Osteogenesis imperfecta

Z WikiSkript

(přesměrováno z Van der Hoeveův syndrom)


Osteogenesis imperfecta
Osteogenesis imperfecta u dítěte
Osteogenesis imperfecta u dítěte
Klinický obraz křehkost kostí (mnohočetné zlomeniny)
Příčina nejčastěji defekt kolagenu typu I
Diagnostika prenatální dg. (odběr choriových klků), sonografie v těhotenství
Vyšetření v ČR seznam pracovišť
Prognóza časná forma letální
pozdní forma neletální
Klasifikace a odkazy
MKN-10 Q78
MeSH ID D010013
OMIM 166200
orphanet ORPHA666
MedlinePlus 001573
Medscape 1256726

Osteogenesis imperfecta (osteopsathyrosis, fragilitas ossium, angl. též Brittle Bone Disease či Lobstein syndrome[1]) je dědičné onemocnění pojivové tkáně, jehož základním projevem je křehkost kostí, která vede ke zlomeninám dlouhých kostí. Dále se jedná o kostní deformity, modré skléry, ztrátu sluchu, lomivost zubů, případně i generalizovaná ligamentosní laxicita, hernie a snadné zhmoždění, excesivní pocení.[2] U většiny jedinců k této poruše dochází defektem kolagenu typu I. Onemocnění má 2 formy: časnou, letální (Vrolik, 1849) a pozdní, neletální (Lobstein, 1835).[3] Klasické Looserovo dělení dle období vzniku zlomenin (osteogenesis imperfecta congenita et tarda) je nedostačující a bylo proto nahrazeno dělením podle Sillence (problematické) a zejména podle Shapira (viz dále).[2]

Etiopatogeneze[upravit | editovat zdroj]

U osteogenesis imperfecta je porucha periostální, někdy i endostální osifikace. Podkladem je snížená funkce osteoblastů tak, že kostní matrix není normálně budována. Pevnost kostí je snížena (tenká kompakta rourovitých kostí, nedostatečně formovaná spongióza). Rovněž se objevují poruchy činnosti fibroblastů a nedokonalá tvorba kolagenu. Předpokládá se, že časná forma je AR, pozdní forma AD dědičná.[3]

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Časná forma[upravit | editovat zdroj]

U časné formy dochází k nitroděložním mnohočetným zlomeninám. U těžkých forem se nově narozené plody narodí už mrtvé. U živých plodů čerstvé zlomeniny vznikající následkem minimálního násilí. Staré zlomeniny se pak hojí velmi špatně a dochází k deformitám. Jedinci většinou nepřežijí 2. rok života.[3]

Skiagram osteogenesis imperfecta u dospělého
Modrá skléra u pozdní formy nemoci

Pozdní forma[upravit | editovat zdroj]

Naopak pozdní forma se manifestuje v dětství. Ve výjimečných případech k tomu dochází až u mladistvých. Už při malých traumatech vznikají mnohočetné zlomeniny, které mohou véstu ke zkrácení a deformacím končetin. Typickým znakem je úbytek až vymizení zlomenin v pubertě. Jedná se také o typický příznak modré skléry.

U těžších forem se tvoří i spontánní fraktury a angulace skeletu, třeba následkem tahu silných svalových skupin. Dále se mohou tvořit mnohočetné osové deformity končetin, které jsou často spojenými se skoliózou a deformitami pánve[3]. Příkladem může být varózní deformita femuru, anteromediální deformita tibie a valgozita humeru či předloktí. Laboratorně se dá pozdní forma zjistit drobnými nepravidelnosti metabolismu P a Ca.

Klasifikace[upravit | editovat zdroj]

Sillencovo dělení[upravit | editovat zdroj]

  • typ I – mírnější kostní lomivost, modré skléry, presenilní ztráta sluchu (subtyp Ia – bez dentinogenesis imperfecta, Ib – s dentinogenesis imperfecta)
  • typ II – extrémní lomivost, perinatální úmrtí
  • typ III – relativně vysoká lomivost, bílé skléry, menší vzrůst
  • typ IV – středně závažná lomivost (opět subtyp IVa a IVb)[2]

Shapirovo dělení[upravit | editovat zdroj]

  • congenita – děti rodící se se zlomeninami vzniklými in utero / při porodu
    • A – dítě se rodí se zkrácenými končetinami, kostmi deformovanými mnohočetnými zlomeninami, vč. zlomenin hrudního koše a křehkou lebkou – neslučitelné se životem
    • B – děti se rodí s méně závažnými zlomeninami, dlouhé kosti normální tvar, bez deformit hrudníku – výrazné postižení, většina přežívá a pohybuje se na vozíku
  • tarda – děti se zlomeninami vznikajícími po porodu
    • A – zlomeniny vznikají po porodu do začátku chůze – 2/3 dětí schopné samostatné chůze, 1/3 na vozíku
    • B – zlomeniny vznikají po začátku chůze – všechny děti schopné chůze[2]

Čím dříve se zlomeniny objevují, tím je horší prognóza. Dolní končetiny jsou postiženy častěji (hl. femur). Hojení zlomenin probíhá normálně, vzácně se vyskytují paklouby. U této nemoci se vyskytují deformity hlavy, kdy je objemná kalva, která dozadu přesahuje occ. oblast, hyperlaxicita vazů (pes valgus, luxace pately) a presenilní hluchota (způsobena otosklerózou / kompresí osmého hlavového nervu). Někdy můžeme pozorovat nadměrnou metabolická aktivitu s excesivní potivostí a intolerancí tepla. Intelekt pacienta není postižen. U některých typů onemocnění je porušen mléčný i trvalý chrup (dentinogenesis imperfecta), kdy je porušen dentin, ale sklovina je normální. Zuby jsou křehké, nažloutlé se sklonem k zubnímu kazu a vypadávání. [2]

Patologická anatomie[upravit | editovat zdroj]

Tvoří se primitivní kostní tkáně s tenkými a neorganizovanými kostními trámci, které jsou pokryté osteoidní tkání a velkým množstvím osteoblastů a osteoklastů. Makroskopický obraz odpovídá osteopenii deformity kostí v důsledku zlomenin a asymetrické poruše růstové ploténky. Dále se vyskytují širší epifýzy a kloubní povrch je nepravidelný. Páteř je deformována a na lebce vzniká více osifikačních jader. [2]

Rentgenový obraz[upravit | editovat zdroj]

U časné formy je viditelná sklovitá kostní struktura. Pozdní formy už obsahují ztenčenou kortikalis dlouhých kostí, méně zřetelnou kresbu spongiózy a „popcornové“ kalcifikace metafýzy a epifýzy. Vyskytují se looserovy přestavbové změny, angulace a deformity skeletu, coxa vara, crura vara antecurvata. Obvyklá je i nepravidelná osifikace lebečních kostí (ossa Wormiana). [3]

Prenatální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

U těžkých forem lze od 16. týdne těhotenství zjistit vadu sonograficky. Mezi 13.–14. týdnem dg. z analýzy DNA choriových klků. [2]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Kauzální terapie na tuto nemoc není. Zkouší se aplikace Ca a Natrium floratum, ale zatím se tím dosahuje pouze malých efektů. Významným pokrokem léčení jsou bisfosfonáty (pamidronat), které inhibují osteoklastickou resorpci kosti. U této nemoci je důležitá prevence fraktur s vyloučením traumat (protektivní pomůcky) a rehabilitace. Vzniklé deformity korigujeme v době odeznívání onemocnění korekčními osteotomiemi, kdy je možné použít vnitřní fixaci nebo fixaci zevní. U malých dětí zavřenou repozicí (prevence zlomenin při zatížení, umožnění funkce a přikládání ortéz). Hojení zlomenin (i korekčních osteotomií) má normální průběh. [3]

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Zajímavosti[upravit | editovat zdroj]

S osteogenesis imperfecta se narodil australský advokát pro postižené, spisovatel a herec (např. Mad Max: Fury Road 2015) Quentin Kenihan. I přes špatnou prognózu se dožil 43 let (27.2. 1975 – 6.10. 2018).


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. JAMES, W, T BERGER a D ELSTON. Andrews Diseases of the Skin: Clinical Dermatology. 10. vydání. Saunders, 2005. ISBN 0721629210.
  2. a b c d e f g h DUNGL, P., et al. Ortopedie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0550-8.
  3. a b c d e f SOSNA, A., P. VAVŘÍK a M. KRBEC, et al. Základy ortopedie. 1. vydání. Praha : Triton, 2001. ISBN 80-7254-202-8.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • SOSNA, A, P VAVŘÍK a M KRBEC, et al. Základy ortopedie. 1. vydání. Praha : Triton, 2001. 175 s. ISBN 80-7254-202-8.
  • DUNGL, P, et al. Ortopedie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. 1273 s. ISBN 80-247-0550-8.