kůže a výrazná bolestivost podél chámovodu, která se propaguje do třísla. Důležitými příznaky jsou horečka a celková schvácenost, které epididymitidu pomůže odlišit od torze varlete.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Akutní epididymitida.

Akutní orchitida

Většina zánětů varlat vzniká hematogenním rozsevem infekce z jiného ložiska. Orchitida může být bakteriální (pneumokoky, brucely) nebo virové etiologie (komplikace parotitidy). Může dojít také k přestupu infekce z nadvarlete nebo močové trubice. Typický je opět náhlý vznik, zduření a silné bolesti postižené poloviny šourku, zarudnutí a zvýšení teploty kůže skróta, horečka a nevolnost. Při neléčeném zánětu může dojít k tvorbě abscesů s možností provalení přes kůži.

Fourniérova gangréna

Fourniérova gangréna u 77 letého muže

Fourniérova gangréna je jedna z nejzávažnějších náhlých příhod urologických. Příčinou tohoto vzácného akutního stavu je rychle progredující gangrenózní infekce mužského genitálu, vedoucí k jeho ischemické nekróze. Jedná se o povrchový proces postihující kůži šourku nebo penisu (varlata nejsou postižena).

 Podrobnější informace naleznete na stránce Fourniérova gangréna.

Nenádorová onemocnění penisu

Zánět penisu

Balanitida
Balanitis
balanitis
Balanitida - zánět žaludu a předkožky penisu
Původce	při infekční balanitidě kvasinky rodu Candida
Patogeneze	infekční: kandidová infekce na podkladě diabetes mellitus; alergická a iritační: nedostatečná či nadměrná hygiena, kosmetické přípravky, sexuální pomůcky
Přenos	při infekční balanitidě pohlavním stykem
Klinický obraz	Balanoposthitis simplex, Balanoposthitis erosiva et gangraenosa, Balanitis circinata, Balanitis plasmocellularis Zoon
Diagnostika	infekční etiologie: kultivace; kontaktní alergie: epikutánní test; chronicita: biopsie
Léčba	koupele v antiseptickém nebo fyziologickém roztoku; antibiotiky, antimykotiky, kortikoidy
Klasifikace a odkazy
MKN	N51.2*
MeSH ID	D001446
MedlinePlus	000862
Medscape	777026

Balanitis, balanoposthitis se vyskytují velmi často společně. Jedná se o velmi časté záněty na penisu (balanitis) a prepuciu (posthitis).

Etiologie

• Infekční: jako kandidová infekce na podkladě diabetes mellitus.
• Alergická a iritační: způsobena nedostatečnou i nadměrnou hygienou, některými kosmetickými přípravky nebo sexuálními pomůckami.

Predisponujícím faktorem je předkožka přesahující glans penis.

Klinický obraz

1. Balanoposthitis simplex: jako ohraničený erytém, edém glans penis a prepucia. Může dojít až k zaplnění předkožkového vaku sekretem. Etiologie je nejčastěji iritační. Můžou se objevit i límečkovité šupinky a žlutavé pustulky, svědění a pálení, pak je podezření na kvasinkovou infekci.
2. Balanoposthitis erosiva et gangraenosa: při smíšené anaerobní infekci, kdy vznikne až gangréna.
3. Balanitis circinata: jako polycyklické červené mapovité eroze. Provázejí Reiterův syndrom.
4. Balanitis plasmocellularis Zoon: jako ostře ohraničený lesklý erytém s bodovými petechiemi. Vzniká po 50. roce věku.

Diagnóza

Diagnóza je rozdílná dle etiologie:

• kultivace je nutná u infekční etiologie,
• kontaktní alergii potvrdí epikutánní testy,
• u chronicity diagnózu potvrzujeme biopsií, díky níž také vylučujeme možnou neoplazii morbus Queyrat.

Diferenciální diagnóza

Při výskytu erozí zvažujeme herpes simplex, vředové venerické choroby, lékový exantém, erytroplasia Queyrat.

Terapie

Základem léčby je zjistit etiologii. Často se užívají koupele v antiseptickém (hypermangan) nebo fyziologickém roztoku. Lze užívat externě s antibiotiky, antimykotiky, kortikoidy. Vhodnější jsou prodyšné lehké lékové formy (krémy, roztoky). Systémová léčba je užívaná vzácně.

Průběh a prognóza

Povětšinou dobrá. V případě chronické balanopostitidy se však jedná o rizikový faktor vzniku karcinomu penisu.

Fimóza

Fimóza
Phimosis
Phimosis
Fimóza
Rizikové faktory	mužské pohlaví
Patogeneze	nešetrné přetahování předkožky; autoimunitní zánět kůže
Klinický obraz	předkožka nejde vůbec nebo jen špatně přetáhnout, bolest při erekci, smegma
Diagnostika	vyšetření pohledem
Léčba	akutní: studené obklady, chronická: cirkumcize (obřízka), aplikace kortikoidů
Komplikace	vznik karcinomu penisu, parafimóza
Klasifikace a odkazy
MKN	N47
MeSH ID	D010688
MedlinePlus	000737
Medscape	001281

Fimóza (latinsky Phimosis) je zúžení periferní části předkožky, které je natolik významné, že brání retrakci přes glans penis až za sulcus glandularis. Přetažení je velmi omezené nebo zcela nemožné, někdy nelze vizuálně obnažit ani ústí uretry.

Je zcela zásadní umět při fyzikálním vyšetření dítěte rozeznat fimózu od konglutinace (ta je vždy zcela fyziologická).

Incidence

Incidence fimózy klesá s věkem, což ukázala studie 2149 Taiwanských dětí v první, čtvrté a sedmé třídě: plně přetažitelná byla u 8 %, 21 % a 58 % chlapců, částečně přetažitelná (lze visualisovat meatus a obnažit část glandu) u 40 %, 41 % a 29 % chlapců, zúžená s možností visualisovat pouze meatus u 32 %, 25% a 7 %. Fimóza s nemožností visualisovat meatus byla u 33 %, 25 % a 7% chlapců.

Etiologie

Fimózu rozdělujeme na

• fyziologická (vrozená) − přítomná téměř u všech novorozenců, vychází z fyziologického vývoje vrozené adheze mezi předkožkou a glandem, předkožka není jizevnatá, většinou nejsou patrné známky jizvení
• patologická (získaná) − známky jizvení bývají na první pohled zjevné, je vždy patologická a vzniká nejčastěji na podkladě opakované traumatizace při nešetrném přetahování předkožky, až v 17 % případů u chlapců do 10ti let věku bývá důsledkem autoimunitního zánětu zvaného balanitis xerotica obliterans a vzácně je důsledkem opakovaných zánětů

Etiologie

Příčiny u dětí:

• důsledek opakované nešetrné manipulace – mikrotraumatizace se sekundárním hojením
• autoimunitní zánět kůže, tzv. BXO – balanitis xerotica obliterans
• vzácně důsledek opakovaných zánětů předkožkového vaku (balanopostitis)

Příčiny u dospělých:

• vrozený defekt,
• zánět,
• vředová choroba genitálu,
• DM (ve starším věku).

Komplikace

Při fimóze se v předkožkovém vaku retinuje smegma. Jedná se o materiál bílé či nažloutlé barvy, který obsahuje převážně odloupané epitelie a produkt mazových žláz pohlavního orgánu. Smegma danou oblast chronicky irituje, může nasedat bakteriální superinfekce, a to vše je považováno za hlavní rizikový faktor vzniku karcinomu penisu.

Terapie

Při akutně vznikající fimóze se doporučuje aplikovat studené obklady, v případě nutnosti incize k uvolnění tlaku. Při chronických obtížích, kdy hrozí opakované infekce v předkožkovém vaku, je možné provést cirkumcizi.

Penilní fibromatóza

Penilní fibromatóza