Prostaglandiny

Z WikiSkript

(přesměrováno z Prostaglandin)

Název prostaglandiny je odvozen od prostaty, jelikož se kdysi myslelo, že prostaglandiny jsou jejím produktem (ve skutečnosti jsou jejich původci buňky semenných vačků). Patří mezi tzv. autakoidy (gr. autos − sám, akos − léčivo), tedy lokální hormony. Působí parakrinně (na okolní buňky), mají krátký biologický poločas. Spolu s prostacykliny, tromboxany a leukotrieny patří mezi eikosanoidy − deriváty esenciálních polynenasycených mastných kyselin, např. kyseliny arachidonové (5,8,11,14-eikosatetraenové). Ta je součástí fosfolipidů plazmatické membrány buněk. Pomocí fosfolipázy A2 je z ní uvolňována a je tak dostupná pro syntézu mnohých látek uplatňujících se v řadě fyziologických i patologických dějů.

Syntéza[upravit | editovat zdroj]

Vzorec kyseliny arachidonové
Vzorec prostaglandinu E2
Vzorec prostaglandinu F

Klíčovým enzymem pro syntézu prostanoidů (prostaglandiny, prostacykliny a tromboxany) je cyklooxygenáza, která je přítomná ve všech tkáních lidského těla. Má tři izoformy:

  • COX-1, která je konstitutivní (stále aktivní),
  • COX-2, která je inducibilní, její aktivita se zvyšuje hlavně při zánětu − jejich tvorbu indukují prozánětlivé cytokiny; ale bylo zjištěno, že v některých orgánech (žaludek, mozek) je konstitučně aktivní i tato izoforma,
  • a nakonec COX-3, která je odvozena od genu pro COX-1.


Syntéza prostanoidů cyklooxygenázou probíhá ve dvou krocích , prvním je vytvoření nestabilního endoperoxidu PGG2 z kyseliny arachidonové, druhým krokem je vznik PGH2, ze kterého vznikají působením dalších tkáňově specifických enzymů ostatní prostanoidy. Aktivitu cyklooxygenázy, konkrétně prvního kroku, inhibují nesteroidní antiflogistika − některé z nich inhibují nespecificky COX-1 i COX-2 (k. acetylsalicylová, i když v malém množství preferuje COX-1), jiné zas preferují COX-2 (meloxicam, nimesulid), existují i selektivní inhibitory COX-2 − coxiby, od kterých se očekávaly nižší nežádoucí účinky, ale naděje nebyly úplně vyplněny, jelikož při jejich užívaní dochází k vyšší incidenci kardiovaskulárních onemocnění (infarkt myokardu). Kortikoidy snižují expresi genu pro COX-2, což je spolu s dalšími účinky podstatou jejich silného imunosupresivního působení.

Účinky[upravit | editovat zdroj]

Účinky prostaglandinů jsou zpostředkvány přes G-proteiny, a to jednak adenylátcyklázovou cestou (vznik cAMP), ale i fosfolipázou C (IP3 a DG). Prostaglandiny E způsobují vazodilataci cév, způsobují pokles systémového krevního tlaku, ale zároveň zvyšují průtok srdcem, ledvinami a mesenterickou oblastí. Jsou to cytoprotektiva žaludeční sliznice, snižují sekreci HCl parietálními buňkami a zároveň zvyšují tvorbu HCO3-. PGE2 má význam pro udržování průtoku krve ledvinami, zvyšuje diurézu. Působí uterotonicky − podporují kontrakce dělohy. Jsou důležitými mediátory zánětu (jsou zodpovědné za zánětovou bolest tím, že senzitizují receptory bolesti), uplatňují se také při rozvoji astma bronchiale.

Farmakologické využití[upravit | editovat zdroj]

  • Alprostadil (PGE1) se používá při ischemické chorobě dolních končetin a při některých poruchách erekce,
  • Latanoprost (analog PGF) se používá při léčbě glaukomu − zvyšuje odtok komorové tekutiny (vlastní tvorbu neovlivňuje),
  • Dinoproston (PGE2) a Dinoprost (PGF) způsobují kontrakce myometria, využívají se při navození nebo podpoře porodu, v kombinaci s Mifepristonem (antagonista progesteronovýxh receptorů) indukují potrat.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
  • NEČAS, Emanuel, et al. Patologická fyziologie orgánových systémů : 2. díl. 2. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1712-1.