Campylobacter
| Campylobacter spp. | |
| Campylobacteraceae | |
| Campylobacter | |
 Kolonie Campylobacter jejuni | |
| Morfologie | G- tyčky |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | mikroaerofilní |
| Kultivace | speciální kultivační půdy |
| Antigeny | membránový proteinový a lipopolysacharidový antigen, flagelární protein |
| Zdroj | teplokrevná zvířata (drůbež, prase) |
| Přenos | požití kontaminované potravy a vody, kontakt s nakaženým zvířetem, sexuální styk [1] |
| Výskyt | gastrointestinální trakt teplokrevných zvířat |
| Inkubační doba | 1–7 dnů [2] |
| Onemocnění | kampylobakterová enteritida |
| Diagnostika | rektální výtěr a kultivace na selektivních půdách, latexová aglutinace (přítomnost antigenů ve stolici), sérologie [1] |
| Terapie | rehydratace, makrolidy, tetracykliny, chloramfenikol, aminoglykosidy (ATB pouze u závažnějších infekcí) [2] |
| MeSH ID | D002167 |
Rod Campylobacter jsou Gram-negativní, termofilní bakterie adaptované na trávicí trakt většiny teplokrevných zvířat. Patří do čeledi Campylobacteraceae, řádu Campylobacterales, třídy Epsilon Proteobacteria, kmene Proteobacteria, domény Bacteria.
Rod zahrnuje 18 druhů, z nichž se 11 prokázalo jako původce onemocnění. Patogenní druhy jsou přenosné na člověka a vyvolávají u něj kampylobakterovou enteritidu. Nejznámějšími zástupci rodu jsou C. jejuni, C. coli, C. lari, C. fetus a C. pylori (dnes známý jako Helicobacter pylori).
Morfologie
Bakterie tohoto rodu jsou spirální nebo zakřivené nesporulující tyčinky. Pokud se dostanou do nepříznivých podmínek, mohou vytvářet kokovité formy. Mají polárně umístěné bičíky, které zajišťují pohyblivost.
Kultivace
Kampylobaktery ke svému růstu potřebují zvláštní podmínky. Rostou v mikroaerofilním prostředí, tzn. v prostředí se sníženým obsahem kyslíku (obvykle se pro záchyt používá prostředí s 5 % kyslíku a 10 % oxidu uhličitého)[1]. Vyžadují speciální kultivační půdy a dostatečnou vlhkost, optimální teplota je 42–43 °C[1]. Při kultivaci ze stolice se přidává směs antibiotik, která blokují růst ostatních přítomných bakterií (Skirrowovo medium) [1]. Během 2–7 dní vytvářejí plazivé kolonie.
Vzhledem k těmto růstovým nárokům byly jako lidské patogeny identifikovány až koncem 20. století.
Výskyt a odolnost v okolním prostředí
V přírodě jsou mikrobi rodu Campylobacter velmi rozšířené, vyskytují se ve střevech zvířat (hlavně vepřů – C. coli, drůbeže – C. jejuni a C. lari a hovězího dobytka – C. fetus) a u ptáků. Jsou schopné delší dobu přežívat při chladničkových teplotách (4 °C)[1] ve vodě, mléce, potravinách a trusu; infekčnost si zachovávají přibližně 3 týdny. Lze je zničit např. pasterizací, kyselým pH nebo chlorováním. Extrémně citlivé jsou na vyschnutí a většinu používaných dezinfekčních prostředků.
Onemocnění
U zvířecích hostitelů se kampylobaktery vyskytují většinou asymptomaticky, mohou však způsobit např. potraty u ovcí. U člověka patogenní druhy vyvolávají kampylobakteriózu (nejčastěji C. jejuni).
Podrobnější informace naleznete na stránce Kampylobakterová enteritida.Odkazy
Související články
Reference
- ↑ a b c d e f BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. s. 284-285. ISBN 8023802976.
- ↑ a b BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 242-244. ISBN 978-80-7262-644-1.
Externí odkazy
- Centers for disease control and prevention. Campylobacter [online. [cit. 2014-06-02]]
- World health organization. Campylobacter [online. [cit. 2014-06-03]]
Zdroje
- BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1.vydání vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
- JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva : bakteriální a mykotické infekce. 1. vydání. Brno : Veterinární a farmaceutická univerzita, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
